Historická paměť

18. 1. 2012 / Pavel Táborský

Vzácná schopnost nervového systému uchovávat po určitou dobu informace a využívat je v procesu učení v širším smyslu slova umožňuje lidské společnosti její kulturní rozvoj. Podle toho, jak trvalá je zaznamenaná stopa vzruchu v našem nervovém systému, rozeznáváme paměť dlouhodobou a krátkodobou. Užitečnost obou typů pamětí je značná. Prostřednictvím té dlouhodobé jsou archivovány a převážně i předávány základní kulturní hodnoty. Krátkodobá pak má nesmírný význam pro duševní zdraví, neboť jsou v životě i okamžiky, na které je dobré co nejrychleji zapomenout.

I mnozí politikové považují většinou za podstatně užitečnější občanskou paměť krátkodobou. Dlužno dodat, že nejlépe pak žádnou. Neboť pro politické ovlivňování občanů je existence jakéhokoliv typu paměti vesměs nevhodná.

Umožňuje totiž porovnávat předchozí proklamace se současnou realitou, minulé skutky se současnými postoji. To pak klade na politiky samotné, týmy jejich poradců a dalších spolupracovníků nemalé nároky. Jak vysvětlit tehdejší tvrzení ve světle stávajících skutečností, jak obhájit případné omyly a nedostatky, jak opětně mobilizovat k plnění dalších závažných úkolů. Pochopitelně, že je to na úkor skutečné politické práce. Pokud ovšem takováto výše popsaná nesnadná činnost není koneckonců vlastní podstatou a náplní politiky samotné.

Čas od času se v politickém působení stává, že sebevynalézavější argumenty přestávají mít tu správnou údernost. Případně je už nikdo ani neposlouchá. I krystalická čistota politických osobností a jejich počínání začne někdy postrádat všeobecně žádanou jiskrnost. Pro takovou situaci jsou vyvinuty od pradávna mechanismy, které, řečeno politickým slovníkem, pomáhají řešit patovou situaci, jinak též politickou krizi. Ve skutečnosti se však jedná o pouhou krizi politiků.

Tento jemný odstín významu dotyčného sousloví musí však být dokonale všemi možnými prostředky utajen, aby pouhý "řadový občan" nenabyl dojmu, že se ho celá záležitost vlastně netýká. Případně, že ji může pramálo ovlivnit. Za tímto účelem se mnohomluvně při všech možných i nemožných příležitostech apeluje zejména prostřednictvím naprosto nezávislých sdělovacích prostředků na mravy, cit, zdravý rozum, vlastenectví, evropanství, případně na všechno dohromady. Zasedání příslušných orgánů se protahují do nočních až brzkých ranních hodin.Stohy takzvaných materiálů, které bývají zpracovány pro uvedená jednání, rostou do nebetyčných výšin. Tiskové konference se střídají s besedami u kulatých stolů. Kuloárová a kabinetní jednání předcházejí a následují po jednání veřejných. Vzájemná obvinění a urážky se vynášejí jako trumfy v mariáši. Když už si všichni myslí, že nastane úplný, ale úplný konec všeho, objeví se kompromis. Případně omluva. Usnesením příslušného orgánu pak vyhlášená politická krize končí.

Všichni, i ta příslovečná babička ze Šumavy, si úlevně oddychnou. Občané a jejich politikové se potácivě vracejí ke své každodenní klidné práci. Život, mrška jedna, jde dál. A tak se zase každý těší na další politickou krizi, neboť na tu nedávnou díky krátkodobé paměti co nevidět zapomeneme.Jak dlouho ještě?

0
Vytisknout
5144

Diskuse

Obsah vydání | 18. 1. 2012