O fikci legislativní moci

30. 3. 2015

Není tajemstvím, že dokonce i v demokraciích se poslanci obyčejně řídí legislativními návrhy odsouhlasenými stranickými lídry. Nezávislá poslankyně či poslanec, kteří sami studují předlohu a pak se rozhodnou na základě znalostí, zkušeností, moudrosti, usuzování, svědomí a plného pochopení zákona jsou z větší části fikcí, napsal Sven Ortmann.

Role parlamentu je silnější v zemích, jež volí hlavu vlády a parlamentu zvlášť, a slabší tam, kde parlament volí hlavu vlády (a pak se očekává, že k ní bude loajální). Země s financováním kampaní z velké části nezávislým na stranách a většinovými volebními obvody mají ještě cílevědomější parlament, ale obyčejně to pouze znamená, že šéf vlády musí vynaložit větší úsilí na ovlivňování stranické parlamentní většiny.

Poslanec jakožto pilíř politického systému byl praktický, populární - je to fikce, kterou Západ udržuje. Parlament, separátní zákonodárná moc, která údajně dohlíží nad exekutivou, je stále považován za nezbytnost kvůli rozdělení moci.

Nicméně skuteční špičkoví politici to nejokatějšími způsoby ignorují.

Vezměte například jednání s Řeckem: Řecko si údajně přeje, aby mu finanční moc jiných států a mnohonárodních organizací pomohla ve fiskálních potížích. Ty výměnou žádají, aby Řecko zanechalo způsobů, které je dovedly k bankrotu; jejich pomoc je podmíněná.

Teď se očekává, že Řecko na papíře slíbí dostatečné reformy.

Řecko? Počkejte, ne, řecká guvernatura, šéf vlády a jeho ministr financí mají slíbit tyto reformy. Jenže tyto reformy vyžadují legislativní akci!

V zásadě se očekává, že řecká exekutiva může slíbit, že řecká legislativa ji bude následovat. Očekává se, že v Řecku dělení moci neexistuje. Fakticky je to požadováno.

Viděli jste to někde někoho veřejně odsoudit?

Může být krize parlamentního systému na Západě jasnější a oficiálnější?

Zdroj v angličtině: ZDE

0
Vytisknout
1963

Diskuse

Obsah vydání | 1. 4. 2015