Sjednocení České republiky a Slovenska

28. 1. 2016 / Ivo Barteček

SRN. Zpravidla si název onoho svazu malých republik zkracujeme na Německo. Ale název zní Spolková republika Německo. Spolková republika Německo je složena ze 16 malých spolkových zemí. Přičemž ani jedna ze spolkových zemí není rozlohou větší nežli Česká republika. A pouze dvě ze spolkových zemí jsou počtem obyvatel větší, nežli Česká republika (12 a 17 milionů obyvatel).

V Německu jsou tedy uznávané dvě formy moci. Federální, tedy celoněmecká. A poté vlády samotných spolkových zemí. Spolkové země pak mají velké možnosti určovat si vlastní politiku a „neposlouchat“ tu federální. Jít si vlastní cestou. Stejně jako u názvu Spolková země Německo si pomáháme zkrácením na Německo, zkracujeme i názvy samotných spolkových zemí. Sasko se pak oficiálně jmenuje Svobodný stát Sasko, Durynsko oficiálně zní Svobodný stát Durynsko a stejně i Bavorsko, které se jmenuje oficiálně Svobodný stát Bavorsko. Každá z jednotlivých spolkových zemí má svůj parlament, své státní svátky, svá pravidla. Zkrátka je to stát ve státě.

Jaké z toho plynou pro Německo výhody? Kdyby každá ze spolkových zemí existovala samostatně, dostane se v mezinárodním mocenském boji někam na chvost. Jakou sílu by mělo takové Braniborsko v Evropské unii? Se svým dva a půl milionovým počtem obyvatel by oproti České republice mělo jen čtvrtinovou sílu. Durynsko a 2 miliony obyvatel? Ani opřít si hrábě o tak bezvýznamný stát. Ale když se všechny spolkové země spojily do jednoho funkčního celku, udávají jasně hlavní tón v celé Evropské unii.

Stejným příkladem jsou Spojené státy americké. 50 států, které se spojily do jednoho celku. Vlastní pravidla, vlastní zákony, svátky, mocenská centra, byrokracie, vše mají jednotlivé státy pod vlastním vlivem. K tomu přebírají a mohou rozporovat zákony a pravidla federální. A výsledek? Spojené státy jsou dominantní velmocí. Čím by byla samostatná Oklahoma? Jen dalším pidistátečkem s třemi miliony obyvatel. Jako celek patří ovšem Spojené státy mezi sílu, s kterou se jen těžko diskutuje.

A co my?

My jsme se zvůlí politiků v roce 1993 stali dvěma republikami. Češi, Moravané a Slezané přišli o pět milionů obyvatel, Slováci o deset milionů obyvatel. A oba státy tak přišly o část moci a vlivu, které bylo možné uplatňovat na zbytku Evropy. Bez referenda - protože výsledek by byl jednoznačný, mezi obyvateli nebyl nijak velký tlak na rozdělení republik - bez ptaní. Nejspíš podobný tlak existuje mezi Moravany a Čechy na rozdělení. Tlak velikosti “ale to je nakonec docela fuk, vždyť se nějak domluvíme“. Jen politické a umělé rozdělení republik, které spolu, po vzoru Německa, mohly existovat ruku v ruce a mít větší vliv na chod Evropy, Evropské unie a tím i vliv na vlastní vývoj. Rozdělením jsme se stali jen dalšími z mnoha hašteřivých, malých a bezvýznamných republiček, s kterými nikdo nepočítá a ani nemá proč. Oba státy tím ztratily. A nezískaly vlastně skoro nic. Jen zdánlivou autonomii na to, kroutit nad vlastním osudem hlavou, protože onen osud teď drží v rukou jiní. Ti, kteří se nerozpojili… ale spojili.

Pamatujete si ještě na hrůzu v očích britských politiků, když probíhalo skotské referendum o vystoupení ze svazu Velké Británie?

Teoreticky rozpad našich republik nahrazuje Evropská unie. Tedy unie států, které budou určovat svou politiku společně a tím se stanou velkými hráči v určování vývoje světa, vývoje ekonomiky, politiky. Evropská unie ovšem nestojí na pravidlech Spolkové republiky Německo nebo na pravidlech Spojených států amerických. Evropská unie stojí spíše na velikosti toho kterého členského státu. Zjednodušeně řečeno, čím větší stát a čím víc obyvatel, tím větší moc. Čím je v tomto systému Slovensko se svými pěti miliony obyvatel oproti Německu s osmdesáti miliony? Ničím. Čím je Česká republika se svými deseti miliony obyvatel oproti Německu? Tím samým.

Evropská unie by měla smysl a význam, pokud by každý stát měl stejně silné slovo. Pak by byla unie spravedlivým spolkem sobě rovných, protože rovnost přece není ve velikosti postavy člověka, rovnost je mezi člověkem a člověkem a státem a státem. Se současným zřízením můžeme náš stav přirovnat k pozici slabšího ať už vůči větším členům evropské unie nebo jejím nečlenům. Tento systém je nastaven natolik nespravedlivě, uměle, že každá krize, která se do Evropské unie přižene, se stane náznakem rozpadu samotné unie. Byly tu tendence při finanční krizi, při Řecké krizi, jsou tu tendence i při krizi uprchlické.

Je možné konspirovat, že rozpad země byl podpořen ze zahraničí. Ať je to nesmysl, nebo ne, jednoznačně slabší soused je výhoda v mezinárodním prostředí, kde se státy navzájem pošťuchují, místo aby táhly za jeden provaz. Jsou i další státy, kde rozpad vedl k oslabení jejich mezinárodní pozice, dokonce takové, kde byly ztráty na životech při jejich porcování. A i dnes se zjevně státy porcují v jiných částech světa. Uvažovat nad znovusjednocením dvou nezávislých států už je asi jen ztráta času. Ale co kdyby to občané uvítali? Co kdyby někdo navrhl referendum o sjednocení dvou cizích a přesto necizích států? To by byl nesmírně ambiciózní politický krok a na to ani jedna z republik nemá kompetentní a schopné lidi. Ale proč si nepohrát s novými myšlenkami jen tak pro zábavu.

Federativní státy zjevně mají výhodu ve velikosti v mezinárodním prostředí, nejjednodušším příkladem jsou USA, EU, Velká Británie a Německo. Osvědčilo se to na západě, tak proč kopírujeme ze západu jen to, co nám škodí (rušení přísných limitů, rušení odborů, invaze do jiných zemí, montovny pro západní korporace, hamburgery a přeslazené limonády, placené školství a zdravotnictví, apod.).

Zároveň federalizace odpouští vnitřní tlaky ve společnosti, protože jednotlivé celky mají své parlamenty, u kterých je si možno stěžovat, a zároveň jednotlivé federální celky ví, že společně toho dokáží více v mezinárodním prostředí.

Prostě federalizace má jen samé plus. Že se federální celky pohádají? Vždyť to hrozí mezi jednotlivými státy také, federalizace naopak umožňuje deeskalaci možných hádek. Že federalizace není v módě? A co EU a jiné nové vznikající svazy a smlouvy. Že tím přijdeme o těžce budované značky Made in Czech a Made in Slovakia? Vždyť svět dnes na jedné straně zajímá pouze značka Made in EU a Made in Germany a na druhé straně si pamatuje pouze značku Made in Czechoslovakia.

Navrhněme nový útvar “Federální stát Slovenska, Čech, Moravy a Slezska - Československo”. Nejen že bude silnější, bude nový, bude spojující, bude efektivnější, bude mít více politiků (federální + zemské, což byl snad hlavní důvod pro rozdělení), bude mít politiky, které si pamatujeme (těch krajských je příliš moc a nikdo je nezná a neví co dělají), dostane se na první stránky světových novin činem opačným než Skotsko a další a další zajímavé plus.

A protože máme smysl pro humor, tak opravdu takové referendum navrhněme. A protože máme smysl pro humor, tak by to mohlo vyjít a budeme výjimeční tím, že jsme první státní entity na světe, které se mírumilovně rozešli a mírumilovně spojili. Budeme příkladem pro spojování, příkladem spolupráce, příkladem pro všechny.

V budoucnu by nebylo od věci uvažovat o vytvoření superfederace Československo - Maďarsko - Polsko, čímž by se nejen tyto země vzájemně donutily k větší spolupráci, ale vyrovnaly by se váhou svých hlasů velikosti Německa a přiblížili by se k němu i vlastním vlivem. Ve spojení s Polskem a Maďarskem bychom mohli mít nádherně poetický název naší spolkové republiky - třeba Polsko-československé Uhry. Fantazii se meze nekladou, vždyť tento svět společně tvoříme my a ne ti nahoře.

0
Vytisknout
5043

Diskuse

Obsah vydání | 29. 1. 2016