Ivana Řápková: Potrefené husy začínají kejhat

22. 6. 2013

Před několika dny jsem spolu s některými kolegy podala návrh novely zákona o odpadech, který by umožnil obcím, aby prostřednictvím obecně závazných vyhlášek mohly rozhodovat, zda na jejich území bude existovat výkupna sběrných surovin a pokud ano, jakou bude mít provozní dobu. Smysl novely je jasný -- obce, které patří k nejvíce postiženým v souvislosti s kriminalitou založenou na výkupu kovů, mají mít právo se samy rozhodnout, kolik výkupen na jejich území chtějí mít a umožnit jim tak lepší a účinnější kontrolu dodržování zákonů v oblasti sběru a výkupu surovin. Až dosud o žádostech na zřízení výkupen rozhodovaly pouze krajské úřady a obce do tohoto procesu nemohly účinně zasahovat, píše poslankyně Ivana Řápková v reakci na článek Petra Millera.

Dalo se čekat, že se proti návrhu novely ozvou především majitelé výkupen, kterým hrozí, že jejich byznys založený mnohdy na krádežích kovů, dostane touto novelou citelnou ránu. A první potrefená husa, jmenovitě výkonný tajemník Sdružení výkupců a zpracovatelů druhotných surovin Petr Miller, se rozkejhala na internetovém deníku Britské listy.

Osobní útoky pominu a pokusím se shrnout argumenty pana tajemníka proti navrhované novele:

Předně si dovolím pana tajemníka, který tvrdí, že "nepředkládám žádný zákon, ale pouze novelu", upozornit, že každá novela je zároveň zákonem, který je po schválení zveřejněn ve Sbírce zákonů.

Panu tajemníkovi se také zdá úsměvné, že připomínám, že je ve sběrnách leckdy obcházen zákon, který provozovatelům sběren nařizuje identifikovat prodávajícího a předmět výkupu. Ráda bych připomněla experiment, který provedli nedávno reportéři Českého rozhlasu na Vysočině. Výkupnám nabídli k odkoupení dopravní značky, jejichž výkup je ze zákona zakázán. Uspěli ve čtyřech oslovených výkupnách z pěti. I proto nemám, narozdíl od pana Millera, ani já ani majitelé dopravních značek, okapů, plotů nebo kanálových poklopů důvod k úsměvu. Není představitelné, aby u každé sběrny stál nepřetržitě policista a kontroloval, zda sběrna dodržuje zákon. A i díky tomu se pan Miller může smát a ohánět se publikovanými výsledky provedených kontrol. Bývalí pracovníci výkupen a sběren vyprávějí o tom, jak jsou evidentně kradené věci urychleně expedovány ze sběrny, aby je případná kontrola neodhalila.

Pan Miller se také pozastavuje nad mými slovy ohledně veřejně přístupných databází sběren a výkupen. Odkazuje mě například na stránky Moravskoslezského kraje. Ano, všech 942 zařízení zabývajících se využíváním, odstraňováním, sběrem a výkupem odpadů je uvedeno, ale pan tajemník zřejmě z nepozornosti neuvádí, že tato databáze nezveřejňuje u sběren a sběrných dvorů druh odpadů, na něž se povolení krajského úřadu vztahuje. I proto opakovaně tvrdím, že kontrola podobných zařízení, byť se jí ze zákona zabývá hned šest různých institucí, může být fakticky prováděna jen nahodile a neumožňuje postihnout celý rozsah porušování zákona. Pokud se pan Miller domnívá, že většina sběren a výkupen platné zákony dodržuje, pak se mýlí. Údaje Policie České republiky totiž mluví jasně o neustále narůstajícím množství kriminality spojené s činností sběren a výkupen. A pokud pan Miller hájí ty poctivé, pak jsme přeci na stejné lodi a já nechápu, co mu na připravované novele zákona tak moc vadí.

Nikdy jsem netvrdila, že je třeba zakázat výkup kovů od fyzických osob a novela zákona ani nic takového neobsahuje. Jednak jsem si vědoma, že zdaleka ne všechny fyzické osoby přinášejí do sběren ukradené kovy a jednak rozhodně nechci podporovat vznik černých skládek. Nicméně argumentovat ve prospěch sběren těžkou sociální situací v naší zemi, jak to dělá pan tajemník Miller, je naprosto absurdní. Krádeže totiž nelze omluvit ani chudobou. A proti sběračům (ne zlodějům!!!) kovů, kteří svou činností přispívají k pořádku a odstraňování černých skládek v obcích, jsem nikdy nic nenamítala.

Netvrdím a nikdy jsem netvrdila, že současná legislativa týkající se odpadů a jejich výkupu je zcela špatná, spíše naopak. Pouze opakuji, že množství povolených sběren a výkupen v naší zemi je tak obrovské, že není v silách státu ani obcí provádět kontrolu dodržování těchto zákonů. A na tom trvám i přes odpor všech, kteří se snaží tvářit jako zástupci poctivých a bezúhonných.

Ivana Řápková

poslankyně PČR

0
Vytisknout
6220

Diskuse

Obsah vydání | 24. 6. 2013