O válkách v "psychosféře"

11. 4. 2015 / Karel Dolejší

Peter Pomerantsev publikoval v Guardianu rozsáhlý esej věnovaný probíhající ruské propagandistické a psychologické válce ZDE, shrnutí v češtině ZDE. To je přesně ten typ aktivit, který se nyní primárně týká českého prostoru - a opatření jako znovuzavedení povinných odvodů do armády ZDE v žádném ohledu nepředstavují adekvátní reakci na podobné hrozby. Naopak, mohou dokonce spadat do rámce předem zamýšlené "reflexivní kontroly" chování protistrany.

Avšak popořádku. Pomerantsev načrtává charakteristické parametry války v "psychoprostoru", jak tomu ruští "političtí technologové" říkají. Patří k nim ve stručnosti:

  • Velkovýroba "příběhů" nezamýšlených jako věrohodná verze událostí, ale čistě jako "aktivní opatření" za účelem likvidace racionální rozpravy. Kdo si nedá pozor, rychle zjistí, že by nedělal nic jiného než vyvracel desítky ruských dezinformací, které je ovšem možné vyvrátit, nicméně tím se právě dosahuje zamýšleného účelu. Informační prostor je přesycen nejfantastičtějšími výmysly typu "MH17 sestřelil ukrajinský bitevník neschopný vodorovného dopředného letu na dané letové hladině". Přitom způsob, jakým jsou západní novináři naučeni pracovat, je vede k tomu, že i sebenesmyslnější ruskou historku automaticky zahrnou do zpráv jako "alternativní" názor. Formalizované a rutinní pojetí vyváženosti vede nakonec k tomu, že je zničena samotná idea dokazování - a vše se jeví jako úplně stejně (ne)věrohodné.
  • Pomerantsev odkazuje na ruský manuál pro psychologické operace ZDE v némž se uvádí, že "informační zbraň" působí jako "neviditelné záření", jež obchází "biologické" reakce a nespouští obvyklé sebeobranné mechanismy. Lidé si často vůbec neuvědomují, že se "na nich" takto pracuje, uvádí manuál. Přitom samotná informační válka v současném ruském pojetí už není žádným pomocným nástrojem vojenských operací, ale naopak "směrem hlavního úderu". Případné vojenské operace jsou zpravidla jen velmi pozdním plodem takového úsilí.
  • Hlavním taktickým pojmem ruské informační války je "reflexivní kontrola" vykonávaná v rámci pojetí "algebry vědomí". Reflexivní kontrola představuje podsunutí speciálně připravené informace protivníkovi, o němž je známo, že na ni bude mít sklon reagovat předem vypočítaným a žádaným způsobem. To předpokládá znát dobře protivníka a být schopen ho vyprovokovat k jednání pro mě výhodnému. Třeba takovému, při němž plýtvá nepříliš hojným kapitálem loajality občanů na úsilí, jež představuje v důsledku jen ohromné maření prostředků a energie a případně ještě vyvolává vnitrospolečenské konflikty.
  • Ruské pojetí "pravdy" je založeno na distorzi postmoderního relativismu, rezignuje na "objektivní" novinařinu a ověřování "příběhů" jejich konfrontací s fakty. Místo toho razí tezi, podle níž "všechny příběhy jsou pravdivé" a nelze mezi nimi rozhodnout na základě nestranného dokazování. Nejde o to přinášet věrohodné zprávy, ale provádět "lingvistické sabotáže infrastruktury rozumu", na jejichž konci stojí naprostá nerozhodnost a neschopnost říci, jak se věci vlastně mají.
  • Konspirační přístup podsouvaný ruskými médii výborně odpovídá současným velmi rozšířeným potížím s kolektivní identitou, jakými ve zlomové době trpí například Francouzi, Maďaři nebo Slováci ZDE. Lidé, kteří už netuší, čemu mohou věřit, mají sklon uvěřit čemukoliv. Velmi tomu nahrává i specifická psychologie ultrapravicových skupin, které tvoří v Evropě ruské spojence. A ovšem také dobová móda namísto hledání odpovědí na otázky vidět "pravdu" v tom, že se prostě vyprávějí skandální historky - třeba že Barack Obama je "ve skutečnosti" muslim bez amerického občanství.
  • Pomerantsevem citovaný manuál pro informační válku zmiňuje dva hlavní přístupy. První ještě uznává, že existuje primárnost objektů v reálném světě. "Strategičtější" přístup však "dává přednost informacím před objekty". Vnutit vlastní narativ je zde důležitější než to, že je absolutně nepravdivý.

***

Během války v "psychosféře" není příliš důležité, kdo má čistě vojensky navrch, protože i tak lze válku prohrát. Možná by na to měli myslet také vojenští plánovači, kteří nepotřebují vymýšlet megalomanská opatření nad rámec promyšlené koncepce obrany Pobaltí.

Místo toho je důležité vynalézat způsoby, jak čelit informační válce, na jejímž konci máte být ochromeni neschopností rozhodnout se, co je vlastně pravda - a co bylo jen účelově fabrikováno za účelem manipulace.

0
Vytisknout
5312

Diskuse

Obsah vydání | 14. 4. 2015