Z pár procházek po Čechách:

Asi to opravdu neumíme

3. 9. 2013 / Jan Čulík

Navštívil jsem v minulých několika dnech pár míst především ve východočeském (Královéhradeckém) kraji. Což o to, česká země je krásná, možná jsou problémem jen někteří její obyvatelé. Asi naštvu čtenáře, ale nemohu si pomoci: chybí nám systematičnost, strategické uvažování, praktičnost a pragmatismus. Vládne východňárství a tupost.

1. Proč je nutné u pokladny do skalního města v Adršpašských skalách (asi 5 kilometrů od polských hranic, 95 procent turistické klientely) štěkat nápisem na polské turisty (jichž je v tomto místě opravdu drtivá většina, bez Poláků by mohli Adršpašské skály klidně zavřít): PŘÍJÍMÁME VÝLUČNĚ JEN ČESKÉ KORUNY, PRO VÝMĚNU PENĚZ SLOUŽÍ SMĚNÁRNA!! Co je to za debilní nacionalistickou aroganci?

Je skutečně nemožné, aby pokladna pět kilometrů od polských hranic s klientelou 95 procent polskou nepřijímala platby ve zlotých? Kdyby vedoucí tohoto podniku nebyl idiot, mohl by přece na výměnném kurzu mezi zlotými a korunami dokonce i vydělávat - za službu přijímání zlotých by přece mohl pozměnit kurs zlotý-koruna tak, aby mu to přinášelo zisk? Proč nedokáže podnik být takto flexibilní a chová se vůči polské klientele nepřátelsky a jako hlupák?

2. Dřevěné chodníky v adršpašských a teplických skalách jsou často docela nebezpečné. Především za deště, kdy je jejich povrch kluzký. Až někdo uklouzne a spadne z padesáti metrů do propasti, provozovatel turistické oblasti se nedoplatí na odškodném. Na povrchu dřevěných schodů je vidět, že si jejich kluzkosti byli zřizovatelé vědomi, protože se kdosi chabě pokusil povrch dřeva zdrsnit zoufale neefektivními čárami snad nožem. V jiných zemích se pádu turistů v takovýchto oblastech zamezuje tím, že dřevěné chodníky se pobíjejí kovovým pletivem, jinak používaným na ploty. Tato informace do Adršpašského výběžku zjevně nedorazila.

3.Proč jsou v teplickém skalním areálu vysvětlující ekologické panely jen v češtině, když - opět - drtivá většina návštěvníků jsou cizinci, především Poláci? Komická je snaha panelů návštěvníky ekologicky poučovat, jak jakákoliv návštěva v oblasti je ničivá. Ekologové-autoři těchto panelů (všiml jsem si obdobného přístupu i v jiných částech České republiky, třeba na Pálavě) by se měli zbavit moralizování. Jinde po světě se to prostě nedělá. Není divu, že je veřejnost pak označuje jako "ekoteroristy". Zapšklá zhrzenost by neměla být hlavní emocí, vyvstávající z informačních panelů v turistických oblastech.

4. Šokující je stav českých křižovatek. Od pádu komunismu uplynulo čtvrtstoletí. VŠUDE v západní Evropě jsou křižovatky řešeny prostřednictvím kruhových objezdů. Ty není ve všech případech nutno pracně stavět, často stačí prostě soubor bílých čar na asfaltu. Kruhové objezdy jsou ve srovnání s křižovatkami MNOHOKRÁT bezpečnější, protože stačí, aby se řidič při vjezdu na kruhový objezd díval jen jediným směrem, kdežto při průjezdu křižovatkou typu X nebo T se musí v tentýž okamžik dívat zároveň do dvou nebo tří různých směrů. Samozřejmě, že je to nesmírně nebezpečné a vede to k dopravním nehodám. Jak to řeší čeští silniční architekti? Umístěním varovného nápisu "Úsek častých dopravních nehod"! Samozřejmě, že jde o úsek častých dopravních nehod, protože POKAŽDÉ po takovémto nápisu následuje takové zpotvoření silnice, které nutně dopravní nehody přímo vyvolává. Je to téměř automatické. Po každém nápisu na silnici "Úsek častých dopravních nehod" očekávejte architektonické zmršení řešení křižovatky. Ti lidé, kteří dopustili, aby byla křižovatka řešena tímto skandálním způsobem, nebo ji dokonce takto nechali zbudovat (skutečně debilních řešení křižovatek je obrovské množství i na nových silnicích!) jsou vrazi. V ČR TO NIKOHO NEZAJÍMÁ.

5. Vážně uvažovat nad nefunkčností některých českých myslí mě přiměla návštěva Kuksu. Je to pozoruhodné místo, v osmnáctém století sídlo hraběte Šporka, volnomyšlenkáře a podvratníka, který vedl spory s místními jezuity (na hranici svého pozemku a pozemku jezuitů umístil obří sochu křesťanského bojovníka, který jezuitům hrozil podvratnou silou jeho meče svobodomyslných myšlenek) a pozval na své panství sochaře Matyáše Bernarda Brauna, tvůrce soch na pražském Karlově mostě, který v Kuksu a v okolí vytvořil pozoruhodné dílo. Známá je Braunova jedinečná galerie ctností a neřestí, které jsou rozmístěny v blízkosti hospitalu v Kuksu, ale ještě daleko pozoruhodnější je, že sochař Braun pracoval i v místních lesích a do tamějších lesních balvanů vytesal v přírodním prostředí (typické baroko) pozoruhodná sochařská díla. Mimo jiné i svůj lesní Betlém.

6. Od hospitalu v Kuksu až k Betlému vede asi dva-tři kilometry "naučná stezka", a v lese k ní najdete ukazatele. Potíž je, že návštěvníka pouze směřují na "naučnou stezku Braunova Betlému" (na níž není nic) a návštěvníka neinformují, kterým směrem by se sakra měl lesem vydat, aby k Betlému došel! Tu a tam se v lese vyskytnou mapky a informační panely, jenže na nich není uvedeno, kde se ve vztahu k mapce, zobrazené na panelu, návštěvník nachází, takže co do orientace je panel k ničemu. Lesem bloudí nesčetní turisté, kteří se na kolemjdoucí obracejí se zoufalými otázkami, kde jsou další Braunovy sochy. Informační panely jim to nesdělí.

Proč panely vůbec neinformují o digitálně zrestaurované podobě Betlému, jak o ní píše paní Petáková? Co takhle tuto verzi trojrozměrně vytisknout a vystavit?

Na jednom z informačních panelů je uvedeno, že Braunovo umělecké dílo v kukských lesích je světovým unikátem. To je bezpochyby pravda, avšak tento světový unikát je neuvěřitelně zanedbaný. Z Braunových soch rozmístěných po lesích nebylo zrestaurováno skoro nic. V šokujícím stavu se nachází i jeho slavný Betlém. Prý restaurátoři debatují o tom, jak ho restaurovat.

Dala by se přijmout výmluva, že tento jedinečný areál a tuto jedinečnou památku zanedbával komunistický režim. Od pádu komunismu však už uplynulo skoro čtvrt století. Buranská nečinnost zdá se přetrvává i nadále.

0
Vytisknout
8936

Diskuse

Obsah vydání | 5. 9. 2013