Anglie se bouří: Chce odchod z EU bez dohody

21. 1. 2019

čas čtení 5 minut

Procento Angličanů, kteří chtějí odejít z EU bez dohody, v posledních dnech výrazně roste. Ve velkém množství anglického obyvatelstva začíná převládat svůdný mýtus o Británii, která bude stát sama proti svým "utlačitelům".

Podpora pro odchod Británie z EU bez dohody se rovná původnímu "Jděte všichni do prdele!"


Ve hře jsou faktory, které jsou provázány s Anglií a národními charakteristikami Angličanů, které existují už dlouhá staletí. Jednou z nich je tendence dělat nesmyslná, nevysvětlitelná gesta.

Britský politický establishment se obává, že pokud dojde v důsledku brexitu bez dohody k vyprázdnění obchodů, k rozkladu ekonomiky a k vysoké nezaměstnanosti, vyvolá to v Británii pouliční nepokoje. Možná tím ale naopak Angličané budou nadšeni!!

Problém je, že stále větší množství Angličanů, kteří se začínají v nynější krizi přiklánět k "řešení" "Just leave" - "Prostě odejděme!", vůbec neřeší otázku JAK to učinit. Británie má s Evropskou unií přibližně 700 provozních smluv, které definují spolupráci země s EU v nesčetných hospodářských a sociálních oblastech. Odchod Británie z EU bez dohody znamená likvidaci těchto provozních smluv bez jejich jakékoliv náhrady. Například: Přibližně 40 000 britských kamionů pravidelně přiváží z Evropské unie do Británie potraviny a léky, na nichž je Británie ze 70 procent závislá. Po odchodu Británie z EU bez dohody přestává povolení pro tyto kamiony jezdit na území EU platit. Dnem 29. března 2019. Angličané, kteří argumentují, "Prostě hned odejděme!" tohle vůbec neřeší.

 
 


John Harris byl nedávno na setkání majitele řetězce restaurací Weatherspoon Tima Martina, který je jedním z takovýchto iracionálních stoupenců čistého brexitu. Zamýšlí se nad rostoucí vlnou národoveckého odporu v Anglii:

Hlavními argumenty při tomto setkání bylo: Za druhé světové války stála Británie sama proti celé Evropě. Proč ne dnes? Prosperovali jsme před vstupem do EU v roce 1972, proč ne dnes?

Minulý čtvrtek při diskusním pořadu v televizi BBC pozvané publikum nadšeně reagovalo na návrh probrexitové novinářky Isabel Oakeshottové, aby Británie odešla z EU bez dohody okamžitě. To, co se děje, je zjevné: mnoho lidí nyní podporuje katastrofické řešení odchodu Británie z EU bez jakékoliv oficiální odhody. Angličané nyní stále častěji reagují: "Musíme odejít z EU hned teď." "Musíme bezodkladně z EU vypadnout." "Proč prostě všechno rovnou neopustíme?"

Motivací těchto postojů je strašlivá logika, spojená se vzdornou nevědomostí. Tito lidé neustále opakují lživou propagandu, kterou jim vštěpili čelní stoupenci brexitu, totiž "EU potřebuje Británii daleko víc, než my potřebujeme ji", "budeme svobodní a nebudeme se už muset podřizovat diktátu Bruselu", "budeme znovu obchodovat se svými bývalými koloniemi" (ty o to vůbec nemají zájem a kromě toho obchod s nimi tvoří jen asi 7 procent britského zahraničního obchodu, jsou daleko!).

Nejvíce fascinujícím prvkem lidové touhy odejít z EU bez dohody je vzdorné odmítnutí veškerých varování, že jde o pád do katastrofy. V tomto smyslu podpora pro odchod Británie z EU bez dohody se rovná původnímu "Jděte všichni do prdele!", což motivovalo původní hlasování v referendu o brexitu.

Důležitý je genderový aspekt. Podporu odchodu Británie z EU bez dohody projevují především muži. Ve hře je agresivní maskulinita, podobná chování Donalda Trumpa. Touha po politice "všechno, nebo nic", touha po vytvoření nepřátel a nekonečných konfliktech, agresivní nostalgie. Částečně jsou tyto postoje ostudně mizogynské, jsou součástí machistické tuposti, která je založená na přežívajiících hierarchiích výsad a přechází do rasismu. Avšak je v tom také prvek, který by měl vyvolávat soucit: touha po zmizelém světě, kdy muži byli oceláři, horníky a svářeči, a zoufalé hledání něčeho - čehokoliv - co by umožnilo dnešním lidem dělat totéž. Vládne romantismus, že obklíčená pobrexitová Británie si vznešeně poradí sama se sebou bez zásahů Bruselu.

Ve hře jsou faktory, které jsou provázány s Anglií a národními charakteristikami Angličanů, které existují už dlouhá staletí. Jednou z nich je tendence dělat nesmyslná, nevysvětlitelná gesta. Projevovalo se to ve všem, od nepokojů v 18. století až po punk rock ze sedmdesátých let dvacátého století. Perfektně to vyjádřil mladý muž jménem Johnny Rotten v písni Anarchy in the UK: "Nevím, co chci, ale vím, jak to získat." Tyto věci v Anglii čas od času explodují, ale Angličané jsou trvale ovlivňováni představou ostrovního národa, svůdným mýtem Anglie, která stojí sama a trvale nedůvěřivým postojem vůči Evropské unii.

V současnosti funguje mainstreamová politika na základě předpokladu, že pokud by došlo k odchodu Británie z EU bez dohody, fronty kamionů a prázdné obchody by vyvolaly veřejné nepokoje a vážně by poškodily vládnoucí Konzervativní stranu. Nejsem si tím tak jist, píše autor. Pokud by skutečně došlo o tomu, co EU charakterizuje jako "chaotický odchod", hromadná touha Angličanů prostě odejít a těšit se z fantastické představy vlastní země-oběti, která bude bojovat o přežití, bude pravděpodobně daleko populárnější, než mnozí předpokládali. Odchod Británie z EU bez dohody by potvrdil, že britská politika vstoupila do oblasti temného surrealismu, a že referendum dne 23. června 2016 byl teprve začátek.

Podrobnosti v angličtině ZDE
 

0
Vytisknout
13026

Diskuse

Obsah vydání | 24. 1. 2019