O aleppském mlčení a žvanivých prezidentech

29. 11. 2016 / Karel Dolejší



Obranná fronta ve východním Aleppu se v pondělí po mnoha týdnech obléhání, chemických útoků, režimních a ruských náletů, dělostřeleckého a raketového ostřelování a po dvou neúspěšných pokusech prorazit obklíčení zhroutila ZDE. Íránští žoldnéři, režimní milice a oddíly kurdské YPG ze čtvrti Šejk Maksúd společně postupují do zbylých povstaleckých oblastí rozdělených na dvě části. Odpor může trvat ještě hodiny nebo týdny, avšak bez účinné pomoci zvnějšku je vposledku beznadějný.


Při veškeré záplavě slov ohledně utrpení syrských civilistů, která odezněla v posledních měsících, při veškerých informacích o lidech, kteří jsou dnes a denně terčem proasadovské koalice, nenásledoval nikdy ze strany Západu žádný čin, který by stál za řeč. Nekonečný proud drásajících informací o zničené civilní infrastruktuře a roztrhaných nebo zasypaných dětech neměl ve svém závěru nikdy žádné vyústění, které by pozorovateli umožnilo uchovat naději v humanitu a opravdovost západní civilizace. Jakkoliv totiž novináři zpracovávali šokující zpravodajský materiál ze syrských sociálních sítí, jejich politici mezitím dávno rozhodli, že na obětech zachycených v tomto zpravodajství jim ani v nejmenším nezáleží. Zločiny tedy někteří z nich verbálně odsuzovali - a u toho také zůstane.

Dosluhující americký prezident Barack Obama se rozhodl přenechat Blízký východ íránskému sektářskému imperialismu, s nímž ostatně uzavřel výslovné spojenectví v Iráku. V jeho "velkolepém" plánu nového regionálního uspořádání nezůstal žádný prostor pro boj obyčejných Syřanů proti zločinecké diktatuře, která teď mění demografickou realitu v Sýrii podle širokého projektu "šíitského půlměsíce". Obamovy Spojené státy nikdy neměly v úmyslu postavit se íránským ambicím v Sýrii vážně na odpor. Většinu toho, co končící administrativa vůbec kdy udělala pro syrskou opozici, provedla pod tlakem vlastní opozice a jenom proto, aby od ní měla na chvíli pokoj.

Buďme otevření. To jediné, v čem mnohými bezmezně obdivovaný Barack Obama skutečně vynikal a vyniká, je self promotion. Jaký tedy div, že jej v prezidentském křesle nakonec vystřídá muž podobně sebestředný a podobně extrémně schopný prodat vlastní osobu, jen poněkud jiného politického zaměření - a ovšem, je-li to vůbec ještě možné, pokud jde o reálné řízení státních záležitostí ještě neschopnější.

Jestliže skutečným vnitropolitickým odkazem Baracka Obamy tolik pyšného na své schopnosti se stane prezidentství Donalda Trumpa - a nikoliv nefungující předražený systém všeobecné zdravotní péče, jak bylo plánováno - zahraničněpolitickým odkazem rozhodně není "úžasná mírová dohoda" s Íránem, ale východní Aleppo vylidněné a srovnané se zemí.

Blízkovýchodní diktátoři - a dost možná nejen blízkovýchodní - by měli být Obamovi nesmírně vděční. Díky tomu co připustil se jim opět otevřely široké možnosti manévrování mezi Západem a alternativními nedemokratickými sponzory ochotnými je finančně a vojensky podporovat. To co umírá v troskách Aleppa tedy nejsou jen konkrétní lidé. Schází tam ze světa i poslední výhonek myšlenkového odkazu Arabského jara.

Asadův režim již usilovně připravuje novou velkou ofenzívu v provincii Idlíb. Další Syřané vyhnaní z domovů budou odcházet ze země - a znovu jim Západ přibouchne dveře před nosem. Neboť na počátku své "pozitivní" kampaně se rozhodl ignorovat fakt, že s uprchlíky přijdou i lidé psychicky narušení válečným strádáním, mafie, režimní agenti a váleční zločinci; že se mezi vyháněné budou mísit teroristé.

Nejprve Západ Syřany strašlivě miloval - to když mu umožňovali upevňovat liberální obraz vyspělé a humanistické civilizace nadřazené ostatním - ale teď už o nich raději nechce nic slyšet. Klon Justina Biebera v čele kanadské vlády dokonce u příležitosti úmrtí vysloužilého caudilla objevil, že i diktatura může být děsně sexy a cool - jen když prý je dostatečně protiamerická.

Bitva o východní Aleppo tedy končí v polovičním zapomnění. Jistě, sunnitský islámský svět ji prožívá velice intenzívně a nikdy na ni nezapomene. Ale my, my už řešíme jiné záležitosti. Kontinentální Evropa se připravuje na chvíli, kdy se do ní plnou silou přelije masivní xenofobně populistická politická vlna z anglosaského světa.

Nicméně člověk by asi neměl přísně soudit. Politická garnitura, která dnes nedokáže zajistit ani bezpečnost Západu samého, sotva kdy mohla sehrát náročnou roli zachránce trpících civilistů před po zuby vyzbrojenou diktaturou kdesi na druhém konci světa...

Vzhledem k tomu, že jste na těchto stránkách, máme na vás malou prosbu. Britské listy čte hodně lidí, ale na jejich provoz přispívá jen zlomek čtenářů. Zvlášť v nynější zhoršující se mezinárodní situaci jsme přesvědčeni, že věcné informace a analýzy, které BL přinášejí do českého prostředí, hrají nezastupitelnou roli. Server se však nedá provozovat zadarmo. Prosíme, přispějte finančně na jeho provoz.

Příspěvky na provoz Britských listů je možno zaslat na účet v pražské Raiffeisenbance, číslo účtu: 1001113917, kód banky 5500.   Čtenáři mohou přispět na provoz Britských listů úvěrovou kartou na adrese www.paypal.com po jednoduché registraci odesláním částky na adresu redakce@blisty.cz.

0
Vytisknout
5496

Diskuse

Obsah vydání | 1. 12. 2016