Devatenáct procent pro pravici vpravo od ODS

7. 6. 2021 / Boris Cvek

čas čtení 5 minut

Ve včerejších Otázkách V. Moravce, kde byla prezentována nejnovější data preferencí politických uskupení, mne zaujalo stejné číslo, jaké zaujalo pana Hlavenku: 5% pro formaci pana bývalého policisty Šlachty. Líbí se mi velmi, že pan Hlavenka neřeší problém tím, že by označil voliče za blbce, ale hledá nějaké reálné příčiny. Ostatně já si myslím už od roku 1998, že téma protikorupčního boje v ČR rozhoduje volby.

Na druhou stranu se mi pořád nezdá, že by Přísaha, jak se jmenuje Šlachtovo hnutí, mohla ve volbách skutečně zabodovat. Hlavní otázkou je, zda potenciál voličů SPD, Přísahy nebo také Soukromníků a spol. (jejich koalice má 4%), je omezený na vzájemné přebírání voličů, nebo nikoli. Poslední data ukazují, že součet těchto formací je 19%. To je velmi vysoké číslo.

 

 

Přechod voličů od SPD k Přísaze mne nepřekvapuje, přechod voličů od Ano k Přísaze ale považuji za překvapivý, protože se domnívám, že protikorupční elektorát dávno od Ano dávno odešel. Podle informací z Otázek V. Moravce k Přísaze přecházejí také nevoliči, což je jistě velmi široký rezervoár, využitelný pro politický růst. Nevoliči se většinou v politice a jejích cynických paradoxech moc neorientují a tíhnou k nějaké vyhraněné pozici, často na krajní pravici: konečně pořádek! Mnoho lidí zděšených obnažující se mafiánskou podstatou státu na Slovensku hledalo útěchu právě u fašistů pana Kotleby.

Nechci říci, že Robert Šlachta je nutně krajní pravice. Když byl šéfem policejního útvaru, díval jsem se na něj očima státních zástupců, kterým naprosto důvěřuji (Pavel Zeman, Lenka Bradáčová). Je-li ovšem bývalý policista šéf politického hnutí, nota bene pod vlajkou nesoucí název „Přísaha“, zavání to krajní pravicí. Bojovat proti korupci můžete v zásadě dvojím způsobem: jeden je efektivní, druhý jen podporuje mafii. A samozřejmě oba dva se mohou různě kombinovat. Ten první spočívá ve schopnosti státu provozovat transparentní a efektivní instituce skandinávského typu. Ten druhý můžeme vidět v Číně: hrozné tresty, propaganda zásadového boje, ale ve skutečnosti všechno ovládá stranická mafie.

Bohužel ten první typ boje proti korupci není pro většinu lidí, aspoň u nás, intuitivní. Pořád převažuje středověké myšlení, že nejlepší boj proti zločinu je lámání v kole. Lidi chtějí za pociťované bezpráví mstu, nikoli efektivní systém prevence. Navíc Skandinávie a Západ obecně se bude covidem frustrovanému a selhavšímu národu dávkovat asi ještě mnohem hůře než dříve. A přitom je to prosté: proč mají ve Skandinávii tak nízkou korupci, proč skandinávské země tak dobře zvládly epidemii? Určitě to není proto, že by tam vládli policisté. Bohužel ve veřejném prostoru od dob uprchlické krize naopak převažuje budování pocitu blízkosti České republiky k Maďarsku a Polsku. To, jak jsme si blízcí, ukázaly také výsledky boje s epidemií, to se musí nechat. Ale chceme tohle?

Ke skandinávskému modelu se mnoho let rétoricky hlásil Miloš Zeman. A podívejme se, jak skončil, jakou kvalitu státních institucí reprezentuje. Jeho kancléř nemá dodnes bezpečnostní prověrku. O dalších lidech z jeho okolí nemluvě. A není to jen dnes. Stačí vzpomenout na opoziční smlouvu a pana Šloufa. Co si pak má „lid“ myslet? Miloš Zeman, odpůrce reformy českého systému exekucí, který nemá v civilizovaném světě, včetně USA, obdoby (o státech Skandinávie nemluvě), získal v druhém kole poslední prezidentské volby mohutnou podporu nevoličů z bývalých Sudet, tedy oblastí nejvíce zdevastovaných českými exekucemi. Svou kampaň postavil proti zákazu kouření v hospodách, regulaci držení zbraní a Evropské unii. A to bylo dávno před covidem.

Někdo by mohl říci, že s lidmi je třeba mluvit, protože jejich problémy nedocházejí sluchu. Já si myslím pravý opak: všechny ty problémy jsou dávno dobře popsané, nicméně nikdo s nimi nic reálného nedělá. Jen se žvaní. Stačí se podívat na nesmírnou složitost reálného boje s hrůzami exekucí (ale je třeba dodat, že přece jen, zejména díky Danielu Hůle, Robertu Pelikánovi a Janu Farskému, bylo v této oblasti uděláno mnoho). Lidé potřebují efektivní změnu k lepšímu, pak budou věřit, aniž by museli rozumět, jak a proč se ta změna stala. Ostatně reálný popis příčin jejich problémů většinou také není v jejich schopnostech – a pokud se nechá na jejich křivdami zjitřené fantazii, povede k řešením typu lámání v kole.

0
Vytisknout
8319

Diskuse

Obsah vydání | 10. 6. 2021