Existuje obrana proti ruským hybridním útokům? Vítejte v gangsterské epoše

16. 3. 2018 / Karel Dolejší

Miloš Zeman "nevedl" prezidentskou volební kampaň například obřími billboardy; Vladimir Putin ji před nedělním "férovým" hlasováním "nevede" chemickým útokem na Sergeje Skripala a jeho dceru v britském Salisbury. V oblasti běžného práva není přiměřené obrany ani proti jedné z těchto "nevedených" kampaní.

Dalo se ruskému chemickému útoku na britské půdě předejít? - To je složitá otázka. Zahrnuje například rozsah konkrétních zpravodajských protiopatření britské strany po vraždě Alexandra Litviněnka v roce 2006; úroveň financování a úkolování britské kontrarozvědky; a konečně rozsah možné odvety, který by útočníka napříště od podobných akcí odstrašil.

Preventivní bezpečnostní protiopatření ovšem nelze "šponovat" donekonečna, a to jak z důvodů finančních, tak politických. Stoprocentně spolehlivá nebudou nikdy - mohou jen více či méně zkomplikovat darebáckému státu další vražedné hybridní útoky mimo jeho území. V konečném důsledku je tedy klíčový rozsah odstrašujících opatření (deterentu). Ten však funguje jedině tehdy, pokud útočník ví, že po jeho akci bude spolehlivě následovat protiakce minimálně stejného kalibru. Že ho útok bude nakonec velmi bolet. - A to se v britském případě stále nestalo. Dosud oznámená odvetná opatření, jejichž těžiště leží ve vyhoštění několika ruských "diplomatů" (čti špionů s diplomatickým pasem) z Británie, jsou velmi umírněná - a tudíž absolutně neúčinná.

Co jiného by Británie mohla udělat? Pokusit se prosadit oficiální cestou výrazné zpřísnění mezinárodních sankcí proti Rusku? V Evropské unii, z níž Británie odchází a její pozice je tam mimořádně slabá, existují členské státy s mimořádně silným ruským vlivem, jako je Maďarsko nebo Itálie. Hlas jediného z nich stačí Putinovi k tomu, aby se žádných ostřejších evropských sankcí vůbec nemusel obávat.

NATO? Premiérka Mayová není ochotna eskalovat s odvoláním na čl. 5 Severoatlantické smlouvy. Pravděpodobně ani nemůže; vyzývatel Jeremy Corbyn na ni ostře útočí argumenty přeloženými z prohlášení ruského ministerstva zahraničí - a už dosavadní postup označuje za údajně mimořádně přehnaný. Ve sporu britských zájmů se zájmy cizí nepřátelské mocnosti se Джереми Корбин vždy stavěl na stranu protivníka; dělá to celou svou politickou kariéru a bude tak postupovat i v případě, že se Britové rozhodnou zvolit ho příštím premiérem.

Mayová ovšem dokáže nařídit britské tajné službě odvetnou akci zhruba stejného kalibru na ruské půdě, u níž Británie pak popře svou odpovědnost - zcela stejně, jako Kreml drze popírá své autorství útoku s použitím látky, která se nikde jinde než v Rusku nevyrábí.

Jenže i to by bylo v konečném důsledku vítězstvím Vladimira Putina. Proč?

Cílem útoku revizionistické ruské mocnosti je především mezinárodní řád vybudovaný po 2. světové a studené válce. Řád založený na mezinárodních institucích a pravidlech platících po celém světě. Jestliže Británie nemá jinou možnost, než reagovat na ruskou hru také za hranicí pravidel, znamená to Putinovo vítězství. Posílí to věrohodnost jeho narativu o zákeřném Západu, který na Rusko připravuje útok. Posílí to věrohodnost jeho propagandistického obrazu Ruska coby obležené pevnosti, kde sice stále širší skupiny obyvatelstva propadají bídě, ale zbrojit jak o závod (sám se sebou) se ani na okamžik nepřestává. A na mezinárodní scéně to přispěje k podkopání pravidel, jimiž Západ zdůvodňuje své postavení v mezinárodním systému.

  Vítejte v gangsterské epoše, kde se na protiprávní čin nedá adekvátně reagovat jinak, než zase dalším protiprávním činem.

  Zabili jste mě strejčka, tak tady máte přes držku.

1
Vytisknout
4725

Diskuse

Obsah vydání | 20. 3. 2018