Jak až jednoduché je to v kauze Hamáček

6. 5. 2021 / Karel Dolejší

Koncept politické odpovědnosti byl vždy širší než odpovědnost trestněprávní. V praxi to mimo jiné znamená, že v demokratických zemích tradičně politik, na nějž padlo vážné podezření, okamžitě rezignoval, aby dopady kauzy nepoškozovaly jeho politickou stranu. Pokud se mu později podařilo se očistit - tj. jestliže vyšetřovatelé věc odložili, nebo jej osvobodil soud - mohl se zase do veřejné funkce vrátit. Pochopitelně za předpokladu, že mu jeho strana a voliči znova dali důvěru.

Kauza, která vznikla kolem rozhodně nepřesvědčivého vysvětlení plánované cesty Jana Hamáčka do Moskvy, je kauzou, která sebou nese mj. i podezření z vlastizrady. A vše, co Hamáčka v této souvislosti během příštích týdnů a měsíců potká, dopadne i na stranu, v níž je předsedou.

S ohledem na koncept politické odpovědnosti tak, jak byl zmíněn výše, je tedy Hamagate nepochybně důvodem k okamžité rezignaci předsedy ČSSD na státní i stranickou funkci.

Nahlíženo z opačného konce, je ale s ohledem na trendy v průzkumech voličských preferencí velice pravděpodobné, že Hamáčkova politická kariéra by během několika měsíců i bez současné aféry skončila, stejně jako parlamentní přítomnost jeho strany.

Z čistě sobecké perspektivy, z pohledu zúžené odpovědnosti typické pro současné české politické "elity", dává Hamáčkova reakce jistě smysl. Ví, že pokud by teď odešel, do vysoké politiky se nejspíše už nikdy nevrátí, protože jeho strana na podzim skončí coby mimoparlamentní opozice. Zbývá mu "užít" posledních dnů na výsluní. 

Zároveň ale reakce, kterou Hamáček a celá ČSSD zvolili, vedou k dalšímu prohloubení budoucího volebního propadu strany. Té už nyní nebude hrozit jen to, že nedosáhne na vlastní poslance. Navzdory opačným prohlášením se po vzoru Miloše Zemana pustila do války s médii. Na rozdíl od Zemana však notně pošramocená a personálně vykuchaná strana takovou válku vyhrát nedokáže. Výrazně tedy narůstá pravděpodobnost, že mimo dosah Lidového domu zůstane po volbách i státní příspěvek za odevzdané hlasy.

Abstraktní "strategické" úvahy ohledně "potřeby jednoty země v krizi" se odehrávají zcela ve vzduchoprázdnu, protože velký kormidelník Hamáček nejen že ve svém postupu nezohledňuje zájmy České republiky jako celku - nezohledňuje dokonce ani zájem své vlastní, stále slabší a menší politické strany.