Změna paradigmatu samozřejmě probíhá

16. 2. 2013 / Jan Čulík

čas čtení 6 minut

Karel Dolejší má pravdu, upozorňuje-li, že čas oponou trhnul a na radikálně změněnou globální situaci nelze reagovat českými řešeními ze sedmdesátých či osmdesátých let - která byla už tehdy sporná, neboť byla už tehdy založena na přestárlém paradigmatu z devatenáctého století. Je pravda, jak by řekl Václav Bělohradský, že v tomto smyslu je Česká republika opět "pozadu" - diskutuje o významu Jana Palacha či Pražského jara, nebo hysterickým antikomunismem zakrývá korupci a špatnou vládu. Jenže diskuse o významu Jana Palacha či Pražského jara znamenají, že prostě tato témata nemáme vyřešena a chybí řádná veřejná debata.

Je jistě dobře, že ekologové upozorňují na pokračující devastaci životního prostředí, protože tím způsobují, že se proti tomu začíná leccos dělat. Avšak vize Karla Dolejšího je jako obvykle příliš apokalyptická, tentokrát stejně jako argumentace Václava Bělohradského. Bělohradský má možná pravdu, že jsme momentálně v "postkritické fázi", kdy jsou všichni nespokojeni, ale nikdo moc neví, co s tím dělat. Nepodceňoval bych lidskou originalitu. Ukáže-li se, že je systém neživotný, a to se začíná ukazovat relativně silně, dříve nebo později dojde k jeho korekci. Už v dnešní době je zjevné, že se objevují první známky změn.

Určitě v ekologické oblasti, kde je všeobecně přijímáno, že v následujících letech a desetiletích bude celý technologický vývoj radikálně restrukturalizován a technické inovace se soustředí na šetření, efektivitu a obnovitelný rozvoj. Už nyní vznikají na mnoha místech světa gigantické ekologické projekty, jako je například tato větrná farma nedaleko skotského Glasgow (podobné větrné farmy se stavějí na mnoha místech v mořích) a vědci v dnešní době považují za samozřejmé, že restrukturalizace technologií směrem k obnovitelným zdrojům povede k ekonomického rozkvětu nové technologické éry.

Samozřejmě, velmi málo z tohoto všeho se dostává do veřejného diskursu v České republice, který zůstává zadřen kdesi před padesáti lety. Jenže česká společnost bohužel už desítky let není v čele mezinárodní diskuse o aktuálních problémech (víceméně tam byla právě v šedesátých letech, v době mezinárodně uznávaného rozkvětu českého filmu a literatury, a pak znovu, krátkodobě, ovládli čeští nezávislí spisovatelé mezinárodní diskurs začátkem let osmdesátých) a o všem, co se děje v České republice, se nakonec rozhoduje v zahraničí. (Do zahraničních médií se dostane pouze tu a tam zmínka o tom, že se Češi chovají inovativně v oboru pornografie.) Naštěstí mezinárodní vývoj je daleko méně apokalyptický a mezinárodní veřejná diskuse je daleko konstruktivnější, originálnější a otevřenější, než bláboly, které čteme v českém tisku či slýcháváme od českých politiků.

Sleduji vývoj v České republice ze západního hlediska od začátku devadesátých let. Mnohokrát se mi stalo, že jsem poukazoval, od samého začátku, že se prostě věci dělají v jiných zemích jinak, chytřeji, civilizovaněji, spravedlivěji a efektivněji. Reakcí vždycky z Čech byla zuřivost a vztek, pak uplynulo pár let a mezinárodní praxe, na kterou jsem kdysi poukazoval a vůči níž projevili místní komentátoři zuřivý odpor, byla tiše zavedena.

Naštěstí tedy myslím v dlouhodobé perspektivě nemá žvanění českých politiků a pitomost médií vliv. Česko se vždycky přizpůsobí tomu, co je v zahraničí. Sice až na poslední chvíli a neochotně, ale udělá to. Dokonce se teď zdá, světe div se, že i Česku bude zaveden zákaz kouření ve veřejných místnostech tak, jak to funguje dnes ve všech civilizovanějších zemích. A tak to bude nakonec ve všem. Takže bych nebyl takový pesimista. Apokalyptičnost pohledu Karla Dolejšího vyplývá z jeho oprávněné frustrace z drasticky nízké kvality veřejného diskursu v České republice. Jenže, opakuji, ono je úplně jedno, o čem si žvaní čeští politikové.

Česko je naštěstí tak malé, že jeho dosavadní antiekologická politika nemůže napáchat výraznější globální ekologické škody A na poslední chvíli se i Česko přidá k celému světu v rámci probíhající změny průmyslového, politického i ekologického paradigmatu.

Jsem na rozdíl od Karla Dolejšího v podstatě optimista. Nejsem stoupencem konspirativních teorií a ze zkušenosti vím, že se nakonec vždycky prosadí rozumný postoj a samostatný, myslící, lidský duch. V zájmu lidské komunity prostě není, aby se lidi zničili, nebo aby dlouhodobě podporovali nefunkční systém. Schopnost lidské civilizace přicházet s novými myšlenkami a samu sebe měnit je bez hranic.

Česká média a čeští politikové se po pádu komunismu stoprocentně angažovali v podpoře kapitalistického projektu a všichni v ČR měli obrovskou radost, že konečně Češi vstoupili do "říše světla" a jsou na straně těch dobrých a správných (dodneška to senilně opakuje Karel Schwarzenberg, když tvrdí, že ČR musí vyslat vojáky do Mali, protože jinak by ji "Západ" neměl rád...).

Je ironické, že stoupencům globálního kapitalismu se však stalo úplně totéž jako někdejším jakešovským normalizátorům. Přidržovali se zastaralého modelu tak dlouho, až se jim rozpadl pod rukama. Noviny jako iDnes mohou i nadále předstírat, že existuje stabilní kapitalistický ideál, všichni vědí, že tomu tak není a že systém musí být radikálně restrukturován. Možná nikdo zatím neví jak, ale pracuje se na tom.

Možná jsem naivní idealista, ale zůstávám optimistou. Lidstvo nespáchá sebevraždu. Je v jeho vlastním zájmu, aby vymyslelo chytrá řešení a jeho intelektuální potenciál je velký. I když z pohledu z České republiky to tak vypadat nemusí.

0
Vytisknout
12896

Diskuse

Obsah vydání | 19. 2. 2013