Pro příznivce czexitu: Jak Orbán podvedl brexitéry

24. 9. 2018

Proč jsou příznivci starého režimu tak přitahováni policejními institucemi nových iliberálních států?, ptá se Anne Applebaum. Pro obyvatele Britských ostrovů státy Střední Evropy vždy existovaly v poněkud mýtickém stavu, dost na to, aby byly uznávány za poněkud evropské, ale příliš vzdálené, než aby byly brány vážně. Neville Chamberlain je znevažoval coby "vzdálené země, o nichž mnoho nevíme"; Shakespeare připsal vnitrozemským Čechám pobřeží. V britských učebnicích se Polsko objevilo poprvé v roce 1939 - a pak stejně rychle zmizelo.

V horečnatém politickém ovzduší pobrexitové éry se Střední Evropa opět vrátila - a opět ve své polomýtické formě. Tentokrát hraje region roli imaginární alternativní Evropy, perfektně přizpůsobené potřebám brexitérů. V jejich představách iliberální vládní strany v Polsku a Maďarsku směle čelí levicové tyranii a odvážně se připojují ke Stevu Bannonovi a intelektuálním potomkům Mussoliniho, aby vybudovali Evropu bez muslimů, bruselské byrokracie a zbytků komunistické ideologie. Minulý týden europoslanci toryů dokonce hlasovali ve prospěch ochrany maďarského premiéra Viktora Orbána před vyšetřováním EU kvůli podkopávání demokracie. Proč? Podle slov bývalého europoslance UKIP chtěli "prosadit právo demokratického národa postavit se vměšování Bruselu".

Naneštěstí tato vize ohrožené nezávislosti je asi tak věrohodná jako české moře - a brexitéři, kteří jí věří, jsou za hlupáky. V zoufalé touze po spojencích se stali užitečnými idioty. Možná si myslí, že odvážně čelí intelektuálním trendům, když se setkávají s "kolegy konzervativci" na alkoholickém večírku na maďarském velvyslanectví. Ve skutečnosti poskytují intelektuální krytí hluboce zkorumpované politické straně, která by nikdy dobrovolně neopustila EU, protože její lídři vynalezli příliš mnoho šikovných cestiček, jak defraudovat eurofondy ve prospěch svých kamarádů.

Nikdo v žádné ze středoevropských zemí se vážně nesnaží pracovat na složitém tématu imigrace či uprchlické politiky. Nepřipojí se k vám v boji proti "svobodě pohybu". Samozřejmě si stále přejí, aby jejich lidé mohli pracovat v Británii. Nikdo se tam ve skutečnosti moc nestará o integraci neevropských imigrantů - protože v těchto zemích téměř žádní nejsou a téměř žádní se tam nesnaží dostat. Proto Orbán přeorientoval předvolební propagandu na vyvolávání strachu z George Sorose.

Jiná Británie, Británie, která ještě usilovala o to hrát důležitou roli v Evropě a ve světě, by se právě teď připojila ke zbytku Evropy, nebo jej dokonce vedla v odporu vůči přílivové vlně pokrytectví, korupce a autoritářství ohrožující kontinent, která potenciálně podkopává nejen Evropskou unii, ale i NATO a řadu dalšíc transatlantických institucí, nemluvě o mezinárodních finančních trzích. Místo toho nedávno Michael Gove sdělil Andrewu Marrovi, že "individuální kritika" Orbána "nepomáhá zajistit, co chceme... nejlepší dohodu pro Británii, když opouštíme Evropskou unii". Británie mlčí, kvůli... brexitu.

Úkol tedy padá na jiné Evropany, zejména na bruselské byrokraty. Rozhodnutí europarlamentu, proti němuž toryové hlasovali, může pomoci. jde o krok k uplatnění článku 7, procedury, která může přerušit členství u států podkopávajících demokraicii a vládu práva. Stejná procedura vůči Polsku již začala. Mezitím Soudní dvůr Evropské unie, který brexitéři tak pomlouvají, rozhodl, že členské země EU mohou v některých případech blokovat polské zatykače na základě faktu, že v Polsku již nefunguje vláda práva.

K nejdůležitějším politickým a morálním záležitostem dnešní Evropy Britové, kteří kdysi vedli boj za evropskou demokracii, nemají co říci. Britští politici se mezitím baví flirtováním s Bannonem a pomáhají oživit jeho kariéru, když neuspěl ve Washingtonu a New Yorku. Pokračují ve snění o Evropě, která neexistuje a nikdy existovat nebude, Evropě, která vyhovuje jejich předsudkům, odráží jejich nostalgii, zůstává málo známá a vzdálená.

Podrobnosti v angličtině: ZDE

0
Vytisknout
3850

Diskuse

Obsah vydání | 26. 9. 2018