Rekviem za evropský sen

25. 11. 2016

čas čtení 5 minut


Zakládající dokument evropské integrace, Římská smlouva, příští rok slaví šedesáté výročí. Bohužel může být výročím posledním, napsal András Baneth.


Jako mnoho jiných ve střední a východní Evropě jsem strávil formativní léta studiem evropské politiky v naději, že se má země, Maďarsko, jednoho dne stane členem EU. Když k tomu v roce 2004 došlo, dostavil se ohromující pocit "příchodu" do "lepší" části Evropy. Tak jako Francis Fukuyama o mnoho let dříve jsme si mysleli, že historie skončila a liberální demokracie ve válce idejí zvítězily.

Sotva jsme si představovali, že budova postavená v témže roce, v jakém byla zveřejněna jeho kniha, se může zhroutit: Konec jí přinesou nedopečená řešení a hybris.

Evropané a instituce EU mají sklon pohlížet na sebe jako na šampióny hodnot: Lidských práv řed obchodními zájmy, vysokých etických standardů, které by personál a politici měli respektovat, oceňování vědy výše než lidového nátlaku. Ale jen nemnozí si myslí, že tyto ideály ještě dnes platí. EU ztratila svůj narativ.

Navzdory tomu co si myslí většina eurokratů hrobaři EU nejsou Orbánové, Kaczynští a Farageové. Je to všeobecná deziluze, včetně levice, která také sotva může podporovat EU v její současné formě. Polovičatý postoj britské Labour k setrvání v unii, Renziho odstranění vlajky EU z veřejných vystoupení, nespokojenost Maďarů a Poláků s impotencí EU při vypořádávání se s korupcí a demontáží demokracie v jejich zemích snížily podporu pro unii.

Reakce EU udělala jen málo pro to, aby ukázala uznání problému, nemluvě ani o ochotě nebo schopnosti jej napravit. Kritici byli označováni za rasisty nebo jim byly vnuceny binární kategorie proevropský - protievropský, Evropskou komisi vede zneuctěný prezident a občané byli ignorováni, když vetovali novou smlouvu, nebo schválili brexit, nebo poukázali na ubohou povahu projektu přerozdělení uprchlíků.

Skutečným problémem nicméně je, jak křehké jsou evropské instituce. I když jejich popularita je ješě vyšší než u amerického Kongresu, jejich legitimita je neustále zpochybňována. Pokud francouzské nebo nizozemské volby mohou zpochybnit samu existenci těchto průkopníků evropské integrace, měli bychom začít pochybovat, jak silné jsou vlastně základy našeho systému.

A tlak roste. Nepotřebujeme zvolení Marine Le Penové, aby se euro sesypalo. Italské banky, shovívavost Evropské komise ohledně deficitů a nedopečená struktura eurozóny stačí, aby smrtící směs explodovala právě 15 let po zavedení bankovek zdobených mosty.

V roce 1997 se Steve Jobs znova stal ředitelem Applu. Když dostal příležitost oživit chátrající společnost, první věc, kterou udělal, bylo vyčistit změť, jež se nahromadila od jeho odvolání: Seškrtal 70 % produktů, aby se soustředil na to, co Apple dělal nejlépe. Bylo to bolestivé, ale nezbytné: Alternativou byl bankrot.

V EU čelíme podobnému momentu. Možná se potřebujeme vrátit k premaastrichtské situaci, kde cílem Evropských společenství byl jednotný trh, protože tam je dnes evropský konsensus. Dokonce i příznivci brexitu byli pro setrvání na jednotném trhu (ačkoliv volný pohyb osob zřejmě zůstává diskutabilní). Eurozóna, schengen, dublinská pravidla, zahraniční politika, to vše stále více rozděluje a stalo se neudržitelným.

Pokračovat vytvořením vnitřního okruhu evropské integrace je neproveditelné. Institucionální a politická paralýza, také částečně spojená se zmatečným uspořádáním rozhodovacích procesů v postmaastrichtských letech, brání těmto myšlenkám získat vliv.

Tytéž populistické síly a nedostatek poctivé diskuse, které vedly ke zvolení Donalda Trumpa, jsou přítomny v Evropě a získávají na síle. Odbývat je, jako to dělala většina amerických listů, je vážná chyba. Nejen že to povede ke zvolení populistů, může to srazit Evropu na kolena. Dokud se nepodíváme do zrcadla, nepřiznáme svou hybris a nezměníme zaměření evropské integrace, EU jak ji známe brzy skončí.

Podrobnosti v angličtině: ZDE

Vzhledem k tomu, že jste na těchto stránkách, máme na vás malou prosbu. Britské listy čte hodně lidí, ale na jejich provoz přispívá jen zlomek čtenářů. Zvlášť v nynější zhoršující se mezinárodní situaci jsme přesvědčeni, že věcné informace a analýzy, které BL přinášejí do českého prostředí, hrají nezastupitelnou roli. Server se však nedá provozovat zadarmo. Prosíme, přispějte finančně na jeho provoz.

Příspěvky na provoz Britských listů je možno zaslat na účet v pražské Raiffeisenbance, číslo účtu: 1001113917, kód banky 5500.   Čtenáři mohou přispět na provoz Britských listů úvěrovou kartou na adrese www.paypal.com po jednoduché registraci odesláním částky na adresu redakce@blisty.cz.

0
Vytisknout
9474

Diskuse

Obsah vydání | 28. 11. 2016