O asociálních řešeních sociální politiky

Politika sankcí a politika strachu z dílny MPSV

26. 3. 2015 / Milan Mundier

Být ministrem práce a sociálních věcí je obrovská výzva. Na takovouto funkci musí být člověk, chce-li v ní být úspěšný, zralý intelektuálně, sociálně i morálně. Těm, kteří neobstáli (a přesto dál sedí na ministerstvech či ve sněmovních výborech pro sociální politiku), bychom druhou šanci dávat neměli.

Není nezaměstnaný jako nezaměstnaný

Sociálně zralý není určitě ten, kdo zaměstná svou drahou polovičku na Úřadu vlády a o těch, kteří „přežívají“ na úřadech práce, se vyjadřuje s pohrdáním. Spousta lidí se totiž stala nezaměstnanými bez vlastního přičinění. Nebyla jim prodloužena pracovní smlouva, stali se pro zaměstnavatele nadbytečnými, přišli o zdravotní způsobilost k vykonávání dané profese nebo byli ze strany svého nadřízeného vystaveni neúnosné šikaně.

Házet tyto a jiné lidi do jednoho pytle s tím málem nezaměstnaných, kteří se práci vyhýbají, je velmi nešťastné. Přesto se dosud mluví o zmrazení životního a existenčního minima, přesto se na sociálních sítích objevila informace o snaze znovu zavést tzv. „nucené práce“. Nezaměstnaní, kteří se opravdu snaží a sehnali si alespoň nekolidující zaměstnání, jsou stále svazováni nesmyslnými předpisy. Jen někteří mají to štěstí, že se ocitnou v „péči“ zprostředkovatele zaměstnání, který je lidský, empatický a profesionál.

Jít dál špatným směrem

Politika sankcí a politika strachu není řešením. Nebude mnohé lidi motivovat, bude je naopak deptat a srážet ještě níž. Lidé nejsou stroje, nevydrží všechno a pracovat s nimi se musí umět. Opravdová sociální politika je taková, která lidi nezastrašuje, ale motivuje a dává jim naději místo oranžových balónků a koblih.

Úspěšný ministr práce a sociálních věcí by měl být také iniciativní tam, kde je to prospěšné! Proč se dodnes nenavázalo na reformu psychiatrické péče? Proč je na úřadech práce spousta nevyužitých sociálních pracovníků a pedagogů, s jejichž pomoci by bylo možné posílit sociální prevenci a komunitní péči? Proč jsou někteří zaměstnanci úřadů práce vybíráni personálními agenturami, bez ohledu na jejich kvalifikaci? A proč se investují peníze do nových supermoderních budov pro úřady práce, zatímco neziskové organizace poskytující sociální služby často bojují o přežití? A jak je možné, že chudým a nemocným lidem je v naší zemi stále možné přerušovat dodávky energií?

Převzít iniciativu

Těch bezmála 15 měsíců je dost dlouhá doba na to, aby došlo k nápravě některých z těchto věcí. Zní to dost pesimisticky, ale řešení existuje. Nesmíme mlčet a nechat se deptat, musíme se ptát, musíme se angažovat a musíme si navzájem pomáhat. A pozorně číst programy politických stran a sledovat práci těch, kteří je ve vysokých funkcích reprezentují. A těm, kteří neobstáli (a přesto dál sedí na ministerstvech či ve sněmovních výborech pro sociální politiku) už druhou šanci nedat.

0
Vytisknout
4100

Diskuse

Obsah vydání | 30. 3. 2015