...a nejhorší smrt je z vyděšení

4. 5. 2016 / Karel Dolejší


Velmi mnoho lidí přinejmenším intuitivně chápe, že se právě kolem nich „láme doba“; ale třebaže přitom mnohé zahlédají, velká většina nedokáže vůbec odhadnout, kam se proud dějin vlastně vydá. V atmosféře všeobecného podráždění a bezradnosti, uprostřed rostoucích neurčitých obav ze změn náhle obrovsky narůstá význam těch, kdo „vždycky věděli, co přijde“ - politických sekt hlásajících válku civilizací, světovou revoluci, druhý příchod Ježíše Krista či slovanské vzájemnosti, a činí tak nejpozději už od zavedení gregoriánského kalendáře.


Jistota, s níž politické sekty vyhlašují, co se údajně nevyhnutelně musí stát, na mnohé působí fascinujícím dojmem. Právě proto jsou ochotni často přehlížet i nejkrkolomnější racionalizace, jež umožňují nabízet prakticky nezměněné ideologické zboží desítky, ne-li rovnou stovky let.

Něco z budoucnosti lze sice opravdu zahlédnout poměrně zřetelně, ale nedává to úplný obraz. Pokud se nic podstatného nezmění, většina starších bude nadále hlasovat ve volbách s nostalgickou vzpomínkou na minulý režim a potáhne zemi na východ. Teprve za mnoho let se demograficky prosadí méně početné mladší ročníky. Ale ačkoliv jde o model, který dlouho funguje v Moldavsku, plyne z něj pouze základní obrys budoucích politických sporů, nikoliv jejich podrobný konkrétní obsah nebo forma. Pokud za nadšeného potlesku údajně levicové ČSSD bude sílit vliv Číny, podobně jako v afrických zemích se stejnou ekonomickou „výhodou“ poroste paralelně tlak na výraznou redukci práv zaměstnanců. Ale to je opět jen jediný rozměr celé věci...

Ať už politické sekty tvrdí cokoliv, jejich prognózy se mohou začít alespoň částečně plnit pouze tehdy, pokud jim občanstvo bezstarostně přenechá moc - a s ní kapacitu aktivně formovat budoucnost. V opačném případě relikty pochybných dávných analýz úplně jiných historických podmínek budou dočasně působit jen jako šidítko, zdroj psychologické úlevy ve velmi úzkém smyslu chápaného gehlenovského odlehčení (Entlastung). Pokud se rozhodnete sami sobě předstírat, že svět je mnohem jednodušší než ve skutečnosti a vše v něm je osudově předem dáno, může to na malou chvíli zbavit pochybností a stresu z rozhodování se mezi příliš mnohými alternativami. Takovou úlevu nelze podceňovat. Na druhé straně však z ní neplyne vlastně vůbec nic, pokud jde o řešení nebo i jen dlouhodobě použitelné vysvětlení situace.

Je docela možné, že stojíme na začátku období, v němž začne probíhat proces redukce složitosti stávající globalizované společnosti. I pak by ovšem zjednodušení bylo teprve konečným výsledkem, nikoliv nějakým předběžným východiskem. I tehdy by svět zůstal ještě dlouho komplikovaný, bez možnosti úspěšně se v něm orientovat s pomocí ideologických reliktů jiných historických situací.

Při všech zjevných omezeních a determinacích (některé možnosti jsou předem spolehlivě vyloučeny, například nekonečný ekonomický růst) se otvírá značný prostor pro historickou náhodu, jejíž výsledek je každopádně neodhadnutelný a nespočitatelný. Pokud se ovšem takové možnosti z hrůzy před neurčitostí už dopředu nevzdáte, ve jménu hmatatelné jistoty...

0
Vytisknout
3217

Diskuse

Obsah vydání | 5. 5. 2016