O co usiluje Turecko v Sýrii?

26. 8. 2016 / Daniel Veselý

Ankara a její koaliční partneři ve středu ráno zahájili letecké útoky na baštu Daeše v syrském Džarábulusu nedaleko tureckých hranic za podpory tureckého dělostřelectva a tanků. Poté, co kurdské jednotky dobyly z rukou džihádistů Manbidž, se Džarábulus stal posledním klíčovým uzlem Daeše na zásobovací trase z Turecka do srdce džihádistického kvazikalifátu v Rakká. Ankara šla v průběhu uplynulých let džihádistům bojujícím v Sýrii různými způsoby na ruku; proč tedy nyní vystoupila proti nim?

Na první pohled se zdá být přímý turecký zásah v Sýrii logický: Erdoganově vládě, otřesené či spíše zocelené neúspěšným pokusem o převrat, došla trpělivost s extrémisty z Daeše kvůli jeho teroristickému „angažmá“ na turecké půdě a rozhodla se proti němu vojensky zakročit. Militanti z takzvaného Islámského státu navíc minulý týden minometnou palbou ostřelovali turecké území. Této hypotéze také nahrává nedávné sblížení Ankary s Moskvou a Tel Avivem. Z tohoto scénáře ale poněkud vypadávají Kurdové, jejichž jednotky se staly nejefektivnější pozemní silou v boji proti Daeši.

Erdoganova vláda totiž na syrské bojiště vstoupila nikoliv ze strachu před džihádisty, ale kvůli vzmáhajícím se Kurdům, kteří pro ni představují dlouhodobé a zásadní nebezpečí. Ankara se obávala toho, že pokud nenabídne pomocnou ruku arabským fundamentalistům operujícím ve zbytku Syrské svobodné armády (FSA) při dobývání Džarábulusu, padne tato bašta Daeše do rukou Kurdů, konkrétně Syrským demokratickým silám (SDF), jež podporují Spojené státy ZDE. Jádrem SDF jsou levicově orientované Lidové obranné jednotky (YPG), které Turecko považuje za separatistické síly napojené na tureckou Stranu kurdských pracujících (PKK), s níž vede nesmiřitelnou válku. Kdyby se YPG podařilo obsadit Džarábulus, měly by na severu Sýrie na dosah ruky vytvoření autonomního územního celku, jenž by se rozprostíral podél turecké hranice a jejž syrští Kurdové nazývají Rojava.

Ankara úspěšné kurdské tažení, navíc podporované jejím klíčovým spojencem Spojenými státy, přirozeně sledovala se značnou nevolí a nyní se snaží tento vývoj zvrátit vojenskou silou. Objevily se také zprávy o tom, že turecké dělostřelectvo vedle pozic Daeše ostřelovalo i kurdská vojenská stanoviště.

Na druhou stranu je zjevné, že Ankaře skutečně došla trpělivost s Daešem, jemuž v minulosti nabídla pomocnou ruku ZDE, a to v očividné snaze zabít v Sýrii dvě mouchy jednou ranou: Asadův režim a kurdské ozbrojené síly. Avšak tento „sňatek z rozumu“ jednoduše Turkům přerostl přes hlavu. Důkazem budiž nedělní bombový útok v tureckém městě Gaziantep, za nímž s velkou pravděpodobností stojí právě Daeš. Nešlo o ojedinělý úder těchto džihádistů na tureckém území; bombové atentáty se nevyhnuly ani turecké metropoli Ankaře. Jestliže se islamistický terorismus negativně odrazí na ekonomice státu, v tureckém případě jde zejména o příjmy z turistického ruchu ZDE, dřívější závazky se pochopitelně odsunují na vedlejší kolej.

Ačkoliv politický kurz Erdoganova kabinetu v poslední době nabral poněkud jiný směr, režim prezidenta Bašára Asada nadále zůstává solí v jeho očích. Turecko se dnes snaží využít „odluky“ Fronty an-Nusrá od al-Káidy, o níž lze však s úspěchem pochybovat ZDE, k tomu, aby mohlo pomoci fundamentalistickým sunnitským milicím při obsazování území na severu Sýrie. Ankara se zároveň chce předvést v lepším světle ve Washingtonu, když nyní dává přednost „umírněným“ syrským rebelům před hard-core džihádisty. Sázka na tuto kartu se vyplácí, jak ukazuje poslední vývoj v Džarábulusu a jeho okolí. Bojovníci Daeše se z větší části z města a okolních vesnic stáhli a zamířili na jih.

Vojenský zásah Turecka v Sýrii podle očekávání odsoudili jak syrská vláda, tak syrští Kurdové, kteří jej vnímají jako akt agrese. Bojovníci z kurdských milicí YPG jsou rozhořčeni tím, že jsou v těchto dnech de facto odříznuti od Džarábulusu a nemohou spojit kurdské kantony Afrin a Kobani v jednolitý územní celek ZDE.

Syrská vláda si stěžuje, že turecká intervence posiluje sunnitský fundamentalismus, proti němuž již roky bojuje. Ačkoliv je bezesporu pozitivní fakt, že Turecko patrně přestalo fungovat jako přestupní stanice pro džihádisty směřující bez problémů do syrského válečného kotle a byla jim zároveň odříznuta klíčová zásobovací trasa, turecká vojenská intervence děsivý konflikt téměř jistě nezmírní, ba spíše naopak. Syrští civilisté budou nadále trpět z vůle Bašára Asada a jeho spojenců na jedné straně a z vůle hard-core džihádistů i „umírněných“ rebelů a jejich donorů na straně druhé.

0
Vytisknout
4493

Diskuse

Obsah vydání | 30. 8. 2016