Musíme jednat s Ruskem takovým, jaké je. Ne s tím, jaké bychom chtěli

9. 5. 2021

čas čtení 5 minut
Politika vůči Rusku se musí řídit brutální realitou Putinovy politiky, nikoliv zbožným přáním, napsal Robert Pszczel.


Hlavní obyvatel Kremlu se zjevně nudí. To bylo v dubnu jasně vidět během jeho výroční zprávy přednesené k Federálnímu shromáždění, která připomínala nabubřelé brežněvistické projevy. Takřka hodinu mechanicky recitoval různé statistiky, čímž chtěl publikum přesvědčit, že život v Rusku se pro obyčejné rodiny zlepšuje. To všechno je založeno na předpokladu, že elektorát si věc dokáže ověřit až za mnoho let.

Prezident Vladimir Putin si je nepochybně vědom, že režim má doma málo co nabídnout. Pokud jde o reálné mzdy, životní úroveň, korupci a dokonce průměrnou naději na dožití, všechny indikátory vykazují negativní trendy. A reformy jsou vyloučeny, protože by režim ohrozily.

Putin nicméně ožil, když se jeho projev konečně dotkl zahraničních věcí. Světové pódium je arénou, která ho vzrušuje. Najednou byl ve svém živlu, nešetřil hrozbami ohledně neupřesněných "červených linií", jejichž překročení Rusko nebude tolerovat, radil zlému Západu, šířil pochybné dezinformační narativy a vykřikoval o síle ruských ozbrojených sil. Byl tak velkodušný, že neslíbil novou invazi na Ukrajinu.

Prezident Putin je dnes nepochybně hlavním narušovatelem mezinárodního řádu a naneštěstí má možnost negativně ovlivňovat životy stovek milionů lidí, v Rusku i mimo ně. Má tlustý rejstřík agresivních akcí vůči sousedním zemím, včetně Estonska, Gruzie a Ukrajiny, stejně jako zhoubných aktivit vůči klíčovým soupeřům - zejména USA. Jeho režim důsledně vykazuje nepřátelství vůči mezinárodním institucím - NATO, EU, Evropskému soudu pro lidská práva, Organizaci pro zákaz chemických zbraní - a neúctu vůči mezinárodním dohodám a právu.

Odhalení současných nebo minulých akcí spáchaných agenty ruské vlády nebo jejími prostředníky se hromadí. Poslední přišly z České republiky, Itálie, USA, Bulharska či Íránu. Obecně vzato, jakmile kdekoliv na světě vznikne nová krize, můžete počítat s tím, že se tam Rusko pustí do práce, aby situaci ještě více destabilizovalo.

Mnohé z těchto zlovolných činů nebo aktivit zahrnují rizika. Jejich důsledky zhoršují již tak špatné vztahy Ruska s dalšími zeměmi a organizacemi. Odporují také normální logice prosazování národních zájmů.

Jedním z hlavních důvodů podivného Putinova chování je, že jej neomezují institucionální brzdy a protiváhy. Víceméně je zničil. Dokonce i během komunistické éry existovalo cosi, co připomínalo kolektivní odpovědnost. To však dnes už neplatí. Navíc se Putin stal nesmírně háklivým na kritiku, což je známkou velmi křehkého ega.

Dost na tom záleží. Zjevně nemůžeme doufat, že bychom se s ruským prezidentem shodli, pokud jde o demokracii, lidská práva, dobré sousedské vztahy a mezinárodní právo. Přesto se snažíme sami sebe uklidnit přesvědčením, že Putinovy činy se řídí racionálním myšlením. Chytří politici a tvůrci veřejného mínění tvrdí, že by Putin nepřekročil žádnou z linií, která by uvrhla Rusko do přímého konfliktu s NATO. Ale je tento předpoklad oprávněný?

Putin skutečně věří ve své historické poslání "udělat Rusko opět velkým". Abychom lépe pochopili, oč mu jde, je dobré se podívat na jeho historické vzory. Zahrnují Stalina, Dzeržinského a Ivana Hrozného. Odkaz těchto vrahů je v současném Rusku až příliš viditelný.

Pokud má za vzor Stalina, silně to naznačuje, že se Putin necítí být vázán konvenčním pojetím pravdy a důvěryhodnosti. V této tradici si lídr pravidla určuje sám a mění je podle toho, jak se mu to hodí.

Díky vojenským a civilním poradcům si Putin vytvořil názor, podle nějž se svět již nachází v globálním konfliktu. Proto jsou všechny prostředky povoleny. Společnost je třeba mobilizovat proti vnitřním i vnějším nepřátelům.

Je nejvyšší čas přiznat si, že Západ má co do činění s lídrem, kterého domácí politika nudí, pohání jej velké nedůtklivé ego, sní o své velké historické roli a je dál povzbuzován krátkodobými úspěchy své riskantní politiky. Kromě toho se zbavil všech omezení z hlediska politické, právní a morální odpovědnosti.

Měli bychom propadnout panice a strachu? Určitě nikoliv. Ale na hrozby musíme reagovat rychle a jednoznačně. Neutralita či pasivita v této konfrontaci nejsou pro žádný evropský stát přijatelnými možnostmi. Právě teď je třeba podnikat akce, které by měly Putina přesvědčit, že jeho iracionální chování přinese nepřijatelné důsledky.

A je s tím třeba začít dřív, než budou k dispozici nějaké "perfektní" dlouhodobé strategie.

Podrobnosti v angličtině: ZDE

1
Vytisknout
5879

Diskuse

Obsah vydání | 11. 5. 2021