Za kulturu lihovější

12. 3. 2018 / Karel Dolejší

čas čtení 4 minuty
"Rektoři jsou příživníci. Studenti jsou pitomci, kterým havloidi vymyli hlavy. Umělci mají mlčet a nevyhlašovat veřejně svoje postoje, vždyť jsou jenom klauni, kteří mají bavit svatý Lid a jeho velesvatého Pána," píše Vladimír Kučera ZDE.
   

  Shrnul tak do tří vět hluboce zažrané názory zapšklého "levičákismu dolních deseti milionů" na podstatu kultury.


Režiséři nezachraňovali nezaměstnané. Rektoři se nebili za důchodce. Studenti neprotestovali proti exekučnímu byznysu. Proto je zcela pochopitelné, že lid hodlá prohnilou filmařinu nebo vysoké školství pomoci rozmlátit na cimprcampr.

Potíž je, že žádné kvalitní "lidové" umění tady pěkně dlouho nevzniklo - čím "lidovější" tvůrci zajímající se o dění "dole", tím zpravidla horší kvalita jejich podbízivé tvorby.

Problémem je, že akademický kapitalismus semlel řadu lidí v univerzitním prostředí velmi podobně, jako kapitalismus neakademický v jiných prostředích. O "lidovém vzdělání" přitom ve věku dezinformačních serverů raději ani nemluvme.

Argumentace by se tedy dala snadno obrátit a někdo by se mohl ptát: Proč se "lid" nezajímal o to, že "jeho" umělci často živoří? Proč se nestaral o proměnu vysokých škol v mašinu na produkci citací a kapitálu? Když nikomu nevadí, že vysokoškolský asistent bere nižší plat než pokladní v Lidlu, kde se bere přesvědčení, že má asistentovi ležet na srdci osud pokladní? Čím že je onen "asák" privilegován? 

Katastrofa vystupující pod názvem ČSSD v minulém volebním období pokračovala v dlouhodobé politice certifikovaných zbabělců, model "rozděl ty dole a panuj nad nimi". Když si totiž netroufnete regulovat a danit velký kapitál, pořád ještě můžete kanalizovat jím vyvolaný hněv na ty, kdo se něčím liší od "lidu" a nemohou se bránit, jako ti skutečně mocní. Takže štvete "lid" proti veřejnému nepříteli jménem živnostník. - Výsledek? Zisk 7,27 % hlasů.

Jde však jen o nepovedenou obdobu běžné ultrapravicové taktiky, která svádí vinu za to, co skutečně vyvolává sociální frustrace, na vybrané obětní beránky - Romy, bezdomovce, muslimy, uprchlíky. Prolhaný tisk. Pseudovzdělance. Neumělce.

Ve zlomovém období probíhajícího českého přechodu k "iliberální demokracii" by teoreticky měly jít staré rozmíšky stranou. Ale při pohledu nazpět, pokud je chování české populace během historických krizí vodítkem, mnoho důvodů k optimismu nenajdete.

***

Archetypální je druhorepubliková atmosféra, kdy se na pozadí všeobecné porážky otevřely dosud netušené možnosti k odreagování léta potlačované zlé krve. Přišel čas účtovat co nejsprostěji s vcelku průměrnými Čapky nebo Peroutkou, postavami poraženým režimem 1. republiky nesporně protežovanými. Byla to přece jejich vina, že nehledali důvody, proč "vykořisťovaný lid" či "utlačovaný národ" nesnáší kosmopolitní inteligenci nebo Židy.

I při invazi v roce 1968 obecně vzato takřka všichni prohráli. Přišel však také čas využít čistek k vyřizování osobních účtů, napráskání všeho možného i nemožného, co se stalo i nestalo, na potenciální konkurenty v oboru. Když je pošlou do kotelny, budu mít přece větší šanci na lukrativní pozici já sám...

Model se nemění: Katastrofa všech se opakovaně transformuje v osobní příležitost sám si cosi urvat a posunout se snad v klovacím pořádku o pár příček vzhůru - na úkor těch, kdo budou postiženi hůře, nebo dokonce zcela eliminováni ze hry o kariéru a kus žvance.

Během zapáleného líčení mechem obrostlých bolístek a mindráků lze naprosto nepozorovat právě probíhající vlastní transformaci v hyenu.

"Proč by na mne měli moji Češi střílet," říkával docela příčetně Reinhard Heydrich, dokud až z Londýna neposlali vycvičené komando.

Letos však žádné komando nepřiletí. Bude se tedy šít do nedostatečně lidových Čapků, co to dá.

2
Vytisknout
10224

Diskuse

Obsah vydání | 14. 3. 2018