Sergej Lavrov: "Není to Rusko, které destabilizuje Ukrajinu"

7. 4. 2014

Hluboká a všeobsáhlá krize na Ukrajině je pro Rusko zdrojem vážného znepokojení, píše v deníku Guardian ruský ministr zahraničí Sergej Lavrov. Chápeme perfektně postavení země, která získala nezávislost teprve před něco více než dvaceti lety a stále ještě čelí složitým úkolům při snahách zkonstruovat suverénní stát. Mezi nimi je hledání rovnováhy zájmů mezi jeho nejrůznějšími regiony, lidmi, kteří mají různé historické a kulturní kořeny, hovoří různými jazyky a mají odlišnou perspektivu na svou minulost a přítomnost, a na budoucí místo jejich země ve světě.

Vzhledem k těmto okolnostem mělo být rolí vnějších sil pomáhat Ukrajincům ochraňovat základy občanského míru a udržitelného rozvoje, které jsou stále ještě křehké. Rusko učinilo víc než jakákoliv jiná země ve snaze podporovat nezávislý ukrajinský stát, včetně mnoha let dotování jeho hospodářství prostřednictvím nízkých cen energií. V listopadu 2013 na začátku nynější krize jsme podpořili přání Kyjeva, aby byly zahájeny naléhavé konzultace mezi Ukrajinou, Ruskem a EU ohledně harmonizace integračního procesu. Brusel to otevřeně odmítl. Ten postoj odrážel neproduktivní a nebezpečnou linii, kterou US a EU zaujímaly už dlouhou dobu. Snažily se donutit Ukrajinu, aby učinila bolestivé rozhodnutí mezi východem a západem a tím dále prohloubily interní ukrajinské rozpory.

Bez ohledu na ukrajinskou realitu byla poskytnuta masivní podpora politickým hnutím podporujícím západní vliv, a bylo to učiněno v přímém rozporu s ukrajinskou ústavou. To se stalo r. 2004, kdy prezident Viktor Juščenko zvítězil v neústavním třetím kole voleb, které se konaly pod tlakem EU. Tentokrát byla moc v Kyjevě uchvácena nedemokraticky, prostřednictvím násilných pouličních protestů, které se konaly s přímou účastí ministrů a dalších činitelů z USA a ze zemí EU.

Tvrzení, že Rusko ochromovalo úsilí posilovat partnerství na evropském kontinentu, neodpovídají faktům. Naopak, naše země systematicky podporuje systém rovné a nedělitelné bezpečnosti v euroatlantické oblasti. Navrhli jsme podepsání takové smlouvy, a podporujeme vytvoření společného hospodářského a lidského prostoru od Atlantiku až po Pacifik, který by byl také otevřen postsovětským zemím.

Mezitím, západní státy, navzdory jejich opakovanému ujišťování, že činí opak, uskutečnily celou řad vln rozšiřování NATO, přesunuly vojenskou infrastrukturu NATO směrem na východ a začaly realizovat plány na protiraketovou obranu. Program Východního partnerství EU je vytvořen tak, že takzvané fokusové státy k sobě těsně přiváže a znemožní jim spolupráci s Ruskem. Pokusy těch, kteří zorganizovali secesi Kosova ze Srbska a Mayotte z Komor, zpochybňovat svobodnou vůli obyvatelů Krymu nemohou být interpretovány jinak než jako flagrantní projev dvojího měřítka. Stejně znepokojující je předstírání, že si Západ nevšiml, že hlavním nebezpečím Ukrajiny je šíření chaosu extremisty a neonacisty.

Rusko dělá všechno, co je v jeho silách, aby dosáhlo co nejrychlejší stabilizace Ukrajiny. Jsme přesvědčeni, že se tohoto dá dosáhnout, mimo jiné, těmito kroky: autentickou ústavní reformou, která by zajistila legitimní práva všech ukrajinských regionů a reagovala na požadavky jihovýchodního regionu učinit ruštinu druhým oficiálním jazykem státu, pevné záruky nezávislosti Ukrajiny, zakotvené v zákonech a zajištění její role jako spojovacího článku nedělitelné architektury bezpečnosti Evropy, a rychlá opatření na zastavení činnost protizákonných ozbrojených formací Pravého sektoru a ostatních ultranacionalistických organizací.

Nic nikomu nevnucujeme. Jen vidíme, že jestliže se to neprovede, Ukrajina bude dál propadat krizi s nepředpověditelnými důsledky. Jsme připraveni podílet se na mezinárodním úsilí k dosažení těchto cílů. Podporujeme apel ministrů zahraničí Německa, Francie a Polska, který požaduje realizaci dohody z 21. února. Jejich návrh - aby se konaly rozhovory mezi Ruskem a EU za účasti Ukrajiny a dalších států Východního partnerství o důsledcích asociačních dohodu EU - odpovídají naší pozici.

Dnešní svět není základní škola, v níž učitelé trestají žáky, jak se jim zachce. Agresivní prohlášení, jako to, které bylo slušet na schůzi ministrů zahraničních věcí NATO v Bruselu dne 1. dubna, neodpovídají požadavků na deeskalaci. Deeskalace by měla začínat rétorikou. Je načase zastavit bezpodstatné vyvolávání napětí a vrátit se k vážné společné práci.

Kompletní článek v angličtině ZDE

0
Vytisknout
11996

Diskuse

Obsah vydání | 10. 4. 2014