Farage, jenž ztrácí podporu ve prospěch ultrapravicové strany Restore, využívá jedinečnou příležitost k tomu, aby přivedl rasisty zpět do svých řad

3. 6. 2026

čas čtení 5 minut

Otec zavražděného studenta Mark Nowak požádal, aby vražda jeho syna nebyla zneužita k šíření konfliktů v britské společnosti. Ale Nige prostě není ten typ člověka, který by si takovou příležitost nechal ujít, píše John Crace

Pompéznost je nyní Nigeovou poslední záchranou. Ještě před pár měsíci bychom byli všichni pozváni na tiskovou konferenci v centru Londýna. Teď je prakticky Farage vězněm ve svém vlastním domě. Bojí se vystavit se nepříjemným otázkám ohledně 5 milionů liber, které podle svých slov „dostal darem“ od thajského kryptomiliardáře. Strana Reform je tedy v podstatě bez vůdce. Z Nigeho vidíme jen občasné video z neurčitého místa. Je to muž odhodlaný nenechat se nikým najít.

Na kameru kdesi uprostřed pole začal Farage mluvit o brutální vraždě Henryho Nowaka z loňského prosince. Osmnáctiletého muže, kterého policie spoutala, když ležel umírající poté, co ho vrah pobodal a falešně obvinil z rasismu.

Poté, co soud v pondělí vynesl verdikt, vydal Henryho otec důstojné a dojemné prohlášení. Požádal politiky, aby smrt jeho syna nevyužívali jako příležitost k prosazování svých vlastních zájmů. „Nechceme, aby jeho smrt byla zneužita k vytváření dalších rozporů, nenávisti nebo napětí,“ řekl Mark Nowak.

 

To vše však Farageovi bylo úplně jedno. Protože Nige prostě není ten typ člověka, který by si něco nechal ujít. Koho zajímalo, co měl Henryho otec na srdci? Jejich tragédie je jen jejich tragédií. Farage si takovou zlatou příležitost nenechal ujít.

Konflikty, nenávist a napětí? Jen do toho. Jsou jeho životní mízou. Bez nich nemůže přežít. A kdy jindy je využít než právě teď? Právě v poslední době Farageova strana Reform ztrácí podporu ve prospěch Restore v doplňkových volbách v Makerfieldu. Teď je čas pokusit se přivést zpět do stáda ty 3 % obyvatelstva, kteří jsou naprostými rasisty. Čas dát fanatikům najevo, že Farage nezměknul.

Farage  zopakoval Henryho poslední slova: „Nemůžu dýchat“, a přirovnal je k Georgi Floydovi, kterého popsal jako „profesionálního zločince“. Jenže to není  srovnatelné. Floyd byl zavražděn policistou. Nowak byl zavražděn Vickrumem Digwou, mladým sikhem, který byl posedlý noži.

Pro Nigeho však tato vražda nebyla osobní tragédií pro Nowakovu rodinu. Byla to tragédie, která se rodila už léta. Příběh masové imigrace. Černí a hnědí lidé přicházející do této země s výslovným úmyslem zabíjet bílé lidi. Britská kultura je ohrožena. A to natolik, že nyní existuje dvojí policie, kde se výhoda dává  cizincům. To je diverzita, rovnost a inkluze, které se zvrhly. Ulice již nejsou pro bílé lidi bezpečné. Měl to z doslechu od Allison Pearsonové, komentátorky tak šílené, že ani Telegraph již její články nepropaguje.

Británie je k nepoznání od země, jakou kdysi byla, řekl Nige. Je na čase  velký bílý protiútok. Když je běloch zabit cizincem, je to signál k ještě většímu potlačování menšin, a když je černoch zabit bělochem, je to vina toho černocha, že tu vůbec je. Nepřehlédnutelná provokace.

Henryho rodina reagovala důstojně. Farage se chystal udělat něco jiného. „Je čas reagovat čistým chladným hněvem,“ navrhl. Výzva k násilí. Nepokoje, jako v Southportu. Na kom to vybít? Jeden je příliš mnoho a tisíc nikdy dost. Mezi nimi někde určitě bude potenciální vrah. Nige zakončil tím, že se obává, kde bude Británie za pár let. To já taky.

Později v úterý, když ministryně vnitra Shabana Mahmoodová vydala prohlášení k vraždě Nowaka, nebylo v Dolní sněmovně po Farageovi ani stopy. Samozřejmě že ne. Nigeho ve Westminsteru nikdo neviděl. Mohlo by ho spatřit příliš mnoho lidí. Lepší je být v domácím vězení.

Mahmoodová se snažila jednat čestně. Stejně jako uvedla obžaloba, požádala poslance, aby tuto záležitost nebrali jako soudní proces týkající se sikhů nebo rasismu. Jedná se o vraždu, čistě a jednoduše. Ačkoli samozřejmě musí být policie požádána, aby se za své činy zodpovídala. I ona se snažila udržet politiku mimo tuto tragédii.

Max Wilkinson z Liberálních demokratů a Tan Dhesi z Labouristické strany oba kritizovali stranu Reform za to, že tragédii zneužívá k prosazování svých vlastních rasistických cílů. Richard Tice ze strany Reform se hrubě pokusil je přehlušit výkřiky „Nesmysl“. 

Robert Jenrick, také ze strany Reform, využil svou chvíli k tomu, aby trval na tom, že „životy bílých mají význam“. Bílí jsou nyní ohroženou menšinou v zemi řízené cizinci a pro cizince. Musí mu ležet v žaludku, že ministryně vnitra Mahmood je pákistánského původu. Shabana naznačila, že nyní není čas stavět bílé Brity proti černým Britům. 


Zdroj v angličtině ZDE 

0
Vytisknout
271

Diskuse

Obsah vydání | 3. 6. 2026