Pokud někdo chce Zemana porazit, musí vyjít z toho, že k tomu potřebuje voliče, měl by se tedy dívat na to, jakou má kdo ze Zemanových protikandidátů podporu. Každý si pak musí zvážit své priority ve smyslu: ano, tento protikandidát je pro mne lepší než Zeman, nebo naopak.

Reálnou možnost zvolení ale neurčují přání jednotlivců, nýbrž celková atmosféra ve veřejnosti. Já se třeba mohu osobně shodnout s mnoha lidmi na tom, že Pavel Fischer by byl nejlepší kandidát, ale nemáme šanci získat ve veřejnosti takovou podporu pro Fischera, aby ten porazil Miloše Zemana v druhém kole. Představa Fischera jako prezidenta je fata morgana.

Stejně tak si nemyslím, že – jak píše Jan Čulík jinde – že je třeba s lidmi mluvit. Je třeba jim účinně pomoci. Problémy běžných lidí jsou dávno známé, dávno víme, že tu nemáme fungující právo, že nám chybí sociální bydlení atd. To už je dávno zmapováno novináři a neziskovými organizacemi. Víme, že tu máme těžké, fatální nemoci.

A stejně jako pacient těžko udělá diagnózu sám sobě a těžko se sám vyléčí, nýbrž potřebuje schopného lékaře, tak běžní lidé v ČR potřebují účinnou pomoc. V tom je podle mne hlavní krize elit – a nikoli jen v ČR, ale globálně – že lidé přestali věřit, že by tu elity byly pro ně, aby jim pomohly, aby garantovaly férovost a smysluplnost fungování systému, ale domnívají se, že elity jsou ve skutečnosti podvodníci, kterým jde jen o jejich koryta.