Život v Aleppu: Proč bych se měla bát?

3. 5. 2016


Helena, 10 let: Bála jsem se, že jeden z učitelů mě chytí a zabije mě. Bála jsem se, že mě vezmou do sklepa a usmrtí mě tam. Měla jsem pocit, že mě mohou zabít každou chvíli.

Helenin otec se v době, kdy začaly protesty proti Bašaru al Asadovi, přidal k syrské revoluci.

Helena: Mezi mnou a mými přáteli začalo být velké napětí. Měla jsem je ráda, ale když viděli mého tatínka, jak mluví v televizi, nebo na demonstraci, opustili mě.

Většina škol v městě Aleppo byla uzavřena nebo zničena.

Helena: Chci prostě jen, aby moji sourozenci byli šťastní. Aby vnímali ducha dětství, atmosféru hraní si.

"Podívejte se na mě! Nesmějte se! No tak!"

Otec Heleny: "Tak dělejte, panebože!"

Helena a její rodina zůstali v Aleppu. Její otec stojí v čele brigády umírněných vzbouřeneckých bojovníků.

Helena: "Ostřelovač nám každý den střílel na balḱón. Střílel na maminku, když tam věšela prádlo. Ale my jsme se mu dál protivili. Nebojíme se, že je tatínek pryč. Budeme žít a zemřeme s naším tatínkem. S tatínkem zvítězíme. Budeme jíst a pít s tatínkem. Proč bychom ho měli opustit? Já už se ničeho nebojím. Nebojím se. Je tu se mnou moje rodina. Mí sourozenci, celá Svobodná armáda. Proč bych se měla bát? Proč"

0
Vytisknout
2024

Diskuse

Obsah vydání | 5. 5. 2016