Zajímavé frankofonní kanadské filmy v Karlových Varech

9. 7. 2016 / Jan Čulík

Nevím, čím to je, jestli výjimečnou efektivitou francouzského PR oddělení kanadského ministerstva kultury, ale na letošních Karlových Varech jsem se opakovaně setkával s dobře natočenými frankofonními filmy z Kanady. Překvapující, vzhledem k tomu, že v pětatřicetimilionové Kanadě žije jen necelých 5,5 milionu francouzsky hovořících občanů. Asi nejzajímavější z těchto kanadských frankofonních filmů byl snímek Juste la Fin du Monde (Je to jen konec světa 2016), adaptace divadelní hry J.-L. Lagarceho, kterou natočil režisér Xavier Dolan a dostal za ni Velkou cenu na letošním filmovém festivalu v Cannes. Film je pronikavou studií jednotlivých členů nefunkční rodiny, do níž se z blíže neurčeného jiného města vrací po dvanácti letech nepřítomnosti třiačtyřicetiletý úspěšný autor divadelních her Louis, homosexuál, s cílem rodině oznámit, že umírá. Jenže octne se v rozhádaném klubku individualit, mezi svou sebestřednou stárnoucí matkou, sestrou, bratrem a jeho manželkou. Film je studií především bratra Antoinea, který se vůči všem chová nesmírně agresivně, každý výrok každé jiné osoby interpretuje zásadně negativním způsobem, obviňuje všechny z manipulace a když si stěžují na jeho nesnesitelné chování, dělá bolestínské scény, že ho neférové obviňují. Louis zjistí, že komunikace není možná a po intenzivní expozici četných rodinných traumat v nepřetržitých hádkách z rodiny rychle odchází, aniž by jim řekl, proč vlastně přijel.

Jiným dobře natočeným filmem byl frankofonní snímek režiséra Phillipea Lesage Les démons (Démoni, 2015), který pomalu a výstižně sleduje život dospívajících dětí mezi deseti až patnácti lety, hlavní postavou je desetiletý Felix. Sledujeme je ve škole, na koupališti, v jejich vzájemných hrách v rodinách a v interakci s rodiči. Jen tak jakoby náhodou se ve filmu objeví epizoda, kdy mladý plavčík z koupaliště odláká jednoho malého chlapce, znásilní ho, zabije a zakope v místním lesoparku. Dítě se nenajde, plavčík spáchá sebevraždu. Poklidný život dětí i rodičů jde dál...

V Karlových Varech jsme letos viděli řadu filmů líčících obyčejný život, soustřeďující se na mezilidské vztahy. Takovým byl i třetí frankofonní kanadský film, We are still together (Pořád spolu, 2016) režiséra Jesse Kleina. Hrdinou je tu mladý tlouštík Chris, kterého samozřejmě kvůli jeho obezitě přátelé a známí šikanují. Zastane se ho asi třicetiletý mladík Bobby, který ho začne ochraňovat a starat se o něho - brzo ale vyjde najevo, že ten má své vlastní trauma - rozloženou rodinu a desetiletou dceru, kterou miluje, ale nemá k ní přístup, takže se s ní stýká tajně jen v noci.

Podobným způsobem se rodinnými vztahy zabýval i film ze zcela jiné části světa, snímek s ironickým názvem Rodinné štěstí (2016) maďarského režiséra Szabolce Hajdu. Do velkého buržoazního bytu velmi dobře situovaného manželského páru středních let s pětiletým poněkud rozmazleným synem (jehož rozmazlenost otce rodiny silně frustruje) se po ročním pracovním pobytu ve Skotsku nastěhuje další rodina, sestra manželky se svým neúspěšným mužem a patnáctiletou dcerou. Následuje mix akcí a interakcí, člověk by řekl, že nezajímavě, ale i tomuto filmu se podařilo postavy vykreslit přesvědčivě a zajímavě.

Na téměř dvou a půl hodinový snímek Aqarius (2016) brazilského režiséra Klebera Mendonca Filha jsem kvůli jeho délce šel s určitými obavami. Přesto však režisér po celou dobu dokázal udržet napětí. Film je zpočátku portrétem šedesátileté novinářky v důchodu Clary a jejích rodinných a přátelských vztahů. Clara bydlí jako poslední majitel bytu v prázdném domovním bloku u přímořské pláže. Stavební investor se Claru snaží donutit k tomu, aby se odtamtud vystěhovala, což ona odmítá, tak ji stavební firma ztrpčuje život, dokonce do prázdných bytů nasadí termity, aby dům zničili. Film dramaticky zaznamenává peripetie boje bývalé novinářky se zkorumpovanými stabevníky v zemi, kde je skoro všechno založeno na korupci, v závěru však naznačuje, že Clara nad zločinnými podnikateli zřejmě zvítězila.

0
Vytisknout
1848

Diskuse

Obsah vydání | 13. 7. 2016