Zlepšení vztahů Polska s Německem bude snadné, až na...
24. 11. 2023
čas čtení
15 minut
V zájmu Evropy je nutno obnovit smysluplný dialog mezi Varšavou a Berlínem
píše Eugenius Nově
nastupující polská vláda bude usilovat o nápravu vztahů s Německem, ale
navzdory tomu, že se Berlín odvrátil od chybné politiky vůči Rusku,
budou muset obě země překonat několik zásadních rozdílů v otázkách
bezpečnosti a budoucnosti Evropy, píše Eugeniusz Smolar na serveru Visegrad Insight.
Vítězství liberálních a levicových stran v polských říjnových volbách se v celé Evropě a USA setkalo s obrovskou úlevou.
Panuje
pocit, že by Polsko mohlo oslabit další populisticky naladěné vlády ve
středovýchodní Evropě tím, že dá příklad účinného odporu proti
populismu, xenofobii, nenávisti, rozdělování a demokratickému
zpátečnictví.
Zpět k racionální zahraniční politice
Nová vláda se musí vypořádat s nesčetnými problémy, které Polsku v uplynulých osmi letech tolik ublížily: se zdegenerovanou demokratickou správou věcí veřejných, se zpolitizovaným řízením ekonomiky a také s oslabeným soudnictvím, občanskou společností a médii.
Vládnoucí strana Právo a spravedlnost (PiS) rozsáhle podřídila zahraniční politiku domácím volebním zájmům. To vedlo k vážnému poškození vztahů s orgány EU a mnoha partnery v EU, včetně Francie a Německa. Evropskou komisi a většinu v Evropském parlamentu označili představitelé vládnoucí strany za "levicové" nepřátelské síly usilující o poškození polské identity, suverenity a budoucího rozvoje.
Rusko bylo nebezpečné samo o sobě, ale v oficiální propagandě bylo jako skutečná hrozba neustále líčeno Německo. Jarosław Kaczyński šířil výroky jako např: "Nezapadáme do německo-ruských plánů na ovládnutí Evropy. Nezávislé, hospodářsky, sociálně a vojensky silné Polsko je pro ně překážkou. Z historického hlediska to není nic nového."
Donald Tusk - vůdce opozice, který se nyní podle všeho ujme moci ve Varšavě a proti němuž PiS zaměřila velkou část své propagandy - byl současně prezentován jako agent Německa... a Ruska.
Nová vláda vedená Tuskem pravděpodobně rychle normalizuje vztahy s Berlínem, Paříží a EU a obnoví civilizovaný dialog o obtížných otázkách, který v posledních osmi letech prakticky neexistoval.
Vztahy s Berlínem jsou obzvláště poškozené a obě strany by měly usilovat o smysluplnou konverzaci o bilaterálních i evropských otázkách, která by šla nad rámec přátelských prohlášení.
Válka na Ukrajině a vztahy s Ruskem
Polsko uvítalo změnu politiky kancléře Olafa Scholze a zavržení politiky "Rusko na prvním místě", ale většina Poláků a jejich politických představitelů si uvědomuje, že bylo zapotřebí ruské agrese a obrovského utrpení Ukrajinců, aby německá vláda a elity ztratily iluze o Putinově Rusku.
Přehodnocení vztahů s Ruskem vedlo ke sblížení s polským hodnocením bezpečnostních výzev, kterým Evropa čelí. Polsko oceňuje, že se Německo stalo po USA druhým největším poskytovatelem vojenské, humanitární a finanční pomoci Ukrajině.
Přesto je rozsah této pomoci, zejména v porovnání s HDP na obyvatele země, pod možnostmi Německa a mnohem nižší než to, co nabízejí jiné menší státy včetně Polska. Proto současná pomoc Německa a jeho příslib podílet se na obnově Ukrajiny nebudou mít velký význam, pokud Rusko v konfliktu zvítězí jeho zmrazením a upevněním svých územních zisků, jak se mu to podařilo v roce 2014.
Polákům mohou přinést uspokojení četné hlasy předních politiků, že Německo "mělo v minulosti více naslouchat" názorům polských a dalších spojenců na východním křídle. Vůči této změně přístupu však přetrvává nedůvěra.
Poláci mají podezření, zda Německo skutečně uznává, že Ukrajinci bojují za bezpečnost celé Evropy. Navíc si nejsme jisti, zda se Berlín ve jménu "realismu" nebude řídit několikrát opakovaným varováním kancléře Scholze, že Německo nechce válku NATO s Ruskem.
Polsko a další země střední a východní Evropy se staly frontovými státy, ale můžeme si být jisti, že by Berlín přišel svým spojencům v NATO a EU v případě potřeby na pomoc alespoň dodávkami zbraní a munice? Nebo že by Německo s takovými dodávkami nespěchalo, protože "nese odpovědnost za mír a bezpečnost v celé Evropě"? Tuto odpovědnost však neseme všichni.
To budou mít na mysli noví polští představitelé, i když opustí vitriol a protiněmeckou posedlost svých předchůdců.
Další oblastí, která bude Varšavu znepokojovat, jsou zpoždění a nedostatek odhodlání při obnově nezbytných bojových schopností Bundeswehru. Polsko začalo budovat své obranné kapacity a jeho vojenské výdaje vzrostly na čtyři procenta HDP, ale to nebude fungovat ve vzduchoprázdnu. Budoucí bezpečnost Polska a Evropy bude záviset nejen na podpoře USA, ale také na úzké spolupráci s Německem, které může a mělo by poskytnout potřebnou strategickou hloubku.
Tyto bezpečnostní nejistoty by měly být řešeny bilaterálně (a v rámci NATO) prostřednictvím vzájemných vojenských, politických a diplomatických rozhovorů, jakmile to bude možné. To by pročistilo vzduch a vybudovalo vzájemnou důvěru.
Reforma EU a obnova Ukrajiny
Polsko a Německo by měly hledat společnou řeč v souvislosti s obrovskými úkoly integrace Ukrajiny do EU i obnovy země po zničení Ruskem.
Obě země se budou snažit, i kdyby jen z ekonomických důvodů, najít smysluplnou roli při obnově na základě svých úzkých hospodářských vazeb i geografické blízkosti. Pomohlo by, kdyby se oběma zemím podařilo vypracovat velké společné, technologicky vyspělé projekty, z nichž by měli prospěch všichni tři partneři.
V souvislosti s přípravou rozšíření EU o Ukrajinu a další země se v současné době diskutuje několik myšlenek o institucionálních změnách, které jsou k tomu zapotřebí, včetně rozšíření oblastí, v nichž nebude platit jednomyslnost.
Polsko není jedinou zemí, která se k návrhu na uplatnění hlasování kvalifikovanou většinou staví opatrně, zejména pokud jde o bezpečnostní a zahraniční politiku. V květnu 2022 se třináct zemí EU vyslovilo proti jakýmkoli změnám smlouvy. Vedle "obvyklých podezřelých" ze střední a východní Evropy najdeme mezi signatáři také Dánsko, Finsko a Švédsko.
O společné vnější politice se zatím hovoří obtížně. Stačí připomenout, že členské státy v poslední době nebyly schopny dosáhnout společného postoje k útoku Hamásu na Izrael a k humanitární situaci v Gaze.
Německo, Francie, Itálie a další země provádějí vůči Číně z ekonomických důvodů samostatnou politiku, zatímco na úrovni EU považují Peking za hrozbu. Příznačné bylo Scholzovo odmítnutí jet na společnou návštěvu Číny s Macronem, aby ukázali jednotu a demonstrovali, že Pekingu se nepodaří rozdělit země EU tím, že proti sobě postaví jejich ekonomické zájmy. Německo je zřejmě opatrnější než ostatní větší členské státy a obává se odvetných opatření Pekingu vzhledem k důležitosti vzájemných průmyslových a obchodních vztahů.
Aby se Varšava a Berlín dokázaly orientovat v nejasných vodách mezi očekáváními USA a evropskými hospodářskými zájmy a vyhnuly se nové studené válce s Čínou, měly by se prioritně snažit o dohodu mezi Washingtonem a Bruselem.
Pokud hovoříme o existenčních bezpečnostních otázkách, vzhledem k otevřeným agresivním hrozbám Moskvy bude každá následující polská vláda více než opatrná, pokud jde o nutnost podřídit se rozhodnutím, která v těchto oblastech vnucují ostatní. Podřízení se většinovým rozhodnutím, která jsou Berlín a Paříž schopny vypracovat navzdory postoji menších zemí, vyžaduje určitou míru důvěry, která v současnosti chybí.
Tím spíše, že v mnoha zemích (v Německu, Itálii, Nizozemsku nebo Belgii) existují nestabilní a nepředvídatelné koaliční vlády. Měli bychom naši bezpečnost učinit závislou na ambicích jedné z politických stran bojujících o vliv na svém území? Ještě více bychom při soustředění se na institucionální změny neměli zapomínat na to, že stabilita a síla Unie jsou dány silou demokracie v členských státech.
Mnoho zemí bylo znepokojeno nacionalistickými vládami v Polsku. Všichni bychom měli být znepokojeni vzestupem pravicových nacionalisticko-populistických skupin, včetně AfD v Německu, a možností vítězství Marine Le Penové v prezidentských volbách ve Francii, nemluvě o Donaldu Trumpovi v USA.
Migrace, protekcionismus a státní podpora
Masová migrace je téma, které v mnoha členských státech vyvolává řadu obav. Polsko by mělo projevit více pochopení a zaujmout pozitivnější postoj. Musíme bránit vnější hranice EU, ale také bychom měli uplatňovat humánnější přístup k uprchlíkům na hranicích s Běloruskem, aniž bychom vytvářeli dojem, že to bude cesta ke snadnějšímu usazení v EU, především v Německu. Zároveň si lze jen těžko představit, že by jakákoli vláda souhlasila s rozdělováním migrantů mezi členské státy, které by nařídila EU. Pokud tedy nechceme, aby se k moci dostala PiS a AfD...
Německo proklamuje neochvějnou podporu evropské integraci, ale často se snaží zaštítit vlastní průmysl a úroveň zaměstnanosti proti dohodnutým zásadám společného trhu, jako jsou směrnice EU o "vysílání pracovníků" nebo německý zákon o minimální mzdě (MiLoG).
Po mnoho let byl zdrojem napětí polský energetický mix - včetně budoucnosti jaderné energie. Zdá se, že díky nedávným kompromisům tento problém ustupuje do pozadí a Polsko se bude moci věnovat vlastnímu energetickému mixu a zároveň se snažit splnit cíle EU v oblasti snižování emisí.
Vztahům by pomohlo, kdyby Varšava a Berlín vypracovaly společný přístup k postupnému ukončování těžby uhlí a zapojily se do iniciativ - jako jsou projekty výroby vodíku -, které by zahrnovaly větší podporu EU pro transformaci energetiky v Polsku.
Neměli bychom zapomínat, že politika je vždy lokální. EU na sebe vzala vedoucí úlohu v boji proti klimatickým změnám, což pravděpodobně povede k větším nákladům na energie a může vést k další nespokojenosti a radikalizaci voličů a - podobně jako v otázce migrace - ke zvýšení jejich podpory protievropských (a proruských) populistických stran.
Evropa - Čína - USA
Jednou z otázek, kterou se Polsko v poslední době zabývá méně, je klíčová výzva, jak by měla Evropa koexistovat a konkurovat Číně.
Vzhledem ke společným průmyslovým a bezpečnostním zájmům Polska a Německa bychom měli podporovat evropskou hospodářskou a technologickou suverenitu, abychom byli lépe připraveni na zvládání rostoucí geopolitické rivality a zmírnili dopad nekalé konkurence a "asertivní" nátlakové taktiky. Ta nepochází pouze z Číny, ale také ze Spojených států, které se pod vedením Trumpa a Bidena odklonily od zásad volného obchodu.
Znepokojující je zejména nefunkčnost a nepředvídatelnost americké politiky, neboť bipartismus je v dnešním Washingtonu komoditou, kterou lze jen těžko najít. Zároveň není pochyb o tom, že USA v Evropě potřebujeme z bezpečnostních důvodů a kvůli společnému přístupu k dalším globálním problémům.
Užší hospodářská a politická spolupráce mezi Varšavou a Berlínem nejen posílí mandát Evropské komise, ale může také Polsko izolovat od předvídatelného tlaku USA; konkrétně by Washington mohl argumenty souvisejícími s bezpečností i s americkou vojenskou přítomností přimět Varšavu, aby se postavila proti radikálnějšímu evropskému hospodářskému ochranářství.
Evropané potřebují rychlý pokrok v oblasti umělé inteligence, kvantové výpočetní techniky, biotechnologií, čisté energie nebo polovodičů a také nových zdrojů kovů vzácných zemin. Po zavedení Evropského aktu o čipech a Aktu o kritických surovinách, jejichž cílem je posílit konkurenceschopnost a odolnost Evropy v oblasti polovodičových technologií, Polsko očekává spravedlivé zacházení se svými výzkumnými a vývojovými kapacitami a talenty.
Z 328 miliard eur vynaložených na výzkum a vývoj v roce 2021 a 310 miliard eur v roce 2020 byla naprostá většina prostředků přidělena "starým" členským státům, což vede k frustraci v Polsku a střední Evropě.
Vzhledem k rozsáhlé provázanosti a vzájemné závislosti německého a polského průmyslu by změna prospěla i Německu. Měli bychom usilovat o něco, co se Britům nepodařilo - mít koláč a zároveň ho sníst, tedy prohloubit budoucí spolupráci a zároveň pečovat o hospodářský rozvoj obou zemí.
Skutečné partnerství je víc než jen spolupráce. Sektorový přístup nestačí - je třeba strategický politický přístup. Taková oboustranně výhodná situace by byla ve strategickém zájmu Německa, Polska i EU.
Pomohlo by to také zmírnit protiněmecké obavy, které vyvolává PiS a přibližně sedm milionů občanů, kteří ji v posledních volbách volili. Nová vláda si nemůže dovolit ignorovat jejich obavy a očekávání, pokud nechceme, aby se PiS vrátila k moci.
Zlepšení atmosféry neznamená, že bychom měli očekávat zázraky, neboť existuje několik jasných rozporů, vyplývajících nejen z rozdílných zájmů, ale také z širšího hodnocení změn v Evropě a ve světě, které nezmizí přes noc.
Ať už to bude PiS, nebo ne, Berlínu nebude stačit, aby se s Paříží hlavně dohodl, Německo by mělo s Varšavou vést seriózní diskuse a jednání.
A pozor: kvůli své lepší stránce jsem se ani jednou nezmínil o Nord Streamu nebo válečných reparacích...
Tento článek byl připraven v rámci programu spolupráce hlavních tiskových titulů ve střední Evropě, který vede Visegrad Insight při nadaci Res Publica.
Eugeniusz Smolar je analytik zahraniční a bezpečnostní politiky v Centru mezinárodních vztahů ve Varšavě. Za komunismu byl členem demokratické opozice, politickým vězněm a emigrantem. Dvaadvacet let pracoval jako novinář a bývalý ředitel polské sekce BBC World Service v Londýně. Po návratu do Polska se stal místopředsedou správní rady Polského rozhlasu a založil první polskou zpravodajskou a diskusní stanici Inforadio, nyní TokFM.
Tento článek byl připraven v rámci programu spolupráce hlavních tiskových titulů ve střední Evropě, který vede Visegrad Insight při nadaci Res Publica.
Eugeniusz Smolar je analytik zahraniční a bezpečnostní politiky v Centru mezinárodních vztahů ve Varšavě. Za komunismu byl členem demokratické opozice, politickým vězněm a emigrantem. Dvaadvacet let pracoval jako novinář a bývalý ředitel polské sekce BBC World Service v Londýně. Po návratu do Polska se stal místopředsedou správní rady Polského rozhlasu a založil první polskou zpravodajskou a diskusní stanici Inforadio, nyní TokFM.
2476
Diskuse