Násilník Kalousek a demokracie

3. 7. 2013 / Jiří Šteg

Miroslav Kalousek nám poskytl v pořadu Události, komentáře 25. června krátký vhled do svého myšlenkového světa, ve kterém se snad opravdu považuje za vynikajícího odborníka demokratického politika neputinovského typu. O jeho kompetenci jako ministra financí se lze přesvědčit například (a nejen) pohledem na vývoj vládního dluhu. Pod tlakem událostí a možná v obavě o svůj budoucí osud však v pořadu demonstroval i svůj náhled na fungování ústavního pořádku v České republice a pronesl: "Veškerá moc pochází z Poslanecké sněmovny a z voleb do Poslanecké sněmovny". Ústava ovšem říká v článku 1 odstavec 2) něco jiného: Lid je zdrojem veškeré státní moci; vykonává ji prostřednictvím orgánů moci zákonodárné, výkonné a soudní.

Tento fiskální terorista, politický sadista a (doufejme) odcházející mistr machiavelismu se bezskrupulně staví do pozice nejvyššího arbitra demokracie. Pokrytec, jenž tuto demokracii za dveřmi ústavních institucí roky znásilňoval, roní slzy v lítosti nad ranami, které jí sám způsobil. Připomíná domácího násilníka hořekujícího u dveří ARO, za kterými bojuje o život jím pomlácená žena a mávajícího oddacím listem, aby si vynutil vstup a zasadil jí ránu z milosti.

On, Miroslav Kalousek a jeho vládní kumpáni si přivlastnili prostřednictvím nejrůznějších těkavých většin a všelijakých poslaneckých poletuchů politický prostor a po tři roky zdánlivě beztrestně plenili stát, tvrdíc, že na to mají demokratické právo. Bez schopnosti sebereflexe, s vědomím vlastní nedotknutelnosti, bezohledně a ve prospěch kohokoliv jiného než občanů. Prosadili druhý pilíř důchodové reformy, církevní restituce, daňovou reformu, kterou nezanedbatelně snížili kupní sílu více než 70% obyvatelstva, důmyslně demontovali zdravotnický systém, sebrali dávky handicapovaným, rozprášili úřady práce, zvýšili zadlužení o stamiliardy. Rozpočtově zodpovědně ničili hospodářství země a jediným hmatatelným výsledkem deklarovaného boje s korupcí jsou jejich nedávní ještě kumpáni čekající ve vazbě na výsledky vyšetřování, kam je možná budou brzy následovat.

Prezident Zeman svým razantním krokem - jmenováním nového předsedy vlády -- vytvořil podmínky pro možné ukončení nadvlády nájezdníků. Jmenováním předsedy vlády, nikoliv pověřením, které se v minulosti stalo "ústavní zvyklostí" a z níž tyli nejrůznější šíbři. Neskryl se za tento eufemismus, pod jehož rouškou se mohlo odehrát a zřejmě odehrávalo cokoliv. Učinil ústavní krok, ke kterému má plné právo.

Co bylo ukradeno, musí být vráceno. Miroslav Kalousek se svými neoliberalistickými kyborgy a posluhovači nejrůznějších kmotrů ukradli demokracii. Je čas ji vrátit občanům a nechat je vyjádřit své mínění ve volbách. Miloš Zeman svým nikoliv nepřekvapivým krokem tuto cestu otevřel. Ať jakkoliv kontroverzní politik, zachoval se dle Ústavy a dle potřeb země, pro kterou je každý den existence vlády ODS, TOP 09 a lidí jako Petr Nečas, Miroslav Kalousek, Karel Schwarzenberg a Karolína Peake nejen bezpečnostním, ale i existenčním rizikem.

Miroslav Kalousek by měl přestat mávat virtuálním dokumentem s jakýmisi 101 podpisy a kvičet cosi o standardech, demokracii a ústavnosti. Po Zemanově tahu může se svou kohortou naplnit skutkem výroky nominálního předsedy TOP 09 a připojit se k návrhům demokratických parlamentních stran rozpustit Sněmovnu dle článku 35, odstavec 2) Ústavy. Jak prosté. Zbytek bude na občanech v předčasných volbách. Demokrate Miroslave Kalousku: Hic Rhodos, hic salta.

0
Vytisknout
8374

Diskuse

Obsah vydání | 4. 7. 2013