Zatýkání v Grand Central

9. 1. 2012 / Petr Frish

Grand Central Terminal v New Yorku vypadá trochu jako Wilsonovo nádraží v Praze. Obě byly postaveny v secesním stylu v roce 1871 a přestavěny o 30 let později. Obě stanice jsou ve středu města, ale zde ta náhodná shoda končí. Nádraží v New Yorku je vertikálnější. Na nejnižší podlaží v podzemí přijíždějí tunely předměstské vlaky. Nad tím je metro a pak přízemí, kde jsou pokladny schodiště a východy do města. Nejvyšší patro je jen ochoz nepřístupný veřejnosti, ale populární mezi režiséry filmů.

Mám na toto architektonické dílo sentimentální vzpomínky. Moje první zaměstnání v Americe, v roce 1969, bylo v blízkém skleněném mrakodrapu firmy Union Carbide. Pracoval jsem v účtárně, jako výpomocná síla (temp). Za minimální mzdu jsem obsluhoval kalkulátor. Jak k tomu došlo, to je jiná a delší historka. Zde jen řeknu, že starší dámy, které tam také pracovaly, měly se mnou velkou trpělivost když mě vysvětlovaly, že čárka v číslech odděluje tisícovky a pro centy že se užívá desetinná tečka. Je těžké popsat mou náladu. Byl jsem nervozní, ale unesen pocitem svobody. Každé ráno jsem vystoupil z metra v Grand Central a došel do 'svého mrakodrapu', kde jsem pletl tečky a čárky. Linky metra mají jména původních firem, které je začátkem minulého století postavily. "Soukromé linky metra!", říkal jsem si. "To je kapitalismus!"

Po směně jsem se pro jistotu zeptal, která linka vede down-town, kde jsem bydlel, a vlídný domorodec mi řekl 'take tgrhyfgfg a pak rhhfghdfhsdgh shutle". I poděkoval jsem, vzal první vlak a obvykle skončil v Brooklynu. To bylo dávno. Teď už všechny linky i stanice patří dopravnímu podniku, který se jmenuje MTA, a který samozřejmě má i svůj řád přípustného chování a vlastní policii. Ta policie a dívka s modrými vlasy, která se jmenuje Lauren DiGioia, jsou hrdiny tohoto neuvěřitelného příběhu, který se tam odehrál třetího ledna. Mě aspoň připadá neuvěřitelnější než ostatním, protože stále mám živé vzpomínky na pocit svobody z doby před čtyřiceti lety.

Demonstrace, které se zúčastnilo asi 150 lidí, byla svolána jako flash-mob již v úterý ráno. Chodili po městě, navštívili sídla senátorů a užívali metodu 'people's microphone' - jeden předříkává, dav hlasitě opakuje - aby protestovali proti přílepku k zákonu NDAA, který Obama podepsal na Nový rok. NDAA se předkládá každý rok, aby došlo ke schválení vojenských výdajů na nadcházející rok. Přílepek, který vyvolal protesty, kterému se teď také říká 'Detention bill', je ale výjimečný a byl by radikální změnou legálního systému. Ruší totiž základní práva amerických občanů, právo na včasný soudní proces, rozsudek schválený porotou a získaný podle pravidel (due process), která platí již od doby, kdy byla sepsána americká Ústava. To, že byl vůbec schválen je těžko uvěřitelné, stejně jako scény ze zatýkání. Všimněte si, že demonstranti se pečlivě kontrolují, aby nedali policii záminku k akci a nevzpírají se zákroku, aby nemohli být obviněni z přestupku 'resisting arest'. Ovšem že to nepomohlo. Celkem tři lidé byli zatčeni a odvezeni a pár jich dostalo pokutu. Lauren byla obviněna z 'narušení pořádku' a 'vzpírání se zatčení' a příští den propuštěna (na kauci, jak to US zákon vyžaduje). Jakkoli lze považovat policejní sílu za nepřiměřenou, je třeba akci vidět v rozumné perspektivě. To nebyl ani Egypt ani Libye. Policie neužila obušky nebo železné tyče. Ale Lauren byla držena v poutech 27 hodin, a byl jí odepřen telefonní hovor aby si zavolala právníka, na což má nárok. Lauren si stěžuje, že v cele nebyl toaletní papír, což označuje za formu mučení. Ovšem podle toho by všechny polikliniky v Česku byly vlastně mučírny.

To že to Obama zákon nevetoval není konec celé historie. Zákon, pokud by ho chtěli užít, by přišel k posouzení Nejvyššímu soudu, protože je jasně v rozporu s ústavou. Proč vlastně prošel a proč ho Obama podepsal? O co tady jde?

Jak jsem vysvětlil v předchozím článku, Obama má dobrou naději na to být znovuzvolen. Úkolem jeho protivníků v opoziční straně je ho dotlačit k nepopulárním kompromisům, jako je tento, a současně ho vymalovat jako Chamberlaina, který je ochoten vyklidit pole světového hegemona a nebo dokonce někoho, kdo podporuje 'cap-and-trade' opatření proti globálnímu oteplování. Tady dobře víme od našeho pana presidenta, k čemu takové výstřelky mohou vést - NWO (nový světový pořádek) a možné ztrátě základních občanských práv, jako právo na řádný soud před porotou. Pokud by ale Obama ten zákon vetoval, musel by vetovat celý NDAA a tím by sabotoval podporu 'našich vojáků', kteří bojují v Afghánistánu, nikdo už neví proč, asi proti teroristům. To by mu neprošlo. Tak to podepsal, ale přidal dlouhý 'podpisový výrok' (signing statement), v němž slíbil, že on to nikdy neužije. Takže jedno vysvětlení, které se hned vynořilo, je "Ale pokud si zvolíte někoho jiného - kdoví, co se může stát", ale jen v satirickém pořadu, zatím. Oponenti tohoto nového zákona, a těch je podle půzkumu veřejného mínění 75%, hodlají odvolat všech 86 senátorů, kteří pro zákon hlasovali. Případ není u konce a bude zajímavé pozorovat, jak se drama během tohoto volebního roku bude vyvíjet. Kongresman z Texasu Ron Paul, který po léta byl na okraji politiky, v sousedství konspiračních teorií, označil tento zákon za 'sklouznutí do tyranie', ale když se hlasovalo, nebyl přítomen. Inu, politik. Přesto, začíná vypadat víc a víc jako politik se zdravým rozumem. Chce legalizovat marihuanu a početná skupina na západním pobřeží již prohlásila, že budou hlasovat jen pro toho, kdo má toto na programu. USA má ve vězení větší procento obyvatel než kterákoli jiná země. Paul by také ukončil všechny války a nezačal nové. Jeho syn, Rand Paul, který je od roku 2010 senátorem za Kentucky, hlasoval a mluvil proti tomuto Detention bill. Mac Cain, bývalý kandidát na presidenta McCain a ovšem Lieberman, kandidát na vicepresidenta za kampaně Al Gora, byli pro.

Jedno poučení a toho plyne: I když může být těžké se zbavit despoty, je ještě těžší po revoluci vybudovat a udržet fungující demokracii. To jsme viděli nejen v Egyptě a Libyi, ale do jisté míry i v České republice. V každém případě jsem rád, že tento zápas o svobodu, jak tehdy, před čtyřiceti lety, tak teď mohu sledovat za zámoří.

0
Vytisknout
5935

Diskuse

Obsah vydání | 11. 1. 2012