Mír nevznikne prostřednictvím střel s plochou dráhou letu

2. 9. 2013 / Lenka Procházková

Projev Lenky Procházkové na demonstraci před budovou velvyslanectví USA v Praze

Dnes je 2. září, tisícům našich prvňáčků začíná dlouhé období života, kdy se budou učit nejen číst a psát, ale i vnímat svět, do kterého se narodily a kterému zatím důvěřují. Budou se seznamovat s pravidly lidského soužití, ke kterým společnost dospěla za mnoho set let civilizačního vývoje. Teoreticky se dovědí, co znamenají slova demokracie, humanita, tolerance, suverenita. A pak zjistí, že svět, popisovaný v učebnicích, už běží podle jiného manuálu.

My starší to víme už dnes. Co s tím obrovským rozporem mezi teorií a praxí uděláme? Vidím tři možnosti: 1. Neuděláme nic. Ať se s tím dnešní děti pak porvou samy. 2. Po večerech děti poučíme, že učebnice jsou zastaralé, ale že to nesmí říkat ve škole. 3. Vychováme děti ke kritickému myšlení a vlastním příkladem je přitáhneme k odpovědnosti za dobu, ve které žijeme.

Tragédii dnešní pustošené Sýrie zatím školákům vysvětlovat nedokážeme. Pro nás samotné je obtížné pochopit, podle jakého manuálu se řídí to odčítání k nule. Informace sesbírané po internetu a znalost výsledků podobných vojenských akcí, kdy USA zastupovaly žalobce, soudce i vykonavatele verdiktu, nás ale přesvědčují o tom, že střely s plochou dráhou letu nejsou vhodným způsobem pro plošné šíření míru.

Čím více informací jsme schopni získat, tím více však podléháme pocitům beznaděje a bezmoci. Bezmoc ordinuje našim unaveným mozkům, aby přešly na pohodlný spánkový režim. I z těch snů nás ale budí instinkt. Jako červená kontrolka signalizující, že svět přestává být pod kontrolou institucí vytvořených v minulosti pro hlídání pravidel světové politiky.

Co je dnes světová politika? Jenom boj o terén.

Nedávno jsme si připomínali výročí vojenské invaze do Československa. Sovětský svaz tehdy jednal z pozice síly. Byl si jistý, že Rada bezpečnosti OSN jej za agresora neoznačí, protože stále platily dohody mocností o sférách vlivu. Dnešní Sýrie je na tom jinak, stala se bojištěm, kde se sféry vlivů střetávají. Neprobíhá tam revoluce uvědomělých občanů proti nesnesitelnému režimu, ale boj o terén s použitím žoldáků a dezinformací.

A tak se běžný konzument mediální stravy připravuje na další vzrušující on line přenosy raketových útoků ze strany těch, co mají copyright na spravedlnost. Termín omezená invaze má vzbudit pocit, že půjde o bezpečně lokalizovanou akci. Ve skutečnosti to bude asi tak bezpečné jako odhození nedopalku do lánu obilí uprostřed žhavého léta. Omezená invaze trestající zástupného viníka bude mít nezměrné důsledky pro nevinné.

Všichni známe legendární větu astronauta Neala Armstronga, když se jeho noha dotkla měsíčního povrchu: Je to malý krok pro člověka, ale velký krok pro celé lidstvo. Pokud dnešní prezident USA Barack Obama, držitel Nobelovy ceny za mír, vykoná svůj avizovaný krok proti Sýrii, bude to velké selhání člověka v jeho odpovědnosti za osud lidstva. Nebude to hašení požáru ale naopak jeho šíření. Nebude to akt morální autority ale prezentace brutální síly.

Mnoho lidí po celém světě to tak vnímá a už vstalo od televizních obrazovek a vyšlo do ulic, aby, stejně jako my tady, protestovalo proti neobhajitelným útokům na suverénní stát.

0
Vytisknout
7737

Diskuse

Obsah vydání | 5. 9. 2013