Ohlušující záblesk a jeho nohy ležely vedle něho. Useknuté.

17. 2. 2015

Po ukončení práce v teplárenské firmě, kde je zaměstnán, šel Jurij Korjagin v Horlivce známou cestou domů. Telefonoval při tom své matce.

Pak došlo k ohlušujícímu záblesku, ohromená hluchota po několik okamžiků. Pak si Jurij uvědomil, že leží na zemi a vedle něho jeho nohy. Useknuté.

Hned poté se někdo přiblížil, podíval se na něho, sklonil se k němu, ukradl mu mobilní telefon a utekl.

Ale hovor mamince mu zachránil život. Slyšela výbuch a věděla, kde je, tak tam poslala sanitku.

Nyní leží na staré posteli v zanedbané nemocnici č. 2 v Horlivce a ze vzdálenosti 15 kilometrů je stále slyšet dělostřelecká palba z Debalceva.

Dr. Michael Roesch, lékař z britského státního zdravotnictví, vyslaný sem organizací Lékaři bez hranic, trpělivě vysvětluje Jurijově sestře, jaký mu má sehnat lék. Sestra netuší, kde ho koupit.

"Jsme tady naprosto zahlceni. Tahle nemocnice prostě není vybavena pro toto množství chirurgických operací. V pátek jsme tu měli 65 případů a několik amputací."

Neexistuje tu skoro žádná následná péče. Polovina zdravotníků z nemocnice utekla. Druhá polovina je buď v depresi, nebo je vyčerpána, nebo obojí a za posledního půl roku dostali plat jen jednou.

Škola byla zasažena. Katedrála byla zasažena. Dětská klinika byla zasažena. A Jurij byl zasažen.

Vojenské cíle? No, samozřejmě, vzbouřenci používají tyto civilní objekty jako místa, odkud střílí-

Ale faktem je, my víme už dost z náhodných dělostřeleckých granátů, které padají do městských ulic, že volné ostřelování civilních oblastí, obchodů, škol, nemocnic a autobusů je ústředním charakteristickým rysem této války - a obě strany nesou těžkou odpovědnost za tyto neustále páchané válečné zločiny.

Kompletní článek v angličtině ZDE

0
Vytisknout
5813

Diskuse

Obsah vydání | 19. 2. 2015