Opravdu kritické myšlení jako základní kámen národní bezpečnosti

Donutí Trump Čechy zhloupnout?

24. 11. 2016 / Kryštof Kozák

Nelze vyloučit, že Prezident Trump bude opravdu chtít, abychom zvýšili náš rozpočet na obranu ze současných přibližně 47 na 96 miliard korun, což by odpovídalo závazku států NATO dávat na národní bezpečnost minimálně dvě procenta HDP. Hrozí, že pro zbrojaře, kteří prodávají předražené smrtící hračky, jež stejně neodpovídají na nejdůležitější hrozby pro naši bezpečnost, to bude další zlatý důl za peníze daňových poplatníků. Pokud se však střízlivě podíváme na to, co je vlastně tím největším nebezpečím pro naši národní bezpečnost, tak by se dalo Trumpovo požadované výpalné použít hodně užitečně, a to na zvýšení odolnosti populace proti záměrným manipulativním kampaním, které zvnějšku i zevnitř ohrožují samotné základy masarykovského pojetí nezávislého demokratického státu.

Voliči jsou základem demokratické legitimity, ať už se nám to líbí nebo ne, i když stále častěji slyším i zhrzené hlasy, že by se mělo volební právo omezit, ať už na základě vzdělání či majetku. Pokud však nějaká organizovaná skupina umí voliči velmi dobře manipulovat tak, aby prosadila svoje zájmy, tak se právě tito naivní a lehce manipulovatelní voliči stávají kritickou bezpečnostní hrozbou, zejména pokud je taková skupina napojena na jiný stát. Demokratický stát má pak právo se bránit a vybavit voliče alespoň základními nástroji pro kritické zhodnocování předkládaných faktů. Nebezpečně mnoho lidí nekriticky věří například tomu, že Američané nikdy nebyli na Měsíci, že každý muslim je potencionální terorista, že je Země 6 000 let stará nebo že 11. září bylo zosnováno Georgem W. Bushem.

Jak by taková výchova k opravdu kritickému myšlení měla vypadat, aby se nezvrhla v další formu státní indoktrinace? Předně je potřeba se naučit kriticky přistupovat k přijímaným informacím. Stačí se naučit pokládat si následující jednoduché otázky: O jaká fakta se zpráva opírá? Lze si je nějak ověřit? Kdo zprávu šíří? Proč to dělá? Komu její šíření nejvíce prospívá?

Zdravá nedůvěra k předkládaným faktům i k současným elitám by kritickému myšlení měla spíše pomáhat. Problém ale je, že dnešní zkušení manipulátoři dokáží tuto nedůvěru mistrně využít a ve jménu „kritického myšlení“ si otevřít prostor pro svoje vlastní neověřené spekulace až konspirace. Ty se stávají zajímavými už tím, že je jinde nenajdete (ale ani neověříte). Čtenář takových zpráv má tak radost, že se díky svému „kritickému myšlení“ dostal k informacím, které jsou unikátní a dál podporují jeho nedůvěru k systému či tradičním médiím. Bohužel pak neudělá nutný druhý krok k opravdu kritickému myšlení a nezamyslí se nad tím, kdo a proč danou zprávu šíří a čeho tím chce dosáhnout.

Je přirozené, že na řadu složitých a důležitých otázek mohou mít lidé různé názory v souladu se svou hodnotovou orientací. To však neznamená, že se ve jménu hodnotové orientace mají úplně ignorovat základní fakta, která jsou pro daný problém určující. Není možné vést racionální debatu například o migraci, aniž bychom znali základní čísla o počtech migrantů a jejich demografické struktuře, obdobně to platí i pro globální oteplování, světový obchod, válku v Sýrii či na Ukrajině. Nedostatek rozhledu se pak jasně projeví i v úrovni diskusí, které se na dané téma vedou – často je zřejmé, že dotyčný četl jeden článek, kterému bez dalšího uvěřil a pouze papouškuje věci, které se tam uvádějí.

Závažný problém pak představují zprávy, které jsou sice samy o sobě v jádru pravdivé, nicméně se zaměřují na detailní či ojedinělé události, které zveličují už tím, že jim je věnována prominentní pozornost například na hlavní stránce. Představte si například, že by na prvních stránkách novin byla každý den fotografie z nějaké autonehody s poukazem na to, že automobily jsou dnes stále mnohem nebezpečnější než teroristé (včetně emotivního medailonku každého zemřelého). Na takových zprávách by nebylo nic falešného, pouze by byly upřednostňovány před jinými. Bránit se této formě dezinformační kampaně není snadné a vyžaduje to dost rozhledu, který však ve výuce na řadě škol spíš chybí. Užitečné je navyknout si porovnávat různé informační zdroje, které vycházejí z ověřených informací.

Pokud by se podařilo alespoň část z desítek nových miliard na národní bezpečnost použít na smysluplné programy, které by zvýšily informační gramotnost natolik, aby se voliči nenechali nachytat na účelové a manipulativní informační kampaně, budeme žít v mnohem bezpečnějším státě. Informační válka už probíhá a je cílena primárně na voliče, kteří svými hlasy ovládají naši společnou politickou budoucnost. Čím dříve si uvědomíme, že vzdělaná a opravdu kriticky přemýšlející populace je v současnosti klíčovým kamenem národní bezpečnosti, tím lépe. Drahé tanky a rakety budou totiž zbytečné, pokud se většina z nás nechá ovládat nebezpečnými a účelovými manipulacemi. Odpovědí na ně není ještě sofistikovanější manipulace (s dobrými úmysly), ale plošné zvýšení mentální obranyschopnosti všech voličů, i když by kvůli tomu měli chodit na mentální branná cvičení, která by se nápadně podobala moderním kurzům ohledně palčivých problémů dneška. 47 miliard ročně by na to možná mohlo i stačit…

0
Vytisknout
2639

Diskuse

Obsah vydání | 25. 11. 2016