Zahlceni byrokracií

21. 3. 2014 / Jan Sláma

Zajímavý jev dnešní doby je skutečnost, že s rozvojem techniky, konkrétně informačních technologií, byrokracie neubývá, ale naopak přibývá - a to neuvěřitelně. Jeden příklad.

Tak jako mnoho jiných postižených jsem systémem byl nucen opatřit si nový řidičský průkaz. Proč, to nechápu. Patrně za to může nějaký výnos EU, která chce, aby všichni lidé za volantem měli v kapse stejně vypadající doklad. Asi z důvodů estetických nebo čert ví proč. Kdo se nepodrobí, bude potrestán. A hotovo.

Samozřejmě, jako většina jsem nechal výměnu až na konec roku. Ale už koncem listopadu jsem přece jen, vlivem masivní televizní kampaně sdělující, jak to úřady nestíhají, využil objednání přes internet. Ke svému překvapení jsem byl zařazen do termínu až na konec ledna.

Ovšem po Vánocích mi v televizi opět ukázali jak jsou příslušné přepážky prázdné a tak jsem se k té mně příslušné vydal. Lidí spousta. Automat na pořadová čísla mi sdělil, že kapacita toho dne je už vyčerpána. Co dělat, počkám tedy na konec ledna, kdy mám místo zajištěné. Určený den jsem se disciplinovaně dostavil, byl vyzván ke vstupu, předal tiskopis a za to, že jsem překročil Nový rok byl potrestán pokutou padesáti korun.

Pro dokument se mám dostavit za tři týdny. Tak dlouho to trvá. Týdny plynuly. Opět jsem si vyzvedl pořadové číslo a čekal. Přede mnou byli jen dva lidé. Ten první vstoupil, za okamžik vyšel a čekalo se dlouhou dobu. Pak naběhlo číslo toho přede mnou a děj se opakoval. Občan, vybaven novým řidičákem vyšel a já čekal a čekal. Konečně mé číslo. Vstoupím. Dvě okénka a dvě úřednice. Ta jedna stojí a kouká , ta druhá si vzala starý řidičák a dala mi nový. Proti podpisu. A konec. Chvíli jsem čekal venku co se bude dít. Ale stereotyp byl zachován. Opravdu vysoká produktivita! Už se nedivím, že je třeba tolik úředníků.

V minulosti mi bylo každý měsíc choditi s jistými dokumenty na úřady pro sociální a zdravotní zabezpečení. Mohl jsem sledovat vývoj ochrany byrokracie. Zprvu člověk přišel ke dveřím ,zaklepal a vstoupil. Předal příslušné dokumenty a odešel. Po nějaké době vnější kliku odstranili. Vstoupit náhle už nešlo. Už nešlo zastihnou úředníky při čtení novin, družné zábavě, popíjení kávy, hraní počítačových her a podobně. Ale už to vyrušení klepáním bylo kazem na dokonalosti a tak byl příchozí zastaven pořadovým číslem. A vyřízeno.

Někde ještě dokonalosti nedosáhli. Je to tam kde je pracovník viděn za skleněnou přepážkou a netrpělivý zákazník zlostně podupává, když vidí, že si ho nikdo nevšímá, zatím co úředník se zabývá něčím, co je patrně mnohem důležitější než s čím příjde občan osobně. Možná, že na tom často závisí osud lidstva.

Trochu překvapující je, že stejně jako státní úřady zvolily tento postup i banky. A ty státní nejsou a člověk by očekával, že k produktivitě budou mít jiný vztah. Není tomu tak. Vyzvednete pořadové číslo a čekáte. Pozorně sledujete tabuli, aby nedej bože hned po naskočení čísla nebyl úředník nucen čekat. Ale nic se neděje. Jste v bance sám, za přepážkami sedí pracovníci. Co dělají ví jen pán bůh, ale vás si nevšímají. Zde příchozí se občas zachová jinak než schlíplý občan na úřadě. Tady se přece jen trochu cítí jako klient, a tak si jde stěžovat k řediteli. Pak už je obsloužen rychle, ale příště je to to samé.

Věc se má asi tak, že to co obstará technika, třeba počítač, se provede ve zlomcích sekundy. Jakmile nastoupí role člověka začne se vše neuvěřitelně táhnout. Možná je to dobře. Představme si, že by oni úředníci zrychlili pracovní tempo. Najednou by vznikl veliký jejich přebytek. Vzrostl by počet nezaměstnaných. Vláda by se ocitla v nepříjemné situaci. Naopak současný stav, zvláště když se ještě trochu zdokonalí, umožní rozšířit stavy byrokratického aparátu. Zároveň bude vhodné na bedra občanů naložit nějakou další povinnost. Vyměnit si třeba poznávací značku nebo vyměnit občanský průkaz za nový s doplněním informace o náboženském vyznání. Řady nezaměstnaných maturantů ihned najdou práci a statistika se vylepší.

Přirozený odpor občanů časem poklesne. To by ovšem byla chyba, protože ten právě umožňuje, aby se úředníci za zvládnutí mimořádně obtížných úkolů mohli odměňovat zase mimořádnými odměnami o mimořádné výši.

Z jednoho starého filmu si pamatuji dvě scény. Jedna je z kanceláře, kde tucet písařek opisuje na stroji nějaký text. Ve druhé je telefonní ústředna a v ní řada mladých děvčat spojuje telefonní linky a informuje účastníky na konci drátu. Ten druhý případ je už zcela minulostí. Automatické centrály nahradily tisíce děvčat. Rozmnožit nějaký text není dnes vůbec složité. Snad proto se k psaní lidské řeči a jejímu množení přistupuje tak povrchně a nedbale. V minulosti bylo ,alespoň u nás, rozmnožení psaného slova podrobeno přísným pravidlům. Aby se mezi lidi nedostalo něco, co stejně všichni věděli, ale jakmile to bylo napsané získalo to na závažnosti. Takže blány, na které přes speciální kopírák byl text psán byly přísně evidovány a samotný rozmnožovací přístroj se zamykal.

Dnes si může každý napsat co chce a rozmnožit kolikrát chce i s pravopisnými chybami. O smysluplnosti a užitečnosti obsahu ani nemluvě. Možná, že právě ta snadnost vytvořit nějaký text, nějaký dotazník, tabulku k vyplnění, tiskopis hlášení, dnes tak zamořuje a trápí a otravuje postižené lidi.

K lenosti a pomalosti při provádění úředních úkonů přistupuje i další fenomén. Plánovité zdržování dějů. Lidé nemohou pochopit proč se tak neuvěřitelně táhnou soudní případy. Často tak dlouho, že promeškají promlčecí dobu. Systém vybavený řadou retarderů to umožňuje. Stejně tak funguje systém politický. Před volbami strany důvěřivým občanům něco naslibují. Něco, o čem vědí, že občany velice otravuje a zlobí, slíbí odstranit. Například všelijaké poplatky ve zdravotnictví. Později se ale občan dozví, že se tak možná stane, ale až více než za rok od vítězných voleb.

Proč všechny ty odklady? Protože systém je tak zařízen. Poslanecká sněmovna je tím proslulá. Všechna ta první, druhá a kolikátá ještě čtení. Projednávání ve všech možných výborech. Odklady a odklady. Nakonec je vše odloženo do ztracena. Dejme tomu, že u daňového systemu lze pochopit, že je vhodné, aby se měnil k celému příslušnému roku. I když v případě nutnosti lze provést cokoli a kdykoli. Právě v těchto dnech výročí německé okupace televize poukázala, jak tehdy během dvou týdnů byl vyřešen dlouho projednávaný problém jízdy vpravo.

Zaslechl jsem, že i předseda Hnutí Ano, už začíná rezignovat na model řízení státu jako podniku. V takovémto podniku -- státu, by totiž přišlo o placené zaměstnání nesmírné množství lidí, kteří se živí tím, že vlastně smysluplné děje zdržují a brzdí.

Zamyslíme li se nad současností vidíme, že činností, která je pro lidstvo nezbytná se zabývá stále menší množství lidí. Umožňuje to vysoká úroveň zvládání technologických procesů stroji, se stále menší potřebou lidské práce. A stejně jako s tím Palackého výrokem o Rakousku si lidská společnost vymýšlí a vytváří jakousi zástupnou činnost, která je jí dle záhadných pravidel o rozdělování výnosů honorována. Tuto činnost si pak lidé ještě sami úmyslně komplikují a zdržují po vzoru pana Ducháčka Vlasty Buriana, že všechny úkony se mohou provést až po uplynutí tak zvané Čekačky.

0
Vytisknout
9430

Diskuse

Obsah vydání | 25. 3. 2014