Elitní vědci mohou blokovat rozvoj svých disciplín

18. 12. 2015


Nobelista Max Planck kdysi řekl, že nová vědecká pravda netriumfuje tím, že by přesvědčila oponenty. Spíše oponenti nakonec vymřou a nová generace si osvojí nové poznatky.


Stručně řečeno, věda není imunní vůči osobním vztahům. Vědci mohou být tvrdošíjní a válcovat nové myšlenky. Což znamená, že ty převládnou teprve poté, když starší generace zemře.

Vědci z National Bureau of Economic Research (NBER) publikovali pracovní pojednání nazvané "Postupuje věda tempem jednoho pohřbu?"

Zkoumáním databáze PubMed zjistili, že když prominentní výzkumník v určitém akademickém odvětví zemře, následuje období nových myšlenek a inovací.

Tým NBER identifikoval 12 935 "elitních" vědců na základě financování, které obdrželi, četnosti publikací a patentů, nebo členství v Národní akademii věd či Medicínském institutu. Při zkoumání nekrologů zjistili, že 452 těchto vědců zemřelo před odchodem do důchodu.

Po neočekávaném úmrtí "hvězdného" vědce jeho četní spolupracovníci najednou zaznamenají pokles počtu publikací. V určitém okamžiku nastane znatelný vzestup počtu publikací nováčků. Podobnou dynamiku vykazuje přidělování grantů.

Noví autoři jsou zřejmě méně navázáni na zemřelé hvězdy. Existuje menší pravděpodobnost, že by zesnulé vůbec kdy citovali. A zdá se, že zaznamenávají pokrok na příslušném poli.

Výsledky ukazují obrázek výzkumného pole jako gildy, do nichž přístup je regulován právě elitními vědci, kteří tak získávají přehnané možnosti utvářet podobu postupu v dané disciplíně.

Existuje tedy jakýsi "efekt Goliášova stínu". Lidem je buď zabráněno, nebo je pro ně příliš náročné, postavit se hlavní osobě na výzkumném poli.

Zajímavé je, že smrt "hvězd" zřejmě vážně a trvale poškozuje kariéry mladších spolupracovníků, kteří byli častými spoluautory vědeckých publikací, ale nikoliv v důležité pozici. Publikují pak méně, zatímco outsideři zaplňují prostor, který se vyprázdnil.

Ačkoliv tato praxe nemusí být vždy nutně škodlivá, výzkum ukázal, jak vědecký pokrok závisí na lidském chování. Vědci například lžou o výsledcích výzkumů. Nebo přecházejí důsledky selhání. Snaží se spíše řešit složité problémy, což je oceňováno, a zapomínají na ty jednodušší. Výrazně převažuje vliv mužů na výzkumné pole.

Věda může být ctihodná disciplína založená na chladné logice a racionálním pozorování. Ale lidé jsou živočichové vedení emocemi a straněním. Idiosynkratické postoje jednotlivých vědců proto mohou výrazně změnit, nebo přinejmenším odložit vědecký pokrok.

Podrobnosti v angličtině: ZDE

0
Vytisknout
2521

Diskuse

Obsah vydání | 18. 12. 2015