Bezzubý útok ČSSD na ANO

14. 3. 2015 / Boris Cvek

Jednou z hlavních zbraní sociální demokracie proti hnutí ANO, jak jsem pochopil z projevů na jejím sjezdu, které prakticky nikdo neposlouchal a jejichž obsah pro samotnou volbu předsedy a místopředsedů neměl asi žádný význam, je to, že sociální demokracie má své „demokratické mechanismy“, které zabrání tomu, aby nějaký kandidát získal 100% hlasů. Je to prý „kamenná“, tradiční strana.

Není spíše zkamenělá? Úctyhodnou tradiční stranou jistě byli i staročeši a není po nich ani památky. Sociální demokracie jako strana pokroku, jako ztělesnění masarykovského přesvědčení, že vývoj jde doleva, by měla nabídnout něco mladým a městským a středovým voličům. Pokud by sociální demokraté hlasovali podle projevů, pak naprostým odmítnutím Jiřího Dienstbiera tento program popřeli. Jenže ono je to všechno mnohem spíše o zákulisních dohodách.

Babiš ovšem dokáže také velmi snadno vygenerovat na příštím sjezdu ANO zbytečné „kritické“ projevy a „vnitřní pluralitu“ strany jako závoj pro zákulisní dohody. Oproti hnutí ANO má ČSSD navíc některé nevýhody, plynoucí právě z toho, že víme, jak „tradičně vládla“: od opoziční smlouvy přes Grossovo „myslím to upřímně“ až po nejvyšší uskutečnění autentické levicové politiky po česku, kdy Paroubek využil většinu, kterou měl s komunisty ve Sněmovně, k tomu, aby prosadil pastelkovné.

Vzestup hnutí ANO není postavený na reakci občanů na pravicovou politiku Nečasovy vlády, i když příklon doleva u občanů byl podle průzkumů veřejného mínění zřejmý ještě v létě 2013, kdy se zdálo, že levice má jistou většinu ve Sněmovně. ANO se vymezuje vůči celé polistopadové éře, včetně éry vlád sociálnědemokratických, jako éře korupce, rozvratu a obludné zlodějiny. Jaký je pak základní smysl socialistické politiky v Česku: tradice, nebo očista? Je pravda, že „akce čisté ruce“ patří k tradicím ČSSD, to byl myslím tehdy ten hlavní slib, kvůli němuž lidé volili Miloše Zemana. Jak to dopadlo, všichni víme.

Naprosto uznávám, že socialistická politika spočívá ve přerozdělování peněz a zlepšování postavení chudých lidí. Socialisté se často tváří, že podporou Dienstbiera a lidsko-právní agendy a právního státu musí ztratit své tradiční voliče, které zajímá zrušení zdravotnických poplatků, růst důchodů, minimální mzdy a nikoli tak abstraktní věci, jako je např. zákon o státní službě. V tom ohledu by velkou lekcí pro české socialisty mohl být projev slovenského premiéra Fica na jejich sjezdu, v němž tvrdil, že levicová politika jeho na Slovensku drtivě vítězící strany (v současnosti má jednobarevnou vládu) spočívá v tom, že omezuje daňové úniky a tyto peníze potom dává občanům.

Existuje totiž naprosto jasně přímý vztah mezi tím, že veřejné peníze se masivně kradou, aby sloužily jako zdroj obrovské moci pro nejrůznější zločince, a mezi tím, že chybí pro obyčejné lidi. Ten, kdo tuhle základní pravdu v Česku zdůrazňuje, je Andrej Babiš a jeho hnutí ANO, paradoxně nikoli sociálně demokracie. A lidé se asi jen těžko zbaví podezření, že když tohle není primární agendou české levice, je tato levice sama svázaná svou minulostí, v níž spolupomáhala vytvářet tenhle český kapitalismus, jak se projevil v metanolové aféře, ve Vrběticích atd.

On by Jiří Dientsbier se svým návrhem zákona o státní službě, podporovaném odbory a protikorupčními organizacemi, měl v případě, že by sociálně demokracie chtěla zlodějům brát a chudým dávat, získat jasnou podporu jako statutární místopředseda. Jenže to by nesměl mluvit před stranou, která se ve věci protikorupčního zákona spojila s TOP09 a ODS.

0
Vytisknout
4445

Diskuse

Obsah vydání | 17. 3. 2015