Co se nyní děje po neúspěšném referendu ve Skotsku?

Skotský komentátor: "Nikdo teď nerozumí tomu, co se děje ve Skotsku, a nejméně tomu rozumí Londýn"

7. 10. 2014

Během kampaně před referendem o nezávislosti Skotska jsme všichni říkali, že Margaret Thatcherová a její poll tax, (nepopulární experiment daně z hlavy, který zavedla, přestože ve Skotsku nevyhrála volby) je pro většinu Skotů už jen dávná historie a nikdo nad tím už nezuří. Mýlili jsme se, píše v deníku The Herald komentáror Ian MacWhirter a velmi zajímavě rozbírá nynější situaci ve Skotsku, která je stále třaskavá.

Překvapení, náhle se otázka poll tax minulý týden vrátila. Duch daně z hlavy vypadl ze skříně, zatřásl svými řetězy, a duch thatcherismu ovládl výroční sjezd anglické Konzervativní strany.

Nevěřil jsem svým očím, když jsem se minulý týden dověděl, že 11 skotských komunálních úřadů se rozhodlo použít seznamy registrovaných voličů, poté se co pro skotské referendum v nich registroval rekordní počet skotského obyvatelstva, k vymáhání od chudých lidí dvacet let starých pohledávek thatcherovské "daně z hlavy", které mezitím byly v Anglii odepsány. (Pozn. red.: Nepopulární thatcherovskou "daň z hlavy" velká část skotských občanů prostě v devadesátých letech odmítla platit a protože nebyli nikde registrováni, úřady na ně nemohly.) Skotská vláda v Edinburku přijala rychlé opatření, aby toto vymáhání dvacet let starých dluhů zastavila, avšak labourističtí politikové protestovali, že prý ty peníze labouristické komunální úřady potřebují.

Další hřebík do rakve Labouristické strany ve Skotsku, konstatovali mnozí. I když mnohé napadlo, že možná se labouristické komunální úřady aktivně snaží zabránit tomu, aby se chudí lidé registrovali pro volby, protože by zřejmě nyní hlasovali pro skotské nacionalisty.

Co se týče Margaret Thatcherové, minulý týden se v Anglii konal výroční sjezd Konzervativní strany, který vrátil hodiny zpět do roku 1981. V tom roce vyvolala vláda Margaret Thatcherové všeobecnou zuřivost svým rozhodnutím zmrazit starobní důchody. Jenže nynější anglický konzervativní ministr financí George Osborne zašel ještě dál tam, kam se Thatcherová zajít nikdy neodvážila, a snížil v reálných číslech podporu v zaměstnanosti, stejně jako státní dotace pro občany v zaměstnání, kteří však vydělávají příliš málo na to, aby se z toho uživili.

Nikdo dosud v Británii nesnižoval podporu v nezaměstnanosti z dobrého důvodu: Je totiž jen 72 liber týdně, patří k nejnižším v Evropě a zjevně se z ní nedá vyžít. Jenže těmto lidem teď budou odebrány dvě libry týdně, aby se tím získaly finance pro snížení daní občanů s vysokými příjmy.

A jako by daň z hlavy a snížení podpory v nezaměstnanosti nestačilo, konzervativci také deklarovali, že zruší Zákon o lidských právech, který začleňuje Evropskou konvenci o lidských právech do britského práva. Evropskou konvenci o lidských právech vypracoval, mimo jiné, i Winston Churchill po druhé světové válce jako hráz proti totalitě. Jestliže na jaře 2015 Cameron zvítězí v britských všeobecných volbách, Anglie se připojí k Bělorusku a Kazachstánu jako jediné evropské země, jejichž soudy nebudou respektovat rozhodnutí Evropského soudu pro lidská práva.

Říkám Anglie, protože Evropská konvence o lidských právech je součástí Zákona o Skotsku z roku 1998 (jímž byla zřízena skotská vláda a skotský parlament) a v edinburském parlamentu nemůže být zrušena - což je skutečnost, která nepřekvapivě nenapadla anglického konzervativního ministra spravedlnosti Chrise Graylinga, který je odpovědný za tento nejnovější ústupek euroskeptické straně UKIP. Vytvoří to pozoruhodnou právní anomálii-

Graylingův předchůdce, konzervativní poslanec Dominic Grieve, udělal slušnou věc a poukázal na to, že zrušení Zákona o lidských právech je idiotské a dětinské - už proto, že Evropská konvence o lidských právech nemá nic společného s Evropskou unií. Avšak xenofobie se stala tak silnou součástí konzervativního anglického myšlení, že cokoliv, co přichází "odněkud z Evropy", oni považují za toxické.

A pak, v nejnovější ozvěně imperiálního thatcherismu oznámila Ruth Davidsonová, šéfka skotských konzervativců - strany, která má ve Skotsku jediného poslance - že slibovaná další decentralizace Skotska je "nesmysl".

Možná na tom už nezáleží. Většina Skotska se už vzdala jakékoliv naděje, že londýnskou vládou ustavená Smithova komise, která má jednat o další decentralizaci Skotska, mu poskytne vlastní samosprávu. Labouristická strana se také intenzivně brání jakémukoliv federálnímu řešení skotské otázky. No, jsou to hlupáci, protože existovala příležitost vytvořit trvalé a solidní ústavní narovnání pro celé Spojené království, avšak to je nyní vyloučeno kvůli úzkoprsým zájmům jednotlivých politických stran.

Labouristická strana právem zuří, že David Cameron si ukradl Smithovu komisi tím, že požaduje, že jakákoliv legislativa poskytující další pravomoci Skotsku musí jít ruku v ruce se zavedením principu, že v londýnské Dolní sněmovně budou smět o nominálně anglických zákonech hlasovat jen angličtí poslanci.

Že londýnský politický establishment tak cynicky proměnil komisi pro změny ve skotské ústavě v bitvu o to, kdo ovládá Anglii, ukazuje, že vůbec nechápe, co se děje ve Skotsku.

Musím ale říci, že nevím ani já, co se teď děje ve Skotsku, tak zmatená a frenetická je politická krajina ve Skotsku po neúspěšném referendu o nezávislosti. Nejrůznější organizace spontánně pořádají demonstrace pod hesly "Hlas lidu" a "Naděje proti strachu" a požadují opakování referenda, další akce se plánují.

Organizace jako Common Weal (Společné dobro) se snaží vytvořit taktické hlasovací hnutí, jehož cílem by bylo eliminovat skotské labouristické poslance ("rudé konzervativce") v jarních britských všeobecných volbách. Organizace 45 Plus a Yes Alliance agitují za nové referendum, i když nominovaná nová šéfka skotských nacionalistů Nicola Sturgeon to vyloučila.

Skotská nacionalistická strana má nyní více než 75 000 členů - trojnásobný počet členů, který měla před referendem - a počet členů menších politických stran také silně vzrostlo.

Nic takového se dosud ve Skotsku nikdy nestalo. Je to důsledek exploze masové demokratické účasti v zářijovém referendu, v němž šlo k volebním urnám neuvěřitelných 85 procent obyvatelstva - byla to nejvyšší účast v celých dějinách svobodných demokratických voleb. A upřímně řečeno, nikdo z nás neví, jakým směrem se tohle bude vyvíjet.

Lidi srovnávají referendum o nezávislosti se vším možným, od Arabského jara až k občanským nacionalistickým hnutím ve východní Evropě, která svrhla komunismus. Ale ono to nebylo tak podobné, mimo jiné i proto, že Spojené království není totalitní stát - i když někteří v pokračujícím hnutí za nezávislost jsou přesvědčeni, že je.

Avšak je to velmi široké lidové hnutí, které převedlo skotskou politiku do nové dimenze. Masové demonstrace se konají před skotským parlamentem skoro každý víkend. Možná, že přejímáme politiku Barcelony - i když tak trochu pozdě.

Je možné, že všeobecné volby v roce 1945 byly podobné - bylo to pravděpodobně naposledy, kdy dělnická třída hromadně vstoupila do historie a požadovala, a získala, sociální spravedlnost. To vedlo k vytvoření sociálního státu, znárodněného průmyslu, vytvoření státního zdravotnictví, průmyslové strategie pro stát, kolektivního odborového vyjednávání - to všechno bylo zlikvidováno a je to jedním z důvodů, proč Skotsko už není spokojeno s tím, že je součástí Británie.

Avšak obávám se, že naděje desetitisíců lidí, kteří usilují o radikální změny ve Skotsku, budou zklamány. Napsal jsem před referendem, že pokud Skotsko nebude hlasovat pro nezávislost, není absolutně žádná pravděpodobnost, že by získalo samosprávu či federální uspořádání. Neočekával jsem, že se dokáže, že jsem měl pravdu, tak rychle - ale i já ztrácím naději, že by Smithova komise zavedla jakékoliv smysluplné změny.

I když, co já vím? Jsem člen té generace, která byla svědkem toho, jak Skotská ústavní konvence využila obrovského společenského odporu proti "dani z hlavy" Margaret Thatcherové ke kampani, která vedla k vytvoření skotského parlamentu. Jsme v úplně nové situaci.

Kompletní článek v angličtině ZDE

0
Vytisknout
6047

Diskuse

Obsah vydání | 9. 10. 2014