Íránská krize aneb Schyluje se k iráckému scénáři?

16. 5. 2019 / Daniel Veselý

čas čtení 4 minuty

Napětí mezi Íránem a Spojenými státy povážlivě vzrostlo poté, co ve výsostných vodách Spojených arabských emirátů došlo k sabotáži několika komerčních plavidel a k útoku dronů na ropnou infrastrukturu v Saúdské Arábii. Zatímco Teherán odmítá jakoukoliv vinu na poškození lodí v Ománském zálivu, k bezpilotnímu úderu nedaleko Rijádu se přihlásili jemenští povstalci mající limitovanou podporu Íránu. USA vyslaly Íránu důrazné varování v podobě letadlové lodi a bombardérů B-52, jež dorazily do Perského zálivu. Washington stahuje některé vládní zaměstnance z Iráku a dokonce disponuje plánem na nasazení 120 tisíc vojáků do případného konfliktu s Íránem. Teheránský režim, který na rozdíl od Bílého domu až dosud striktně dodržoval dohodu o jaderném programu (JCPOA), minulý týden oznámil, že hodlá neomezeně vyrábět obohacený uran a těžkou vodu, což může vést k dalšímu prohloubení krize.

Přestože Trumpova administrativa nasadila proti šíitské velmoci velice ostrý kurs, způsobů, jakými chce přimět vzdorné Íránce k poslušnosti, je více. Zatímco Trump s ohledem na blížící se volební kampaň patrně nechce zatáhnout Spojené státy do války s Íránem a preferuje uzavření neférového dealu, neokonzervativci v čele s poradcem pro národní bezpečnost Johnem Boltonem dychtí po vojenské konfrontaci a konečném zúčtování s íránskými ajatolláhy. Teprve následující týdny a měsíce ukážou, jaká strategie převáží. Koneckonců plány na vojenský střet existují, jak informoval list The New York Times. Do Perského zálivu by v případě eskalace krize mohlo být vysláno 120 tisíc amerických vojáků, tedy takřka tatáž vojenská síla, jaká v roce 2003 napadla Irák. Jenže Írán je čtyřikrát větší a třikrát lidnatější než Irák a USA by podle blízkovýchodního experta Juana Colea potřebovaly 2,4 milionu vojáků, aby mohly Írán úspěšně pacifikovat. Teheránský režim by mohl mobilizovat nejméně 1,5 milionu příslušníků paramilitární organizace Basídž a více než půl milionu vojáků v aktivní službě. Za Írán by se postavili desítky milionů šíitů žijících v Pákistánu, Iráku a jinde na Blízkém východě, ale dozajista i Rusko a Čína, a konflikt by tak nabyl globálních rozměrů.

Íránská vláda mezitím přistupuje na americké destabilizační aktivity a provokace, když hodlá porušit některé aspekty JCPOA. Spojené státy totiž chtějí vyslat americkou armádu do Zálivu v případě, že Teherán zintenzivní práce na svém jaderném programu. Třebaže se Trump podle všech indicií chce střetu se šíitskou velmocí vyhnout, Bolton s Pompeem - a patrně i izraelský premiér - chtějí v Teheránu změnu režimu i za cenu válečného konfliktu.

Teheránský režim a další signatáři JCPOA - Německo, Francie, Velká Británie, Rusko a Čína – přelomovou dohodu dodržovaly, avšak Donald Trump ji před zraky celého světa roztrhal. A to navzdory skutečnosti, že dohoda o íránském jaderném programu představovala zásadní pilíř globální jaderné bezpečnosti. Americká sankční politika, která redukovala íránský ropný export o více než polovinu, hrozí suverénním zemím a soukromým společnostem odvetnými opatřeními, pokud budou s Teheránem obchodovat. Trumpův kabinet prakticky odstřihl teheránský režim od mezinárodních trhů, kde dominuje dolar. Běžní Íránci mají v důsledku embarga nižší příjmy, a tím pádem i nižší kupní sílu, a mají problém sehnat některé zboží. Evropská unie, jejíž vrcholní představitelé považují JCPOA za záruku evropské bezpečnosti, nedokázala vytvořit účinný finanční mechanismus, který by zmírnil destruktivní dopady amerického embarga na íránskou ekonomiku a potažmo celou společnost. Koneckonců i EU chce v Teheránu dosáhnout změny režimu, jenže tak chce učinit méně drastickými prostředky než Spojené státy. 

Írán - nehledě na jeho opresivní režim s kontroverzní pověstí v regionu – je však hrdá země, která nikdy nepřijme tak ponižující nátlak. Teherán chce jednat se Spojenými státy jako rovný s rovným, nicméně na to Trumpův Bílý dům nikdy nepřistoupí. Íráncům proto nezbývá nic jiného, než zatnout zuby, neuchylovat se ke zbytečným provokacím a doufat, že američtí demokraté proti nevypočitatelnému klaunovi a jeho jestřábí suitě nominují progresivního uchazeče o Bílý dům.

 

0
Vytisknout
10291

Diskuse

Obsah vydání | 21. 5. 2019