Český zákon o sociálních službách není špatný

17. 3. 2015

Nedá mi to, abych neuvedla na pravou míru několik chybných informací, které se objevily v článku „Zasaďte se o svá práva podporou zákona o sociálních pracovnících…“píše Alena Michutová..

Podle článku to vypadá, jakoby snad neexistovala žádná legislativa, která by ošetřovala oblast sociálních služeb, sociální práce, standardů kvality sociálních služeb, povinného vzdělávání sociálních pracovníků a pracovníků v sociálních službách (což jsou dvě rozdílné profese!), atd. Zákonný rámec těmto skutečnostem dává zákon č. 108/2006 Sb., O sociálních službách, a prováděcí vyhláška č. 505/2006.

Paní Janebová píše např., že „sociální pracovnice nemají ani oporu v zádech, pokud chtějí svou práci dělat dobře…“. Já jsem pracovala 6 let v sociální neziskové organizaci jako sociální pracovnice a zákon 108/2006 mi byl dobrou oporou k mé práci. Paní Janebová také píše: „…neexistuje vymezení činností, povinností a etických standardů, které by měli sociální pracovníci vykonávat a respektovat a které by měly klientům garantovat kvalitu práce…“

V přílohách prováděcí vyhlášky je docela dobře popsán systém standardů kvality sociální práce a na stránkách MPSV byla svého času ke stažení metodika k zavádění standardů kvality do praxe. MPSV pořádalo kurzy a vzdělávací programy k této tématice. Rovněž existuje relativně mnoho vzdělávacích společností, které poskytují (více či méně hodnotné) vzdělávání v oblasti sociální práce tak, aby byly naplněny požadavky zákona. Inspekce kvality kontrolují dodržování zákona a naplňování kvality sociální práce.

To, že jde často o kontrolu „papírů“, je další věc, ale systém kontroly každopádně existuje. Jelikož paní Janebová pracuje jako odborná asistentka na Oddělení sociální práce a sociální politiky Univerzity v Hradci Králové, pak předpokládám, že zná také další důležité dokumenty pro sociální práci, jako např. Etický kodex sociálních pracovníků. Klientům garantuje kvalitu sociálních služeb zmiňovaný zákon o sociálních službách, a pokud se i navzdory tomu vyskytnou pochyby o kvalitě sociální služby, což se samozřejmě může stát, klient nebo jakákoliv jiná osoba v zájmu klienta může podat stížnost, která musí být zákonným způsobem šetřena a musí být zajištěna náprava skutečnosti.

Dále paní Janebová píše: „…sociální práci může dnes dělat v podstatě každý. …Zákon o sociálních službách umožňuje, aby tuto profesi vykonávali lidé bez tohoto specifického vzdělání…“ Pokud by paní Janebová nevěděla o sociální práci nic, považovala bych tyto její věty za omyl. Jelikož je ale odbornou asistentkou na Oddělení sociální práce, považuji tyto věty nikoliv za nevědomost, ale za lež. Zmiňovaný zákon a vyhláška samozřejmě stanovují povinné vzdělání sociálních pracovníků sine qua non. Kdo nedosáhne tohoto vzdělání, nemůže být sociální pracovník. Nemáš toto vzdělání – nejsi sociální pracovník. Sociální práci nemůže dělat jen tak někdo. Na pracovníka v sociálních službách jsou podstatně nižší požadavky, co se vzdělání týče, nicméně jsou také jasně a zcela jednoznačně stanoveny, a pokud člověk neabsolvuje alespoň základní Kurz pracovníka v sociálních službách, pak prostě a jednoduše tuto profesi vykonávat nemůže, nikdo ho nezaměstná.

Co se týče připravovaného zákona o profesní komoře sociálních pracovníků, osobně si myslím, že v té podobě, v jaké je nyní, by nebyl do praxe žádným (nebo jen minimálním) přínosem. Spíše z něj mám pocit, že se jedná o lobby vzdělávacích agentur nebo snad ještě jiných struktur, které by z dané situace chtěly jen profitovat, udělat si byznys. K čemu by nám měl být např. socionom, o jehož vznik se návrh zákona zasazuje? Anebo všechny „čestné“ funkce, kterými je návrh zákona protkán? Návrh tohoto zákona nepřinese samotným klientům sociálních služeb nic, jen si někteří „zasloužilci“ porozdávají pár čestných titulů navíc. Nedivím se, že se o jeho zavedení nesnaží strany levicové, ale podivné ultrapravicové uskupení Úsvit.

0
Vytisknout
1821

Diskuse

Obsah vydání | 19. 3. 2015