Ohrožení demokracie v Maďarsku nevystoupilo z létajícího talíře

9. 1. 2012 / Jan Čihák

K článku o "Ohrožení maďarské demokracie" podle Financial Times bych měl tři zásadní výhrady:

1. Novináři z anglickojazyčných médií zpravidla neovládají ani základy jazyka země, kterou se (i dlouhodoběji) zabývají. Čerpají pak nejspíš informace z agenturních zpravodajství, různých anglickojazyčných blogů a webů, které většinou provozují různé tzv. nezávislé organizace a spolky. Tyto informace bývají často zcela mimo realitu, o čemž jsem se přesvědčil mnohokrát např. při čtení zpráv o České republice nebo o Balkánu v západních médiích. Takže je nutno je vskutku brát s rezervou.

2. Přijde mi celkem úsměvná starost Financial Times o demokracii v Maďarsku, což úzce souvisí s bodem 1. - britští novináři se dosud nedovtípili, že v zemích bývalého východního bloku nikdy žádná demokracie nebyla. Pokud ano, tak nanejvýše na papíře. Převrat v našich zemích byl v principu předáním žezel do rukou kariérních komunistů v nejlepších letech, kteří pro příslib moci a majetku byli ochotni udělat naprosto cokoli (a následky vidíme všude kolem - stejně jako ty, kteří to způsobili). Na Britských listech byl mnohokrát řadou přispěvatelů rozebírán zvrácený systém politických stran jako bratrstev kočičí pracky, která na sebe navzájem házejí špínu a sbírají kompromitující informace, přičemž se "jaksi náhodou" ve stejnou chvíli ztrácí a takzvaně privatizuje veřejný majetek astronomických hodnot, systém stokrát recyklovaných politiků zcela odřízlých od reality a systém věcí, za něž by se v demokratické zemi dívali původci na svět skrze okenní mříže věznice. To platí pro Českou republiku stejně jako pro Maďarsko, tam je situace skutečně naprosto stejná - v politice zaznamenávají úspěch zpravidla ti nejdefektnější jedinci a autokorekční mechanismy předpokládané u demokracie nejenže nefungují, ale ani neexistují. A platí to pro další a další státy.

3. Nehodlám nikomu vyvracet, že Viktor Orbán je choré mysli a nedobrého charakteru, naopak s touto tezí souhlasím. Článek se zabývá jeho činy a přečiny v posledních letech. Nutno ovšem podotknout, že vyhrál volby v roce 2010, přičemž vážné problémy cloumají Maďarskem v podstatě trvale posledních 23 let, nejnoveji s příchodem ekonomické krize 2008/2009. Stejně jako novináři FT plivou jed a hážou shnilé brambory na Orbána, plivalo se a házely se shnilé brambory na nacisty v Německu. Ovšem nikdo si pořádně nepokládal a nepokládá otázku, jak je možné, že se tito jedinci a tyto ideologie vyšvihli k výšinám moci. Za přečiny a zločiny těchto národovců, nacionalistů, nacistů a další havěti nesou stejnou odpovědnost rovněž tzv. "hodní demokratičtí" politici, kteří byli u moci před nimi, a kteří jim svou hloupostí a neschopností k té moci dopomohli skoro i s fanfárami a červeným kobercem. Když se člověk zahloubá do historie, zjistí, že německá Výmarská republika, zbožňovaná teoretiky demokracie, byla hezká maximálně jako teorie a na papíře. V praxi to byl neuvěřitelný marasmus, úpadek a podmínky, které byly pro obyvatelstvo jednoduše nesnesitelné. Obyvatelstvo ovšem netušilo, že jim nově zvolený Dolfi předvede ještě daleko hutnější variantu nesnesitelnosti.

Totéž v Maďarsku. Ať jde o strašidlo jménem Orbán nebo o přízrak jménem Vona (šéf Jobbiku, údajně nemanželský syn pána ze Slovenska příjmením Zázrivec, jak tvrdí drby). Oba dva vylezli z přítmí pod světla lamp díky naprostému politickému, ekonomickému i lidskému selhání předchozí politické garnitury. Přijde mi komické sledovat kariérního soudruha Gyurcsányho, který v elegantním kabátě diskutuje před budovou parlamentu s demonstranty svírajícími v rukou transparenty s hesly horujícími pro zachování demokracie (viz bod 2). Tento zcela všehoschopný a splachovací pán se pro řadu Maďarů stal synonymem naprosté bezpáteřnosti, zkaženosti, ulhanosti a zlodějiny, na kteréžto jevy jsou moderní maďarské dějiny velmi bohaté (stejně jako ty naše). Jeho uniklý projev na stranickém sjezdu vedl k bouřím, které Maďarsko nezažilo desítky let. A tenhle pán nám bude bojovat za demokracii na druhé straně barikády.

Moje maďarská kamarádka mi při našem listopadovém setkání mimo jiné řekla, že volila s manželem Fidesz, a to nikoli z lásky k velkému Viktorovi nebo k maďarské rodné hroudě, ale prostě proto, aby byl do propadliště dějin smeten právě Gyurcsány se svou smečkou. Nedělala si žádné iluze o záměrech tohoto nového bratrstva kočičí pracky, nicméně budoucnost ji celkem děsí. Jenže co jiného mohla dělat, v těchto volbách byl výběr pro voliče velice zúžený, stejně jako to známe u nás. Mluvíme spolu německy, a tato křehká drobná bytost nazývá Orbána výrazem "Arschloch". Neněmčináři nechť si dohledají.

Maďarsko opravdu není v současné situaci žádnou hrozbou pro stabilitu a mír v Evropě. Orbán a jeho suita jsou pouze zajatci svých vlastních ideologických bariér, kteří do zblbnutí omílají stokrát naučené a dějinami dávno na hlavu postavené poučky. Asi jako naši hoši z ODS se svou neviditelnou rukou trhu a státem jako nejhorším hospodářem (bodejť, když oni ten stát řídí). Skutečně se není potřeba bát, že by byla za dveřmi restaurace Velkého Maďarska a že dojde k oddělení jižního Slovenska, rumunského Sedmihradska a srbské Vojvodiny. Dnešní tzv. zbytkové Maďarsko má co dělat samo se sebou, natož aby ještě "osvobozovalo" dědičná území a staralo se o miliony dalších hladových krků. Slovenští Maďaři jsou paradoxně momentálně spokojenější na Slovensku, dílem díky posilování eura vůči forintu, dílem díky značným výhodám, kterým se těší v rámci Slovenska jako menšina i v rámci Maďarska jako "zahraniční krajané". Rumunská a srbská území by byla pro maďarskou ekonomiku soustem, které by ji zcela spolehlivě a rychle udávilo. Téhož jsou si vědomi i Maďaři, s výjimkou pár nepoučitelných, kteří pobíhají s vlasteneckými vlaječkami a šálami např. kolem stadionu fotbalového klubu Ferencváros.

Fidesz vynesla k moci amorálnost a darebáctví Gyurcsányho a jeho suity, Jobbik vynesly k moci obrovské problémy s příslušníky romské menšiny, které dlouhodobě sužují střed a východ Maďarska, a které lze v kostce popsat jako "severní Čechy v turbo verzi". Tam to taky dlouhá léta nikdo nijak neřešil a neřeší, a výsledkem je parlamentní politická síla, která si skutečně plete století a kontinent.

Až se tedy zase bude mluvit o krizovém vývoji v Maďarsku, mějme na paměti, že protagonisté tohoto vývoje skutečně neslezli z paluby kosmické lodi, ale že se dostali k veslům a moci postupně, díky naprostému selhání a falši svých předchůdců, kteří nám byli líčeni jako "ti hrozně fajn demokratičtí hoši". Všechno je to skutečně nesmírně relativní.

0
Vytisknout
4043

Diskuse

Obsah vydání | 11. 1. 2012