Jak Rusko nahrazuje fyzickou válku válkou psychologickou

10. 4. 2015

Nejjednodušeji se dalo Margo Gontarové řešit problém mrtvých dětí. Byly na všech jejích počítačových obrazovkách - na zpravodajských serverech a na sociálních médiích pod palcovými titulky, které tvrdily, že děti byly zavražděny ukrajinskými fašistickými gangy, vycvičenými Severoatlantickým společenstvím. Bylo to začátkem roku 2014, Krym zrovna okupovali vojáci, kteří se zdáli být ruští, ale neměli ruské výložky a Vladimír Putin světu řekl s úsměškem, že to Rusové vůbec nejsou.

Gontarové se většinou podařilo najít původní fotografie mrtvých prostřednictvím vyhledávání na Googlu. Některé fotografie byly z jiných, starších válek, jiné byly ze scén zločinů, které neměly nic společného s Ukrajinou, některé byly dokonce z hraných filmů.

Ale někdy to začalo být složitější. Zpravodajství v ruské státní televizi se začalo naplňovat obtloustlými plačícími ženami a starými muži, kteří vyprávěli o tom, jak ukrajinští nacionalisté bijí rusky mluvící lidi. Tito svědci se zdáli být zcela autentičtí. Jenže pak Gontarová začala nacházet stejné obtloustlé plačící ženy a stejné zraněné muže v různých zpravodajských relacích a v každé z nich byli identifikováni jako různí lidé. V jedné reportáži byla jedna žena "obyvatelkou Oděsy", v jiné reportáži byla "matkou jednoho vojáka", v další reportáži byla "obyvatelkou Charkova", jindy zase byla "protimajdanskou aktivistkou".

V červenci po sestřelení malajského letadla MH17 nad východní Ukrajinou prohledala Gontarová internet a našla fragmenty ruských konspiračních teorií. Našla účet na twitteru, údajně provozovaný jedním leteckým dispečerem, který uviděl ukrajinská armádní letadla sledující malajsijské letadlo, avšak nemohla najít žádné důkazy, že tento letecký dispečer vůbec existuje. Našla desítky serverů v ruštině a v angličtině, které najednou jedním hlasem tvrdily, že malajské letaadlo MH17 sestřelily Spojené státy ve snaze sestřelit Putinovo prezidentské letadlo. Proruští "vzbouřenci" na Ukrajině dokonce tvrdili, že malajské letadlo bylo před startem naplněno mrtvolami. Všechny tyto historiky byly zjevně sestaveny nepořádně, jako by jejich autorům vůbec nezáleželo na tom, že lidem dojde, že lžou, a že jen chtěli odvést pozornost lidí od skutečnosti, že letadlo sestřelili Rusy podporovaní bojovníci.

Gontarová a její server StopFake se brzo stal součástí celého problému. Ruská média ho totiž začala citovat, avšak argumentovala, že Gontarová prezentuje zfalšovanou historii jako pravdu, ne že naopak odhaluje lži. Bylo to, jako kdyby se viděla v zrcadle vzhůru nohama. Měla z toho pocit závrati.

Občas se snažila najít útočiště v západních médiích, aby v nich našla pevnou půdu pod nohama, ale ta jí tam také začala ujíždět. Kdykoliv třeba BBC zveřejnila nějakou informaci, z povinnosti zároveň prezentovala i opačný úhel pohledu - zuří fašisté, je to západní spiknutí, a tak dále - aby byla zpráva vyvážená. Gontarová se začala obávat, že její hledání jistoty je zřejmě nemožné.

***

Loni jsem našel, píše Peter Pomerancev, ruskou příručku s názvem Informačně-psychologické válečné operace: Stručná encyklopedie a referenční průvodce. Vydání z roku 2011, jehož autory byli Veprincev a další a vyšlo v moskevském nakladatelství Hotline-Telecom, si můžete zakoupit na webu za 348 rublů. Kniha je zamýšlena pro "studenty, politické technology, státní bezpečnostní služby a státní úředníky".

Používání informačních zbraní, argumentuje se v této publikaci, "působí na cíle jako neviditelná radiace". "Obyvatelstvo ani netuší, že je manipulováno. A tak stát nezapne své obranné mechanismy. Informační válka je poddajná. Nikdy nemůžete předpovědět úhel či nástroje útoku."

495 stránková encyklopedie obsahuje úvod k informačně-psychologické válce, a popisy strategie defenzivních a ofenzivních operací, včetně "operačních podvodů" (maskirovky), "programově-matematického vlivu", "dezinformací", "napodobování", "televizního a rozhlasového vysílání". V "normální válce", vysvětluje encyklopedie, "je vítězství buď dosaženo, nebo ne. V informační válce může být vítězství částečné. Několik soupeřů může bojovat o určitá témata v rámci občanova vědomí."

Podle této encyklopedie není informační válka o přesvědčování, ale daleko více o "ovlivňování sociálních vztahů" a o "kontrole nad zdroji strategických rezerv".

Postupně však podivný jazyk této encyklopedie začal dávat smysl. Od ukončení studené války se Rusko zoufale snaží vyrovnat se schopnostem USA a jejich spojenců. V roce 1999 přiznal maršál Igor Sergejev, tehdejší ministr obrany, že Rusko nedokáže Západu konkurovat vojensky. Namísto toho, argumentoval, se musí zaměřit na hledání "revolučních cest" a "asymetrických směrů". Během minulého desetileté začali ruští vojenští a výzvědní teoretikové rozpracovávat hlubší teorie o nehmotné válce. Tvrdí, že je Rusko už právě terčem takového útoku, od západních nevládních organizací a od západních médií.

V roce 2013 tvrdil šéf generálního štábu armádních jednotek Ruské federace Valerij Gerasimov, že je nyní možné porazit nepřátele prostřednictvím "kombinace politických, hospodářských, informačních, technologických a ekologických kampaní". Bylo to součástí vize války, která se neodehrává na fyzickém bojišti, ale v tom, čemu ruští teoretici říkají "psychosféra". Tyto budoucí války se nebudou vést na bojištích, ale v lidských myslích.

Kreml nyní začal dávat obrovský význam na "psychosféru" jako bojiště války. Informační operace už nebyly jen pomocné, staly se samy cílem a účelem. Jak píše zmíněná ruská encyklopedie: "Informační válka ... v mnoha případech nahrazuje tradiční válku."

Kompletní článek v ruštině ZDE

Kompletní článek v angličtině ZDE

0
Vytisknout
6480

Diskuse

Obsah vydání | 14. 4. 2015