Dopis premiérovi České republiky

Doba je zralá na malé politické hrdinství

26. 8. 2016 / Bohumil Kartous

Vážený pane premiére,

obracím se na Vás s prosbou jako k nejvyššímu ústavnímu činiteli v zemi. Jistě, kromě Vás jsou zde ještě jiní vysocí představitelé, ale nejsou tak úplně ústavní, to jen abychom předešli nedorozumění. Po měsíce, během nichž se Evropa "dozvídá" prostřednictvím uprchlické vlny o teroru v Sýrii, Iráku, Afghánistánu nebo v Eritrei (která nikoho nezajímá), jste se projevil jako vůbec jeden z mála ústavních činitelů v zemi, bez ohledu na tabulkové zařazení. Je možné, že i ostatní následují nějakou ústavu, u Vás ale bylo stále možné doufat, že se řídíte tou českou v její platné a kompletní podobě. Jste proto jednoznačně nejpovolanější k drobnému politickému hrdinství, které nestojí takřka nic.

Chápu, že Vaše role je složitá. Na jedné straně musíte sledovat politickou atmosféru v České republice a zejména postoje vašich voličů. To je v pořádku, politik to dělat musí, i tehdy, pokud je společnost radikalizována tak, jako v případě imigrace. Je naprosto pochopitelné, že v okamžiku, kdy se Vaše vyjádření dostanou do rozporu s názorem většiny těch, kteří Vám propůjčují politický mandát, jej vlastně ztrácíte. Volby jsou každou chvíli a Vy chcete jistě zůstat v politice, byť i taková ambice by měla mít svou nejzazší mez.

Proto se nedivím, že občas vstoupíte do hraničních prostor, v nichž lze o ústavnosti pochybovat. Tvrdit, že v ČR "nechceme silnou muslimskou komunitu" Vás staví do role toho, kdo vymezuje hranice náboženského vyznání ve společnosti. Představte si jen, že by během zbytku Vašeho volebního období taková komunita vznikla. Jistě, je to nesmysl, ale hypoteticky dobrá nahrávka na politickou úvahu. Jak byste ji - v zájmu české veřejnosti - reguloval? Omezením práva na svobodu vyznání?

Na tu otázku si nemusíte odpovídat, protože její reálné důsledky nebudete muset řešit. To Vám také umožňuje vyvažovat vztah s voliči, protože s nimi můžete dosáhnout konsensu. Jenže politický konsensus má hranice většinou tam, kde se z něj stává právně či eticky normativně pochybný skutek. Výrokem o tom, že silná muslimská komunita v ČR - ať už to znamená cokoliv - je nechtěná, určitě dokážete naplnit očekávání řady voličů, ale vždy je nutno brát ohled na další možnosti, které tím otevíráte. Co kdyby si někdo zanedlouho uvědomil, že ani silná katolická komunita české společnosti nesvědčí? Možná by takových lidí mohlo být dost na to, aby někoho zvolili premiérem...

Nešť, doba je taková. Oproti jiným jste pořád ještě teprve v hraničním pásmu a leckdo to dokáže přijmout. Při obecné politické zbabělosti před veřejným míněním, reprezentovaným zejména mediální a digitální stopou, je to vlastně zpráva o tom, že snad pouze ověřujete ohebnost páteře, ať už té ústavní, nebo individuálně etické. Někteří další služebníci věcí veřejných připomínají dobře secvičený cirkusový akrobatický sbor. Člověk si až říká, kde si v nich bere ten cit pro souhru a vzájemnou choreografii.

Ale k věci. Pravděpodobně jste jediný, kdo by do nejoblíbenějšího českého muzikálu všech dob mohl vnést takový drobný, překvapivý prvek. Můžete se dokonce nadále držet teze, že v ČR islám nechceme (v podobě silné muslimské komunity). Bez obav, nejde o žádné vítání, ani žádné další náznaky toho, že jste podlehl sluníčkářské infekci. Jde jen o politické gesto, které voliče neurazí a zároveň Vám třeba pomůže udělat něco, na co si vzpomenete ještě třeba za dalších 30 let, kdy už všechny ty věci, kterými se denně zabýváte, většinou nebudou než zašlou archiválií.

Je to vlastně jednoduché. Určitě už jste taky viděl obrázky dětí, které přežily - nebo nepřežily - válku v Sýrii, případně útěk před ní.



Jistě, je to emočně vyděračské takové obrázky ukazovat veřejnosti. Tam, kde "silnou muslimskou komunitu nechtějí", to není dvakrát vítaný mediální materiál. Člověk nemusí být přímo islamofob a stejně ho to staví před dost hloupý fakt, že sám není schopen udělat nic proto, aby dětem v Aleppu netrhaly bomby ruce. Osobně jsem z těch, kdo se na podobná videa nedokáží dodívat. Jsou to strašné záběry, zvlášť pro ty, kdo mají vlastní děti. Představy, které to ve vás navodí, jsou děsivější než cokoliv jiného a to vás pochopitelně naprosto paralyzuje. 

Možná jste ten pocit zažil, děti máte. Možná jste si řekl, že stejně jako řada jiných s tím sám nejste schopen nic udělat a jediné, co ve Vás zbylo, byl pocit naprosté bezradnosti. Je to sice částečně pravda, ale ve Vaší pozici můžete udělat alespoň to politické gesto. Jakkoliv Vám může v daném okamžiku připadat prázdné a cizorodé vůči společenskému diskursu, na němž je Vaše role závislá, i gesto může znamenat hodně. Ve funkci premiéra ČR jste zároveň představitelem EU a NATO. Nejste jistě schopen těmito strukturami pohnout vlastními silami, můžete se o to ale jistě pokusit. 

Máte jedinečnou možnost oslovovat v roli vysokého oficiálního představitele členské země těchto mezinárodních organizací jejich vedení a jako takovému se Vám musí dostat odpovědi. Stačilo by, kdybyste začal hlasitě a opakovaně prosazovat to, že je nutné v Sýrii vyhlásit bezletovou zónu. V zájmu těch tisíců lidí, z toho mnoha dětí, které netečnost západních velmocí ještě může stát život. Materiálu, kterým byste mohl odpovědné konfrontovat, máte k dispozici nepočítaně. 

Velmi pravděpodobně se Vám nepodaří toho dosáhnout. Tím, že budete prosazovat bezletovou zónu v Sýrii, nezabráníte dalším šíleným vraždám dětí během teroristických útoků v Bagdádu nebo Kábulu. Na jednání diktatury v Eritrei to také pravděpodobně nebude mít žádný vliv. Můžete se o to ale pokusit. Můžete se pokusit vystoupit z té ostudné řady českých politických zbabělců a ukázat, že jste opravdovým politikem, ne jen hochštaplerem s politickou funkcí. Okolo Vás je jich žel celá řada. 

Zároveň si můžete být jist, že to v ČR nikoho nerozčílí. Dokonce ani ty, kteří se obávají silné muslimské komunity. I těmto lidem lze jednoduše vysvětlit, že snaha zabránit dalším hrůzám v Sýrii, případně v dalších zemích, odkud proudí imigrace, povede k jejímu omezení. Můžete směle říkat, že to děláte pro ně, je-li pravděpodobné, že citové vydírání obrázky zmrzačených dětí (muslimských) na ně neplatí. A budete mít pravdu. To je určitě jeden z významných politických argumentů, proč se o to pokusit. 

Pane premiére, je to jedinečná šance pokusit se udělat v politici něco skutečně velkého, ačkoliv je k tomu třeba jen skutečně malá dávka hrdinství. Každopádně to nemůže ublížit. Zkuste o tom prosím přemýšlet.

0
Vytisknout
5930

Diskuse

Obsah vydání | 31. 8. 2016