Carmen Segarra, disidentka z Wall Street

6. 10. 2014

Ve svém politickém eseji "Moc bezmocných" z roku 1978 píše český disident (a pozdější prezident) Václav Havel o zelináři, kterému do krámu poslali z ústředí spolu se zeleninou poutač s nápisem "Proletáři všech zemí, spojte se". Havel vysvětluje, proč zelinář poutač umísťuje do výkladní skříně vedle zeleniny: "Dělá to, protože tyhle věci se dělat musejí, pokud má člověk být úspěšný. Je to jeden z tisíců podrobností, které mu zaručují relativně poklidný život 'v souladu se společností'," píše v deníku Guardian Gary Younge.

V tomto kontextu, argumentuje Havel, je heslo na poutači bez významu. Nikdo v něj nevěří. Jen se všichni musejí chovat, jako že mu věří. "Musejí žít vee lži. Lež nemusejí přijmout. Stačí, aby přijali svůj život se lží a ve lži. Neboť touto skutečností občané potvrzují platnost systému, naplňují systém, dělají systém, jsou systémem."

Co kdyby, uvažuje Havel, jednoho dne zelinář heslo odstranil. "Rozbitím pravidel hry by hru narušil. Rozbil by exaltovanou fasádu systému a odhalil by skutečnou, podlou základnu moci... Žívot ve lži vytváří systém jen potud, pokud to dělají všichni."

Carmen Segarra, podobně jako Chelsea Manning a Edward Snowden, jsou jako zelinář, který řekl ne, dodává Gary Younge. Segarra je bývalá zaměstnankyně newyorské Federální rezervní banky, regulačního orgánu amerického finančního sektoru. Vyhodili ji z práce, protože odmítla zjemnit ostře kritickou zprávy o konfliktu zájmů ve finančnické firmě Goldman Sachs. Žalovala svého bývalého zaměstnavatele, avšak její případ byl odložen, aniž by byl zkoumán, protože podle soudce nebyla žaloba podána podle správného statutu. Segarra se nyní odvolává.

Než z firmy Goldman Sachs odešla, tajně natočila rozhovory svých šéfů a kolegů. Odhalila tak jejich kulturu strachu a servilnosti při kontrole bank, které měli regulovat. Federální rezervní banka má dohlížet na americký finanční sektor - v kterémžto úkolu před nedávnou finanční krizí zoufale selhala. Z nahrávek Segarrové - zveřejněných investigativním serverem ProPublica vyplývá, že regulační orgán krádeže a podvody ve finančním sektoru vůbec nereguloval.

Je tomu, jako kdyby všem zaměstnancům Federální rezervní banky bylo nařízeno, aby si na pracovní stůl umístili slogan "V kapitalismu jsou si všichni před zákonem rovni" a Segarrová ho odstranila. Narušila hru a nyní může kdokoliv nahlédnout za scénu: Federální rezervní banka je systém, a žije se lží.

Nahrávky přesvědčivě dokazují bezpáteřnost vládního úřadu, který měl dohlížet na banku, vůči níž se však cítí podřízený.

Důsledky tohoto skandálu jsou dvojí. Zaprvé ukazují, kdo řídí Spojené státy, a vláda to není. Federální rezervní banka má pracovat pro občany, ne pro banky. Zadruhé, to dokazuje, že Amerika se z finanční krize roku 2008 nijak nepoučila. Ještě roku 2012 napsal zaměstnanec firmy Goldman Sachs v den, kdy firmu opustil: "Nevím o žádném protizákonném chování, avšak je pravda, že bankéři tvrdě riskují a nabízejí klientům pro sebe lukrativní a komplikované produkty, i když by se jejich podnikatelským cílům hodily daleko lépe jednodušší produkty? Absolutně. Dělají to každý den."

Když zaútočí teroristé, sděluje se nám, že nikdy už nic nebude stejné. Veškerá moc státu je zaktivizována, aby se to neopakovalo. Nevinní lidé jsou uvězněni a základní lidská práva jsou porušována, ale to se nedá nic dělat. Jde o lidské životy. Avšak když banky zdefraudují celou zemi tak, že vznikne finanční krize, nezmění se nic. Prémie se bankéřům vyplácejí dál. Zisky dál rostou. Regulace zůstává slabá.

Jestliže bohatí, vinní lidé musejí zůstat na svobodě, aby dál vydělávali, a životní úroveň normálních zaměstnanců musí klesat, nedá se nic dělat. Jde přece o pracovní příležitosti.

Kompletní článek v angličtině ZDE

0
Vytisknout
4753

Diskuse

Obsah vydání | 9. 10. 2014