Atmosféra doby
11. 2. 2013 / Pavel Táborský
Jsou skutečnosti, včetně historických událostí, jejichž existence, případně průběh a s nimi související osobní pocitová rovina bývá obtížně sdělitelná nezúčastněným lidem. Oni měli to štěstí, nebo i neštěstí, že začali vnímat svět natolik později, než aby se mohli zařadit do nevděčně pojímané skupiny pamětníků. Těm je zase vyčítána zaujatost, neschopnost vidět věci v souvislostech a zejména ztráta paměti, částečná, či úplná.
Už náš první historik rozdělil svou práci na bájné vypravování starců, na studium pramenů a na část popisu dějů, které sám zažil. Které z těchto částí jsou čtenářsky přitažlivější a které mají pro poznání smyslu dějin určující význam, není pravděpodobně potřebné příliš dokumentovat. Účelový výklad dějin potřebuje epiku.
Tento politicky závislý proces rovněž vyžaduje, aby jeho konzumenti byli dostatečně předběžně motivováni, nejlépe v emoční rovině a pak pevně přesvědčeni o své pravdě pravdoucí. Kritické myšlení se v žádném případě nenosí.
Míra vcítění do kulturní a společenské situace historických událostí je pro nezúčastněné s odstupem času natolik obtížná, že snad jen předložení konkrétních reálií může předem zaujatého vnímatele přivést k částečným úvahám o relativitě pevně zastávaných postojů.
Naštěstí jsou k dispozici zcela hmatatelné důkazy, jejichž prostřednictvím lze dokladovat cítění lidí ve vztahu k menším, či větším historickým změnám. Patří k nim například často opomíjené skutečnosti celonárodního vzepětí vůle občanů dosáhnout změny bez ohledu na politické, sociální, případně i národnostní rozdíly.
V základní škole se dětem kupříkladu připomíná touha pražských i mimopražských občanů po vlastním českém divadle v 19. století, která měla symbolicky uzavřít postupný vývoj národního uvědomění. Hmatatelnou představu o těchto snahách si děti vytvářejí z průběhu zejména spontánní druhé sbírky na obnovu vyhořelé historické budovy.
Už méně často je dětem připomínána celonárodní sbírka na první Zlatý poklad republiky v roce 1918. Úspěšnost tohoto počinu byla značná, jen zlatých mincí a medailí se vybralo dle údajů Státní banky československé 94 520 kusů.
V roce 1968, když si tehdejší vládní představitelé stěžovali na nedostatek finančních prostředků na zlepšování životního prostředí a bytovou výstavbu, tak z iniciativy několika výrobních podniků doslova vypukla celonárodní sbírka na Fond republiky. Občané a zástupci podniků odevzdávali na pobočkách spořitelny a Státní banky snubní prstýnky, šperky, zubní zlato. Řada zaměstnanců se rozhodla přispět 1- 5% procenty podílu z čistého platu, přicházely valuty a devizy. K 30.7.1969 bylo na účtu Fondu republiky 278 807 276,50 Kč, přetaveného zlata v ryzí hmotnosti se podařilo získat 46,65794 kg, na devizovém účtu v přepočtu přibylo 107 000 Kč. Celá akce pokračovala do konce roku 1971 se ziskem 301 milionů. Fond byl využíván k různým účelům a zůstatek byl převeden v poměru 2:1 při dělení státu v roce 1992.(Údaje SBČS)
Stále hovořit o vzácné jednotě našich národů v roce 1968 a zejména v tragických srpnových dnech by bylo velice žádoucí, zejména pro poučení některých současných poslanců a poslankyň, jejichž školní znalosti vykazují značné trhliny. V tehdejších dobových novinách najdete i poněkud zábavnou informaci, že se příslušníci galerky zavazují na čas přerušit trestnou činnost, což potvrdily i tehdejší statistiky Veřejné bezpečnosti.
Dějiny nové i nejnovější doposud postrádají tuto a obdobné snahy. Občané přispívají na charitativní akce doma i v zahraničí, ale k významným společenským posunům, ke kterým došlo v posledních 23 letech nebyla takováto celospolečenská iniciativa zaznamenána. Využít za tímto účelem událostí v listopadu 1989, rozdělení státu k 1.lednu 1993, případně k částečné sanaci hospodářských problémů v současnosti se nepodařilo. Atmosféra doby má dnes zkrátka jinou kvalitu.
Diskuse