Pražská média a pražští intelektuálové nebezpečně destabilizují Českou republiku

13. 3. 2015 / Jan Čulík

Problémem je ideologické vnímání situace. Lidé nejsou schopni analyzovat fakta bez ideologických klapek na očích, vnímají je pouze jako signály přislušnosti k určitému davu. Je to nesmírně nebezpečné.

Pražský univerzitní učitel, rusista Martin Putna, před několika dny vyslovil v České televizi pozoruhodně demokratický výrok: „Lidé, kteří šíří kremelskou propagandu, jsou zrádci a patří před soud.“

Tím by tedy demokracie a právo na svobodné vyjádření názoru v České republice končila, pokud tedy někdo může brát názor podivína, který vystupuje v internetových videích v papáše a pohrdavě tam zesměšňuje cokoliv, co je ruské, nebo který vystupuje na veřejných akcích s transparentem o tom, že on je ta buzna.

Na podivínských výrocích Martina Putny by nezáleželo, kdyby nebyly příznakem hlubšího, daleko závažnějšího problému.

Česká média, která se vlastně nikdy neosvobodila z normalizační agónie sedmdesátých a osmdesátých let, jen k ní přidala bulvární excesy, nejsou bohužel schopna analyzovat nynější situaci v Rusku a na Ukrajině seriozně a objektivně. Propadají nacionalismu, který se projevuje ostře protiruským rasismem.

Sleduju česká média jen velmi krátkodobě, při svých návštěvách v České republice, musím však říci, že po pěti vteřinách poslechu rozhlasu či sledování české televize zuřím. Kdybych byl této propagandě - na jakákoliv témata - vystaven trvaleji, propadl bych samozřejmě syndromu normalizačního Rudého práva - které psalo o tom, že na Západě lidé hladovějí v ulicích, tak si Češi, kteří se tam nemohli vypravit a ověřit si to, vzdorně utvořili opačný názor, že totiž komunisté v Rudém právu musejí lhát, a na Západě je tedy ráj. A po pádu komunismu r. 1989 v tehdejším Československu nastane automaticky ráj i v Čechách - vždyť to říká i pan profesor Klaus!

Syndrom Rudého práva ze sedmdesátých a osmdesátých let způsobil, že se v ČR lidé nedozvěděli, jak opravdu funguje demokracie. Že je to sporný politický systém, který je jakž takž k životu pouze tehdy, když většina občanů ve společnosti neustále aktivně vystupuje na obranu svých politických i hospodářských práv. Že ani na Západě nelétají holubi nikomu do úst, pokud nějaká země jako poválečné západní Německo dosáhla vynikajícího hospodářského úspěchu, dosáhla toho jedině tvrdou a usilovnou dlouholetou prací a civilizovaným jednáním vůči spoluobčanům. Ne, tohle nikdo v České republice po pádu komunismu neřešil. Všichni na základě syndromu Rudého práva věřili, že život na Západě je luxus a nemá chybu a teď to nastane i u nás, aniž bychom museli hnout prstem. Čeští disidenti, včetně Václava Havla, po roce 1989, nezačali aktivně hájit demokratická práva a nepostavili se na obhajobu nejslabších členů společnosti. Naopak se uvolnili a řekli si, že už nemusejí dělat nic, vždyť zvítězili, a dokonalý systém už tu bude existovat bez jakéhokoliv úsilí navěky.

Jenže ono to tak samozřejmě nebylo. Systém nebyl a není dokonalý a nikdo se za poslední čtvrtstoletí v České republice nepostavil na obranu základní slušnosti, základních práv a civilizačních norem. Takže lidi, kteří čekali ráj, byli zklamáni. A z toho, že jejich nečinností vznikl v jejich zemi nelidský režim, obviňují Západ, i když je to vina jejich vlastní, osobní nečinnosti. Nikdo na Západě Čechy nenutil, aby si vytvořili ve své republice takový systém, jaký tam dnes existuje, s mafiány, parazity, exekutory a nelítostností úřadů.

V posledních letech proběhl v Rusku velmi podobný, i když poněkud drastičtější proces jako v České republice. Skupina neskrupulózních jedinců utvořila mafii a zemi si ukradla a vysává a vydírá ji ve svůj prospěch. V čele té skupiny stojí Vladimír Putin. Podle odhadů se na provozu této mafie podílí asi milion lidí, což je méně než půl procenta ruského obyvatelstva. Ostatní na to civí s překvapením, mnozí, aniž by si uvědomili, co se v poslední době děje. Prostí lidé se nechají ovlivňovat propagandou, a jestliže drtivá většina nejvlivnějších sdělovacích prostředků je pod vlivem vlády (ať už násilným, nebo jen v důsledku nekritického naivního entuziasmu novinářů, jak tomu bylo v České republice v devadesátých letech), když vám ta média tvrdí, že Václav Klaus je geniální ekonom a Vladimír Putin geniální politik, většina občanstva tomu bude po určitou dobu věřit.

Putinova agresivita z poslední doby samozřejmě narušuje to, co čeští nespokojenci ve své zemi vidí jako monolitní hegemonii Západu. Jenže ony rozvinuté západní demokracie nikdy nebyly monolitní, to jen čeští nespokojenci extrapolují svou zkušenost z České republiky neústrojně do západní Evropy. Na Západě vládne v médiích dynamický pluralismus, v poslední době ještě silně zvýrazněný nezávislými internetovými servery a sociálními sítěmi.

Obraz jednotného, dokonalého Západu, kapitalistické hegemonie, jejíž máme tu čest být součástí, vytvářejí pražská média. Těm nynější postoje ruské vlády obraz této hegemonie narušuje, a tak pražská média dělají to jediné, co umějí a co si přinesla z normalizační éry: dští síru na ruský režim. Čeští občané, nespokojení s formou kapitalistického systému, jak vznikla v ČR, mají s pražskými "pravicovými" novináři společné právě to, že věří spolu s nimi, že taková západní hegemonie existuje, a jsou tedy rádi (je to onen syndrom Rudého práva), že ji Putinova mafie narušuje.

Jenže skutečnost je jako obvykle složitější. Neexistuje žádné jednotné západní protiruské spiknutí. Existuje jen skupina navzájem rozhádaných států a mocností, kteří se mezi sebou svářejí o různé ekonomické a politické výhody a nemají ani chuť ani vůli k jakémukoliv vojenskému adventurismu. Prolistujete-li západními médii, třeba i jen na internetu, zjistíte, že zas tak obrovský zájem o to, co se děje na Ukrajině a v Rusku v nich není. Informace z Ukrajiny jsou dnes třeba v britských médiích asi tak na desátém místě. Západ se především zajímá jen o sebe. Znovu jsem ve středu jednal na jakýchsi britských školských úřadech o případné možnosti projektů o střední Evropě pro informovanost ve školách. Naprostý nezájem.

Stejný západní nezájem je i o vraždění v Sýrii: tam za poslední tři roky zahynulo za nečinnosti Západu 210 000 lidí a vzniklo 3,8 milionu uprchlíků.

Česká média a lidé jako Putna, požadující "kriminalizaci šiřitelů ruské propagandy v ČR" svou zaujatostí a jednostranností jen rozšiřují množství českých sympatizantů dnešního režimu Vladimíra Putina. Nechápu, jak může Putinovu vládu podporovat česká levice, vzhledem k tomu, že Putinův režim je ostře kapitalistický a ultrapravicový.

Vznikající proruská kolona v České republice je však pro zemi skutečně docela vážným destabilizačním prvkem. A mohou za to do značné míry česká média. Kdyby se snažila analyzovat situaci v Rusku tak, že by bylo zjevné, že zastávají neutrální a nestranný postoj, lidi by se ze vzdoru nepřidávali na stranu Ruska, což může být pro Českou republiku skutečně nebezpečné. Už vidím proruské hlasy na Facebooku, které požadují omezení práv homosexuálů a ještě silnější omezení práv žen v ČR, než jaké tam už existuje.

Asi by bylo záhodno především analyzovat, proč stoupenci Vladimíra Putina v ČR dospěli k těmto dost šíleným, pro svou zemi nebezpečným názorům. Jistě máme kritizovat Západ, avšak nyní vzniklo přímé nebezpečí České republice, a to z Ruska, a je opravdu těžké argumentovat, že je to v důsledku "nepřátelství" ze Západu, spíš je důležitější uvažovat, co s tím dělat.

Celá řada mezinárodních analytiků poukazuje na to, že Putinovou nynější strategií je oslabit a rozdělit Evropu, případně zlikvidovat Evropskou unii. A taky se mu to pěkně daří, viz financování Marine Le Penové z Moskvy a systematická podpora ultrapravicových a ultralevicových skupin po celé Evropě, jejímž cílem je destabilizace EU.

Dnes v pátek bude BBC vysílat analýzu uznávaného ekonomického redaktora Roberta Pestona o tom, jak je Francie před naprostým hospodářským krachem.

Pokud má Peston pravdu, a k tomu krachu se přidá volební vítězství Le Penové a odchod Francie z EU, a posílení ultrapravicových tendencí v západních zemí, jak se to Vladimíru Putinovi a Alexandru Duginovi velmi líbí, Česká republika bude mít velmi zajímavé časy, zejména už proto, že o ní nikdo neví, nikdo se o ni nezajímá a nikdo se za ni nebude zasazovat. Až bude Le Penová zvolena prezidentkou, vystoupí Francie z Evropské unie a uprostřed tamějšího hospodářského chaosu se tam rozšíří hodnoty Front National, jako je diskriminace homosexuálů a cizinců a vzývání tradiční rodiny a nacionalismu.

V Británii právě požaduje Nigel Farage ze strany UKIP, aby byly zrušeny zákony, zakazující rasovou diskriminaci, a britští zaměstnavatelé měli právo dávat při zaměstnávání lidí přednost domácím Britům.

V situaci rychle se destabilizující Evropy je postoj některých příslušníků české levice sebevražedný. Nejenže si Česká republika nevytvořila strategii v rámci kulturní diplomacie pro získávání informovaných spojenců v obyvatelstvu západní Evropy, ale teď ještě část českého obyvatelstva poněkud neodpovědně podporuje agresivní a expanzivní Rusko jako protiváhu vůči domácímu kapitalistickému systému, s jehož nedostatky jsou právem nespokojeni. Jenže ono může vzniknout něco daleko horšího, než v Česku už je. Češi by spíš měli svou energii zaměřit na obranu své země a na zlepšování jejího prostředí. Podporou agresivní zahraniční velmoci, protože se jim nelíbí jiná vzdálená velmoc, to prostředí asi nezlepší.

Bylo by opravdu zajímavé přijít na kloub tomu, proč tolik lidí ve chvíli, kdy je Evropa zjevně ohrožena agresivitou Ruska, nadává Američanům, kteří nedělají na obranu Evropy ale vůbec nic...

Situace začíná být vážná a někteří Češi se úměrně tomu chovají stále víc jako pitomci, ohrožující svou vlastní bezpečnost. Rozumné střednědobé strategické uvažování ve vlastním zájmu úplně chybí.

0
Vytisknout
19445

Diskuse

Obsah vydání | 17. 3. 2015