Počet osob stěhujících se z Německa do Turecka je už deset let vyšší než počet osob migrujících opačným směrem

26. 1. 2016 / Marek Pavka


Ti, kdo upozorňují na hrozbu islamizace Evropy, většinou operují s nezvládnutelným nárůstem počtu muslimů v Evropě, ať už kvůli jejich migraci nebo kvůli jejich vysoké porodnosti. Jejich argumentace přitom obsahuje jistý vnitřní rozpor. Jak je možné, že po pěti desetiletích, kdy o imigrační politice v Evropě takřka neomezeně rozhodovali „sluníčkáři“ – a to navíc za situace evropského demografického vakua po druhé světové válce a v době, kdy evropské muslimky měly vyšší porodnost než nyní (v roce 1970 v průměru 4,4 dětí na tureckou rodinu v Německu, v roce 2010 2,2 dětí) – se podíl osob muslimského vyznání na obyvatelstvu EU vyšplhal na pouhá 3,8 %? Kolik staletí tedy bude trvat, než „muslimové“ Evropu demograficky ovládnou?


Některé trendy pak mohou tezi o islamizaci přímo odporovat. Jedním z nich je migrace Turků do Německa – a především z Německa do Turecka. Přitom se jedná o největší skupinu s přistěhovaleckým původem v Německu (18 %) a největší skupinu mezi v Německu žijícími muslimy (63 %). Podle údajů Spolkového statistického úřadu od roku 2006 migruje víc osob z Německa do Turecka než naopak. Tomu také odpovídá pokles zájmu o německé občanství. V roce 1999 ho obdrželo více než 100 tisíc Turků, v roce 2014 22 tisíc.

Přesnější rozbor je komplikován osobami, které pendlují, a etnickými Němci, kteří se usazují v Turecku, a tak se čísla liší. Centrální registr cizinců (AZR) hovoří o tom, že mezi roky 2007 až 2012 se ročně do Turecka odstěhovalo 14 – 17 tisíc občanů Turecka. Podle Turecko-evropské nadace pro vzdělání a vědecký výzkum TAVAK se za čtyři roky od roku 2007 do Turecka vrátilo 193 000 v Německu žijících Turků. Ekonom Faruk Şen z TAVAKu dokonce loni prohlásil, že v budoucích letech lze za jistých okolností očekávat návrat 55 – 65 tisíc osob tureckého původu do Turecka z Německa ročně.

Každopádně tento vývoj v Německu vzbudil poměrně silný zájem a od roku 2009 bylo provedeno šest kvantitativních, osm kvalitativních a dva kvantitativně-kvalitativní průzkumy, které se touto problematikou zabývají. Anne Denkingerová a Matthias Ditscherlein o lidech tureckého původu, kteří se přesunuli z Německa do Turecka, natočili dokumentární film Hadi-Tschüss a na toto téma je také zaměřen blog vestfálského rodáka Volkana Callara.

Z průzkumu Spolkového úřadu pro migraci a uprchlíky z roku 2014 vyplývá, že jen 16 % z navrátilců do Turecka tvoří osoby starší 64 let, tedy ty, které se tam pravděpodobně vracejí na stáří. Mnohem více jde o mladší lidi, kteří migrují kvůli svému uplatnění. Často jde o velmi vzdělané osoby, což potvrzuje anketa provedená dortmundským ústavem Futureorg, která byla provedena mezi 250 akademiky tureckého původu, z nichž se tři čtvrtiny narodili v SRN. Podle ní se 38 % chce odstěhovat do Turecka. Z průzkumů také vyplývá, že ochota vrátit se do Turecka je vyšší u příslušníků tzv. druhé a třetí generace tureckých přistěhovalců, tedy u těch, co se narodili v Německu a velmi často mají německé občanství, než u generace první.

Jisté je, že podle tzv. migračních zpráv Spolkového úřadu pro migraci a uprchlíky klesl počet osob tureckého původu v Německu, ať už s tureckým či německým občanstvím, z 2 998 tisíc v roce 2012 na 2 859 tisíc o dva roky později.

Podrobnosti:
ZDE ZDE ZDE ZDE ZDE ZDE (pdf)

0
Vytisknout
4024

Diskuse

Obsah vydání | 28. 1. 2016