Čím ještě chceme konkurovat světu?

11. 9. 2024 / Jan Molič

 

Má vůbec smysl uvažovat o nějakých nových evropských fabrikách typu BMW, Mercedes či ČKD? Je vůbec možné opakovat úspěchy minulého století v nadnárodním světě, kde korporátu je lhostejno, zda postaví fabriku v Česku nebo Bangladéši? Kde rozhoduje cena nikoli vztah k vlasti?

Bývalý úspěch Československa byl postaven na levných zdrojích a levné pracovní síle. Vyráběli jsme kdeco, třeba lokomotivy, ale to jen díky tomu, že nedaleko ČKD stála Poldovka. A ta tam stála proto, že v místě se nacházelo uhlí, železná ruda a vápenec. Ani jedno už tam není, proto ani Poldovka, ani ČKD, ani ty lokomotivy. Totéž se brzy může stát Volkswagenu, a tudíž vezme s sebou Škodovku.

I kdyby se našel revoluční nápad, například další revoluční baterie HE3DA, evidentně není evropský investor, který by dokázal rozjet výrobu ve velkém měřítku. Myšleno v tak velkém, aby dal práci celému kraji a stal se významným světovým hráčem. Cizí kapitál se jistě najde, kupříkladu baterkárna Tesly u Berlína dává práci celému okolí, jenže to je montovna a dividendy jdou jinam.

Pan Draghi navrhuje půjčit si peníze a nalít je do ekonomiky. Na jednu stranu je fajn, že konečně někdo popsal, jak jsme v Evropě v háji, na druhou stranu mi to přijde jako bláhová snaha dohnat nejvýkonnější ekonomiky světa, které mají levné zdroje, a které jsou již teď o deset let vývoje napřed. Možná se povede postavit jednu fabriku, ale ta Evropu nezachrání. Žádný nový Volkswagen nevznikne ani kdyby se do toho nalily miliardy. Evropa je prostě drahá a bude drahá, když si lidé budou chtít zachovat svůj blahobyt.

Přesto Evropa zdroje dosud má. Jsou to lidské zdroje, je to kvalifikovaná pracovní síla. Nebude-li se však do nich investovat, s několika dalšími generacemi se může potenciál vytratit.

Sice ne v celé Evropě, ale v Česku určitě je školství tragicky podfinancované. Onehdá jsem psal článek o tom, jak průmyslovka v Praze hledá kuchařku za 12 tisíc korun měsíčně hrubého. Víte jak to dopadlo? Na výdeji jídla teď vypomáhá syn zástupce ředitele (nebýt toho že má syna, dělal by to on sám) a nádobí myje střídavě hospodářka a mzdová účetní. Prý než se najde další paní z Ukrajiny.

Pokud někdo volá po kvalitním školství, ale nechce učitelům přidat ani na slibovaných sto třicet procent průměrného platu, nemůže očekávat za málo peněz hodně muziky. Moji kolegové platí hypotéky a musejí brát další práce po večerech. Nemůžou logicky investovat maximum energie do výuky. Pokud nebude ani vidina toho, že učitelům v následujících letech Vláda přidá, dojde k odlivu právě těch nejlepších učitelů. Ti totiž na “stabilní práci” ve školství nejsou závislí a dovedou se uživit rukama.

Softwarem můžeme konkurovat světu, ačkoli nemáme surovinové zdroje. To je to jediné co ještě zbývá, všechno ostatní je sláva minulosti. Je proto potřeba vychovávat generace programátorů, síťařů a odborníků, schopných vytvořit vlastní umělé inteligence. Vzdělávání nejsou jenom školy. Je nutno dotovat "huby", centra pro mládež, kde by se dalo bastlit. Právě tam vznikají konkurenceschopné nápady a bastlením se člověk naučí kolikrát víc než ve škole. Jenže bastlení by měli vést lidé z praxe, kteří nejlépe mohou předat zkušenosti. Ty je potřeba zaplatit a nestačí ani slibovaných 130 procent průměrného platu, které navíc není.

Jestliže si chceme uchovat blahobyt a nebýt montovnou jako Bangladéš, ptejme se, kde je evropský cloud velikosti Amazonu či Microsoftu? Kde je evropská umělá inteligence velikosti OpenAI? Kde je evropské YouTube, Facebook či TikTok? Kde jsou evropští výrobci smartphonů aspoň velikosti Samsungu? Kde se vyrábí evropské čipy, snad kromě švýcarské ST, která je vyrábí v licenci ARM?