Co Západ v Sýrii zpackal?

16. 3. 2018

Válka v Sýrii nabízí celou řadu "Co kdyby...?", píše Kersten Knipp. Existuje jedna pro západní země zvlášť důležitá - ta, co definuje, jak na tento konflikt reagovaly. Jak by se tato válka vyvíjela, kdyby Západ zasáhl jiným způsobem?

  Z dnešního pohledu je příběh zapojení Západu do syrské občanské války především příběhem ztracených příležitostí. Nejznámější z nich proběhla v roce 2013, když se stalo zjevným, že Asadův režim může nasadit chemické zbraně proti civilnímu obyvatelstvu. Tehdejší americký prezident Obama varoval před překročením "červené čáry", ale tyto zbraně byly skutečně použity - a Obama neudělal nic. Ignoroval jedovatý plyn, nebo své předchozí varování, nebo možná obojí.

  Zdá se, že to mohla být poslední šance stanovit Asadovu režimu určité meze. Tehdy ještě nestál pod ochranou Íránu a Ruska, přinejmenším ne tak jako dnes. V té době stále ještě existovala určitá rovnováha sil, která by intervenci USA a jejich spojenců činila proveditelnou. Obama si nechal tuto příležitost ujít.

  Mohl mít k tomu dobré důvody. Americká intervence v Iráku proběhla dekádu dříve a už dávno se změnila v politickou, morální a propagandistickou katastrofu. Bezhlavá invaze připravená na základě záměrných lží způsobila, že USA vypadají jako arogantní, neoimperialistická mocnost - což je problém, z nějž se dosud nevzpamatovaly.

  Z tohoto důvodu by byla další intervence na Blízkém východě o deset let později - tentokrát v Sýrii - riskantní. V závislosti na tom, jak by se vyvinula, měla potenciál ještě více zničit americkou reputaci.

  Nicméně stejně obtížné bylo zvážit strategická rizika. Zůstávalo zcela nepředvídatelné, jak by taková intervence skončila. Bylo by možné Asada ovlivnit? Zahájili by Írán a Rusko invazi? A mohl tím Obama způsobit, že části islámského světa budou na jeho zemi ještě více nahněvány - šíité, ale možná také sunnité? Znamenala by intervence nové teroristické útoky v Evropě?

  Netřeba hovořit o tom, že by invaze mohla mít katastrofální důsledky. Ale stejné dilema se vztahuje na rozhodnutí nezasáhnout. Současná situace je dobře známa: Írán a Rusko intervenovaly v takovém rozsahu, že už není možné, aby Západ pomýšlel na jakoukoliv konfrontaci. Požadavky Washingtonu a evropských lídrů, aby se Asad vzdal, degenerovaly v prázdné řeči. Co Západ chce nebo nechce, to nemá žádnou váhu.

  Raná stádia konfliktu nezlepšilo, že Obama a jeho partneři nahradili hrubý intervencionismus nerozhodností. Ano podporovat povstalce - ale ne moc, kvůli obavě, že podpoříme ty špatné (jinými slovy, džihádisty). Místo abychom pomohli ukončit boje, tento přístup podpořil nespočet příslušníků opozice ve vedení války, která, z dnešního pohledu, byla prohrána dřív než začala. A zabiti nebyli jen tito ozbrojenci. Statisíce civilistů se také staly oběťmi strašlivého násilí prováděného s cynismem, jakého bylo v nedávných válkách sotva dosaženo, i ve srovnání se strašlivým 20. stoletím.

  Otázka zní, jak se z toho všeho poučit? Západní intervence vedené amatérsky skončily otřesným selháním, jak ukazují Irák i Libye. Je jasné, že Západ teď nemá na to podniknout dlouhodobou, konstruktivní vojenskou akci.

  Ale Západ nemůže takové úsilí prostě přenechat jiným. Írán a Rusko ovlivnili syrskou válku v takové míře, že co do cynismu je lze sotva překonat. Pro budoucnost - ačkoliv nikoliv v Sýrii, kde je příliš pozdě - to znamená, že za každým varováním musí stát rozhodná a dobře promyšlená akce, nebo že Západ musí zůstat zcela stranou. Řeči ničeho nedosáhnou. Jenom věci zhoršují.

Zdroj v angličtině: ZDE

0
Vytisknout
3044

Diskuse

Obsah vydání | 16. 3. 2018