Druhé dělení Jemenu a implikace pro Ukrajinu

27. 3. 2015 / Karel Dolejší

Probíhající Saúdy vedená intervence v Jemenu, podle včerejších zpráv částečně také logisticky koordinovaná s Američany, sotva povede k obsazení celého jemenského území cizími vojsky. S největší pravděpodobností se interventi vydají na východ a jih země, obsadí nejprve strategické letiště v Ataku v governorátu Šabva a rafinérii v Máribu ležícím ve stejnojmenném governorátu. Na sever do hor, kde žijí převážně šíitští Húsiové, se pak vydají jen v případě, že by zcela přišli o rozum. Proto intervence otevře dveře opětovnému rozdělení Jemenu.

Pravidelné saúdské jednotky mají na papíře asi 75 000 vojáků, avšak protože typicky jsou na 50-70% tabulkových stavů, reálně může jít spíše o nějakých 50 000 vojáků. Bohatší občané se službě v armádě často vyhýbají, což vláda toleruje. Nejzkušenější část důstojnického sboru představují starší Pákistánci. Pokud tedy Saúdové tvrdí, že mají k dispozici 150 000 vojáků pro intervenci, pak do tohoto počtu zahrnují převážně nebojeschopné milice, získali velké spojenecké kontingenty, nebo platí kombinace obojího.

Letectvo snad splňuje určité minimální standardy, ostatní zbraně však nikoliv. Jednotky s podstavem nemají téměř žádné zkušenosti a bojovat na severu v partyzánské válce proti Húsiům, jež podporuje Írán a kteří se také zmocnili podstatné části výzbroje prosaúdských a proamerických jednotek, by pro ně byl příliš náročný úkol.

Jestliže interventi budou postupovat z nejjižnější saúdské provincie Nadžrán nejprve na jihozápad a posléze se stočí k západu, přičemž pravděpodobně přístav Aden může být obsazen obojživelnou operací, na níž se budou podílet Egypťané, zůstane sever Jemenu mimo kontrolu interventů. Jedině pokud by povstalecké území bylo zcela odříznuto od západního pobřeží - nereálná varianta - byl by také zcela přerušen přísun íránských zbraní převážně šíitskému kmeni Húsiů. Námořní blokáda k tomu patrně stačit nebude, pašování v nějaké míře blokádu obejde. Uzavřu tedy hypotézou, že se Húsiové v zásadě vojensky udrží, navzdory masivní intervenci papírově silné armády. Tento kalkul by mohla změnit jedině účast pravidelných pákistánských a egyptských jednotek v celém podniku. Avšak Pákistán může mít sotva zájem krvácet řadu let v jemenských horách za saúdského spojence a egyptská armáda má s intervencí v Jemenu sama tak neblahé zkušenosti z Násirových dob, že je spíše s podivem, pokud se nové intervence vůbec účastní.

Vojenská situace tedy přinejmenším podle zatím dostupných informací otevírá dveře faktickému rozdělení na severní a jižní Jemen, entity, které existovaly po občanské válce v 60. letech až do roku 1990. Interventi obsadí naprostou většinu ropných polí na východě nynějšího Jemenu a dosadí k moci, koho budou chtít. Přitom Američané proti saúdské, respektive Saúdy vedené intervenci nevznesli žádné podstatné námitky.

Jestliže je tato úvaha správná, implikace pro situaci na Ukrajině je tristní. Washington kritizuje Moskvu, že anektovala formálně Krym a fakticky podstatnou část Donbasu, a poukazuje na nepřijatelnost změny hranic dosažené vojenskou silou. Přitom však v Jemenu toleruje a dokonce podporuje intervenci, která s pravděpodobností hraničící s jistotou povede právě ke změně hranic a rozbití státního útvaru, jenž existoval posledních pětadvacet let.

Jestli má někdo starosti s tím, jak čelit ruské propagandě, možná by měl začít od toho, že Spojené státy musejí už konečně přestat používat dvojí standardy a posuzovat analogické situace podle stejných měřítek.

V případě že to neudělají a od intervence v Jemenu se nedistancují, jejich kritika Putinova Ruska za vojenský expanzionismus a překreslování hranic silou bude i bez ruské propagandy naprosto bezzubá a nevěrohodná.

0
Vytisknout
5317

Diskuse

Obsah vydání | 31. 3. 2015