Úrodné lány moudrých se povážlivě smrskly na chudá kamenitá políčka. Já když jdu, kudy chodil slavný básník Hynek Mácha, hned vzpomenu slavného máchologa Pavla Vašáka. Neplácal, konal. Studoval duše blízkých i vzdálených uměleckých bytostí. Nemnoho znalců kumštu, málo básníků i básnířek, stohy povrchních prozatérů a hysterionských psavek, pravdolásek, lžilásek; neukojenost ducha zasáhla životy obyčejné i neobyčejné.

Jdeme skutečně z kopce. Nebo do kopce. Vzpomínky povznášejí? Raději prý nevzpomínat, nejitřit minulost – mašírovat kupředu, v očích jiskru pokroku míti, v srdci naději a lásku. Není-liž pravda, eminence ze zpozdilé provenience. Miluj blížního svého, jako sebe sama – zabíjelo se a zabíjí, světí se zbraně, ve zpovědnicích vrazi a pozůstalí obětí. Slovem útěšným neurazíš.

Milovat bližního svého, náročné k uzoufání, veselá svatosti. Imitace lživožroutů v pokročilém stádiu. Rotace kádrů slibuje návraty nehodných partajních vosiček – dobří modro ptáci se vracejí, kolem hlav svatozář, sudetský advokát ovšem heiligenschein. Sláva neústupným a vytrvalým, i neurvalým politikářům; čukotští divnoptáci se slétnou k velezobu a opět nahrabou pohozené majetky, pole ležící ladem – kdo ostane hladem, nemá nárok ke slitování. Sudetští loupežníci a loupežnice využili beze zbytku doby chamtivé – máš-li funkci, ber a nežinýruj se. Raději být aplégrem než chváleným jedincem. Máme se rádi...

Lidé se diví, ale zvolenci mají náhle během období funkce blahobytného rozvoje v útrobách čepec, knihu, bachor sléz a jejich apetýt sílí. Sytý hladovému nevěří. Koho to zajímá! Chceš - li si drbat hlavu, vol žvanila – žvaní, žvaní, pak praví, tohle jsem vlastně říct nechtěl, kličkuje. Raduje se veřejně, jako doma u zrcadla, kde mu to sekne a osloví voličky. Volte politickou smrt a půjdete po fialky. Volba pravice neurazí. Ničeho se k lepšímu nezmění, ale pár urputných hnízdilů se usadí v krmítku a budou hltavě zobat a z tribuny kvokat. Nemyslete, že levičácké pluky neochvějných radilů přinesou změnu – tomu nevěří ani sám vymydlený Slávek Pátek, ale vyrazí do frontálního útoku, musí se dostat z obklíčení stranických hraničářů; obléhání se účastní i dlouholetý levicový komik, který nám stále vykládá, jak je cosi, nebo kdosi, mimo mísu. Mějte se rádi...

Opakují se vlezlé písničky i prosté básničky, politické odrhovačky, neopakovatelné namlouvačky, výrazné slibovačky; sebe poznání může ojediněle vyvolat sebepoškozování. Mezihry a předčasné děkovačky vyprodukují tajné prachárny. Nedej Bože, do ulic mohou vyrazit lopaťáci, neudržitelní weltmajstři, kokety, křapky. Země nedoceněných možností s omezeným výběrem, nabízí špionážní večerníčky pro dospělé a nevyspělé - Bond a Bondy, jak se to rýmuje, i když jeden je povrchní filmový služebník tajné organizace a druhý básník, filozof a myslitel…těžkotonážní partajní vlečňáky, nadsamci, gulonoši, nemají strachu učinit Salto mortale. Potlesk jest droga.

Dřít budeš, jako mourovatý, mezuláne. Skřipky ti budou hrát píseň svobodné práce. Z vysokých pecí se nekouří – ouha, břichomluvci přece vzkazovali: Revoluční luka, v ruce třímáš uka. Lásku si musíš zasloužit. Ptáš-li se, proč se lidi nemaj rádi, začni u sebe. Před spaním nepočítej ovečky k usnutí, ale spočti ty, které jsi měl a máš rád. A proč? A neboj se zeptat pod duchnou – kolik mě má asi rádo lidiček? Málo, hodně, akorát? Pozor, nepodváděj.

Nemít rád jest choroba. Listuješ v tisku – a hele, obratný nimra vybreptá zvadlé pravdy veřejně a krapítko světsky. Ani se nezastydí, mluvčí polopravdy. Má v hlavě otruby – anebo chystá střemhlavý návrat do politických výšin. Nu, i takového máš mít rád. Slitovné pojímání bytostí, základ k pochopení jinakosti. Zkusme se mít rádi, nic to nestojí, a budeme zdraví, jako řípa, či tuřín.

Nemohu si pomoci, napsal mi Broňa Bredl, mám rád lidi a mít budu…