Bodláky Václava Duška

Boží démanty, i v Číně...

7. 7. 2016 / Václav Dušek

Pokud nenaletíš falešné cestovní kanceláři před neudržitelným krachem, nepřijdeš o vydřené peníze, úspory a iluze o lidské slušnosti - vítej při cestách za poznáním. Poznání ti nikdo neuzme, nezcizí, nezašantročí. Navíc, při stvoření země neexistovaly hranice - ani ty nevytvářej hranice pochybností, odporu, strachu, vyhni se náhledům plytkým; půtky vedou do záhuby. Přítel Sergo Stellare častokrát vyřkl bez upozornění: Bella Italia! Pravda, Bůh hnětl zemi a do Toskánska upustil naráz sto a jeden démant. Z vrchu nad Vico Pancellorum jsou na dohmat božská vrátka do zahrádky nebeské. Italské cestování – zapomenutí domácké reality. Jak daleko ke kozácké vsi u Donu - tichého, širokého, kde průvodkyně vykládala, krom jiného, jak kozácká čeládka na trhu obchodovala - kozáček volal: bratři, prodávám ženu, abych si mohl koupit nové sedlo a bujného koně...

Jen žádné saky paky - hvězdička z televizního seriálu radí: potírejte se močovinou. V jednom polském městě padla otázka: Co máš? Dobré srdce. Za to si nic nekoupím... V nebesích obracel papež Jan oči v sloup - jak nádherná země Polsko, k čemu naříkat?!

Ovládat masy vyžaduje železné srdce, Brémy, Bamberg - nádhera, kdopak by se Dolfiho bál, vyšla mu kniha knih, čtěte a nezalkněte se naoko sociálními i nacionálními miniaturami, odpornostmi. Provensálské démanty poházeny k radosti turistické drobotiny - ústa dokořán, krásně se pasou koníci v zahradách, prý ale končí v jatečním soukolí. Slunce úmorně žhne, slunečnice se klátí ve větru, mistr nepochopen kulturnímu tupci nechce, nemůže žít. Uštkla ho krása!

Rakouská cesta zasypaná démanty, tyrolské výhledy, příměstské pohledy - Franz Procházka v alpském bludišti zanechal šlechtickou stopu. Chodit ve stopách velikánů máš zdarma. Slovensko. Země líbezná, nasbíráš démanty zlehka. Hory, lučiny, potoky, řeky - slyšíš lidovou muziku, zpěv - na dosah krojovaná historie.

Ledové jarní Finsko, ve sněhu vybereš démanty, v zátoce brázdí ledoborce, po zamrzlém potoku kloužou bruslaři; a v Dómu lavice se jmény, které lze uzavřít - rodiny chtějí být s Bohem o samotě... Z Gellertu přehlídneš město i divokou řeku, v pustě se vyhneš křiku davu - maďarské démanty nalezneš v horkých léčebných lázních, v domovině hrdých venkovanů...

Letadlem za pár hodin vystoupíš v Pekingu - nekonečný let nad pouští Gobi, i tam z výšky uvidíš démant, opuštěný, jedinečný, krásný - Čína bičuje zvědavce od rána do večera historickými pamětihodnostmi. Ouvej, kde už bývali, když my ještě ani pořádně nebývali - plavba po císařském kanálu; démanty ve stovkách nabízejí bohatství.

Krásnou zemi stvořil Stvořitel za pár dnů - my bychom ji klidně za pár hodin zničili. Neohrabaní potentáti, bachratí šmudlové, tajtrlící ryjící v cizích hájemstvích mají démanty schované v trezorech významných světových bank. Čichavci myslí, že ovládají svět i bytosti, parlamentní kaktusy a senátorské krokusy uhnívají volbami; možná ani nevědí, tihle pionýři podivného pokroku, jak je na zemi krásně bez politického pnutí a pěstují si ve velkém kožní řasy pro všechny následující hořké dny.

I mistr tesař se utne, voliči; vejlupci zasedají, debatují, kafrají, pomlouvají, diskutují – přetrhané nitě myšlenek k nepotřebě. Kam zmizet?! Zbavit se vošplouchů, národnostní šlechty a výpotků šplechticů?! Prchnout před generálskou chasou... uniknout pohrobkům nebezpečné pravdy... neslýchat politické operetní sbory předvadějícící se v nakašírovaných kulisách debatních kroužků, kde bídák jest chudák a chudák zase bídák!

Kdepak démanty, holoubata! Tento svět potřebuje, k víře nevíře, šikovné zbrojíře. Chapadla koloniální závislosti se zmenšila, ale zakrnělá stále zůstala. Když démanty, pak v rodinných obchodech; zdviže k moci budí falešné představy o nekonečném životě v blahobytu.

Ťukněme si lahodným moprem. Pak se vydáme na dlouhý pochod, kam nás osud povede - třeba k soutoku tří řek Min-ťiang, Tatu, Čching-i u Leshan, Sichuan s gigantickým Buddhou, hora E-mej-šan; Hora je Buddha a Budha je hora...

Vysvětlení, proč více slov o Číně. Před lety jsem s kolegy navštívil zemi snů, pěkně jsme to schytali od intelektuálních mudrců, hned nás správcovali po našem. Zdá se, že dnes zájmy státní přehlušují kriticky laděné mouřeníny ve službách Zbytečnosti. A přidávám, že Dalajláma pohovořil jaksi nepatřičně pro velešťoury západních pšouků. Bude zatracen našimi velikány?

Démanty čekají, stačí vidět, nemusí se hned sbírat.

0
Vytisknout
2182

Diskuse

Obsah vydání | 8. 7. 2016