O zahradníkovi, kterého zabili

23. 8. 2016

"Tohle je lískový ořech, na začátku svého života. Tohle je loquat. Tady máme hrušni."

Jmenuje se Abu Wad. Znamená to Otec květin. A jeho malý syn, Ibrahim. Po dobu pěti let ďábelské války byla tato oáza klidu v Aleppu neuvěřitelným útočištěm, které přežilo. Abu Wad provozuje poslední zahradní středisko v tomto městě.

"Tady tohle moje místo má cenu mnoha miliard dolarů! Vlastním celý svět! My obyčejní lidé vlastníme celý svět! Svět je náš!"

Avšak svět Abu Wada je ve vzbouřenecké části Aleppa. Která je neúnavně bombardována syrským režimem a nyní i ruskými letadly.

Setkali jsme se v přestávce mezi bombardováním před několika týdny. Z milionu lidí, kteří žili v této části města, jich zůstává jen 250 000.

A po celou tuto dobu nepřestal Abu Wad zahradničit.

"Hluk války je jako Beethovenova hudba. Na tu hudbu jsme si zvykli, bez ní bychom se neobešli. Tak to teď považujeme za hudbu."

"Tenhle strom zasáhl šrapnel z barelové bomby. Ale díky Bohu, stále ještě roste. Ten strom poroste a my porosteme, navzdory všemu."

Aleppo bývalo jedním z nejkrásnějších měst světa. A také jedním z nejdéle obývaných měst světa. Dnes byla většina toho města zničena a tisíce lidí byly usmrceny.

Vzdorně uprostřed toho všeho je existence Abu Wada zasvěcena kráse života.

"A tohle je věčně zelené!"

"Kolik to stojí?"

"300."

Tenhle zákazník si odnesl rozmarýn.

"Vezmi ty květiny na kruhový objezd, kde stojí mé auto."

Rozmarýn ne pro vzpomínání, ale jako znak odporu.

"Pro nás zkrášlit kruhové objezdy poskytuje životu smysl. Lidi to motivuje. Takže nevidíme jen ničení, ale také vznik něčeho hezkého. Dál tady žijeme a znovu budujeme to, co bylo zničeno."

Někteří obyvatelé Aleppa kupují ty květiny a zasazují je na kruhových objezdech. Jsou to ostrůvky života. A jsou útěchou pro ty, kdo zůstávají v Aleppu. Protože tady žít znamená žít každý den ve smutku.

Třináctiletý Ibrahim přestal chodit do školy, aby mohl být u tatínka. Pomáhá mu v zahradním středisku, avšak znepokují ho hrůzy války.

Ibrahim: "U nás si tady kupoval květiny zákazník Abdul Aziz, ale teď je mrtvý. Ale ať si tady kupuje květiny kdo chce, všichni jsou vítáni. Někdy chodí lidé z nemocnice. A někdy si přicházejí kupovat květiny vojáci ze Svobodné syrské armády.

Čerstvě natrhané květiny uprostřed války v Aleppu. Scény příliš neuvěřitelné na to, aby se jim dalo věřit.

Nepřežilo to.

Koncem května, šest týdnů poté, co jsme se seznámili, bylo znovu zahájeno intenzivní bombardování syrským režimem a Ruskem. U zahradního střediska explodovala bomba. Zasáhla Abu Wada a ten byl okamžitě mrtvý.

Škola je uzavřena. Nikdo už nepřichází kupovat květiny.

A tady je Abu Wad, zahradník z Aleppa, pohřben. Jeho hrob žádné květiny nezkrášlují.

Bez otce se Ibrahim zdá ztracený.

"Co chcete, abych udělal?"

"Tvůj tatínek - Bůh mu dej pokoj - než zemřel, ty jsi s ním pracoval?"

"Ano."

"On se staral o tvé bratry tak, jako ty?"

"To je pravda."

"Věděl jsi, že se něco takovéhleho může stát?"

"Já vím."

"Tak co plánuješ dělat teď?"

"Já opravdu nevím."

Časem si možná vzpomene, jak jeho otec popisoval cyklus života:

"Tento květ nyní odkvetl, ale nový teď může začít růst."

"Květiny pomáhají světu a není nic krásnějšího než květy. Ti, kdo vidí květiny, se těší kráse světa, který stvořil Bůh. A když k nim přičichnete, jsou pastvou pro srdce a pro duši. Esencí světa je květina. "

0
Vytisknout
4348

Diskuse

Obsah vydání | 26. 8. 2016