Jak správně přestat myslet, aneb Logo na mozku

27. 12. 2013 / Karel Dolejší

"Zdena je úplně nemožná. Zdena v zimě nosí kabát. Já tedy nikdy nebudu nosit kabát, jedině kožich, nechci být jako ona... Véna je pitomec. Véna pořád mluví o fotbale. Já tedy nikdy nebudu mluvit o fotbale, jedině o hokeji, nechci být jako on", i s takovou logikou se můžeme setkat. Stav světa je naprosto vedlejší, hlavně si na cestě ke korytu udržeti identitu. A pokud vlastně žádnou nemáte, náhražku získáte nejsnadněji tím, že se pořád dokola proti někomu vymezujete, na koho jste si jednou provždy promítli všechno, čeho se chcete zbavit. Nic přece není přednějšího, než se odlišit a identifikovat vždy s "pravým" opakem toho, od čeho se obsesivně odlišujete. To je ten správný a jedině přípustný způsob, jak přestat myslet.

V nedávné syrské krizi prosazovaly USA pod vlivem saúdské a izraelské lobby a pod vlivem vlastních ideologicky zaslepených neowilsoniánů katastrofální politiku podpory náboženských extrémistů proti relativně lepšímu sekulárnímu režimu schopnému alespoň základní náboženské tolerance a ochrany menšin. Když jsem tehdy hájil mnohem méně šílený postoj Ruské federace, lidé nekriticky věřící v americkou zahraniční politiku mě obviňovali z proruské zaslepenosti.

Uplynulo pár měsíců - a když jsem si dovolil kritizovat nezodpovědnou ruskou politiku v Evropě, která už není o nic lepší než americké přilévání oleje do ohně a začíná být dokonce objektivně nebezpečnější (protože USA se z Evropy stahují a rozhodně tu nehodlají svou zničenou a opotřebovanou armádou vést žádná ozbrojená dobrodružství), příslušníci církve svatého Vladimira mě bombardují přípisy, ve kterých tvrdí, že jsem zaslepen nenávistí proti Rusku.

Přesně tak to určitě bude. Německo do roku 2008 v NATO blokovalo snahy vypracovat plány obrany Pobaltí, protože se obávalo hostilní ruské reakce. Po válce v Gruzii však uznalo, že plán obrany Pobaltí se stal přinejmenším politickou nutností. (Co si budeme nalhávat, paranoidní ruský establishment má zpracovanou celou řadu mnohem méně věcně podložených obranných plánů, včetně obrany proti spojenecké ČLR.) Odzbrojenému demokratickému Německu umírněnost nechybí a nechybí mu ani pragmatický přístup. Není absolutně žádný důvod vymezovat se a priori proti jeho východoevropské politice, která dosti často vykazuje pochopení pro oprávněné ruské zájmy, a hovořit o nějaké vojenské hrozbě. Německo moderuje americké šílence a nezbrojí. Německé bojové letouny nenacvičují nálety na neutrální státy.

Německo prosazuje na evropské úrovni příšernou ekonomickou politiku, ale to jsme zase někde o kus jinde.

Kritizovat imperiální politiku samozvané bašty světového konzervatismu, tj. putinovského Ruska, je prý nepřípustné, protože to dělá antikomunistická pravice. A když to dělá pravice, musí to být vždy a za všech okolností špatné, zatímco imperiální politika je dobrá. Její správnost totiž dokazuje už sám fakt, že se nelíbí české pravici.

Člověk se nikdy nenudí. Pokud stav světa posuzuje bez černobílých ideologických brýlí, vždycky se najde důvod, proč ho někteří považují za součást kabátu, který nehledě na venkovní teplotu jednou provždy odmítají obléci.

"I kdyby venku bylo minus sedmdesát stupňů a žádný kožich nebyl k mání, raději zmrznu, než bych vypadala jako Zdena!"

0
Vytisknout
3404

Diskuse

Obsah vydání | 30. 12. 2013